O vhodných opatřeních se mluví, nicméně zůstávají trochu ve stínu. Jak kvůli vytíženosti médií aktuálním zpravodajstvím, tak i kvůli tomu, že informací kolem nás je čím dál více a orientace v nich je čím dál složitější. Svou roli v tom sehrávají i sociální sítě.
Portál iDNES.cz zmapoval hlavní myšlenky z textů dvou odborníků, kteří v posledních týdnech nabídli komplexnější pohled na problematiku boje proti terorismu. Americká expertka na národní bezpečnost či zhroucené státy Rosa Brooksová se zaměřila zejména na slepé uličky, bývalý izraelský zpravodajský důstojník a diplomat Šmuel Bar zase navrhl konkrétní postupy.
Čím více sledování a zdí, tím více bezpečí? Omyl
Rosa Brooksová svůj text pro Foreign Policy (originál anglicky zde) otevírá tezí, že nedávný útok v Paříži sice po právu zasluhuje odsouzení, těžko jej ale označit za překvapivý.
„Občasné útoky teroristů proti Západu jsou v zásadě nevyhnutelné a bude jich zřejmě spíš přibývat. Chceme-li snížit dlouhodobá rizika terorismu - včetně toho, že přispěje k proměně západní společnost v nepoznatelnou karikaturu sebe samé - potřebujeme přestat vnímat terorismus jako šokující a nestvůrný. A namísto snahy jej ‚porazit‘ o něm uvažovat jako o dlouhodobém problému, který se musíme naučit zvládat,“ napsala Brooksová.
Rosa Brooksová |
Například o myšlence izolace od nebezpečí soudí, že se Evropa či Amerika z principu nemůže ohradit zdí dost vysokou a dlouhou, aby ve světě propojeném extrémně hustou leteckou dopravou zabránila průniku skutečně odhodlaných lidí. A upozorňuje, že útoky nepáchají nově příchozí: „Každá země má své rozhněvané mladé muže a internet nabízí řadu ideologií pro ospravedlnění jakékoliv zášti.“
Za mylnou pokládá i cestu nekonečného posilování sledovacích kapacit zpravodajských služeb. Informace whistleblowera Edwarda Snowdena podle ní ukázaly, že USA už sledují prakticky každého, útoky to ale nezastavilo. A čím více e-mailů, telefonátů, záběrů z dronů, satelitních snímků a dalších dat zpravodajci získají, tím těžší je odfiltrovat podstatné informace od šumu.
Za slepou uličkou pokládá i přílišné upnutí pozornosti na Islámský stát, který je ideologickou autoritou, ale zdaleka nikoliv jediným pachatelem útoků - terorismus ostatně existoval dlouho před jeho vznikem.
Data jí dávají za pravdu. Portál Global Terrorism Database ukazuje, že obětí teroristických útoků v Evropě je skutečně v porovnání s předchozími dekádami výrazně méně. Čtyři největší od roku 1988 připadají na útoky v Londýně, Madridu, Paříži a na vrub extremisty Anderse Breivika.
„Od roku 2006 připadá více než polovina všech obětí teroristických útoků na Západě (řadí do něj i USA, pozn. red.) na neislámské ‚osamělé vlky‘, často motivované pravicovým extremismem, nebo separatisty,“ dodává Brooksová. S tím, že ačkoliv to nemůže utěšit oběti teroru, v jednadvacátém století tvoří lidé ze Západu (který zažívá historicky nebývalou epochu míru a blahobytu) jen 2,6 % celkového počtu obětí teroristů.
Syrská uprchlická krize podle Brooksové ukázala problém, na který evropské kapacity nejsou dimenzované - přičemž budoucí konflikty či změny klimatu mohou spustit další migrační vlny.
Taktika islamistůJak Islámský stát hospodaří s krutostí V roce 2004 publikoval jistý Abú Bakr Nadží (je to pseudonym) spis nazvaný Hospodaření s krutostí (anglicky Management of Savagery). Vysvětluje v něm potřebu vytvořit a vést nacionalistickou a náboženskou zášť a násilí s cílem vytvořit dlouhodobé propagandistické podhoubí pro skupiny džihádistů. Spis rozebírá přínos vyprovokování vojenské odvety velmocí, která vžene islamistům do náruče rekruty, vycvičené bojovníky i mučedníky. Vytrvalá opotřebovávací strategie podle něj ukáže, že velmoci džihádisty neporazí. V muslimských zemích počítá strategie se sérií násilných útoků, která podlomí vůli a sílu vlád prosazovat svou autoritu. Státy pak podle Nadžího zachvátí chaos, v němž džihádisté s nabídkou pevné ruky a sociálních služeb získají podporu lidu. List The Guardian citoval duchovního z řad IS, podle kterého je publikace mezi veliteli IS velmi oblíbená. Cení si ji i příslušníci somálského al-Šabábu. |
Rekrutační střediska islamistických militantů si podle Brooksové nemohou přát lepší dar, než aby Západ odvrátil zrak od stovek tisíc lidí doufajících v přístřeší a bezpečí - kvůli tomu, že malý zlomek těch lidí může patřit k extremistům. Podobně by islamistům paradoxně mohla pomoci i pozemní invaze (více o možné taktice IS v rámečku).
To přirozeně neznamená, že by se Západ měl zříci použití jedné ze svých velkých výhod - pokročilé vojenské síly. „Ta síla může hrát roli v prevenci a odpovědích na útoky, ale dokud nevíme, na koho cílit a dokud nerozumíme regionální dynamice, tato role by měla být malá,“ soudí expertka.
"Nehrajme s teroristy jejich hru"
„Čtrnáct let po 11. září stále víme překvapivě málo o tom, které protiteroristické postupy jsou účinné a které nikoliv. Z velké části proto, že pro vlády nebylo prioritou financovat či provádět výzkum na tomto poli. To se musí změnit,“ uzavírá Brooksová.
Z konkrétních bodů, co dělat, navrhuje například nejít s investicemi do bezpečnosti za bod, za nímž už jsou přínosy bezpečnosti vzhledem k nákladům mizivé. Tedy to, co ekonomové znají jako zákon klesajícího mezního užitku.
Ve větší míře by se zaměřila na komunity, z nichž teroristé vybírají rekruty. Tyto komunity vnímá jako možný zdroj informací o podezřelých živlech i jako spojence pro zachycení „nalomených“ mladistvých, kterým ještě jde záměr dát se na temnou dráhu rozmluvit. A třeba od nich i získat informace, kdo je lákal a kde ho najít.
Brooksová soudí, že terorismus nelze stejně jako kriminalitu či chudobu prostě porazit. Klíčové je přestat teroristy „odměňovat“ tím, po čem touží: přehnanými reakcemi, strachem a paralýzou společnosti. Za příklad dává útoky z 11. září 2001, které ochromily burzy, leteckou dopravu a vedly k vleklým drahým válkám v Afghánistánu i Iráku.
12. března 2010 |
„Z pohledu Islámského státu funguje Paříž stejně. Protiuprchlické nálady jim pomohou s rekrutováním, utrpí turistický ruch. (...) Truchleme a snažme se o prevenci a potrestání viníků, ale přestaňme se dívat na terorismus jako na něco unikátního,“ říká Brooksová a připomíná, že lidí zemřelých nešťastnými náhodami či třeba při autonehodách je stále na Západě mnohokrát více než obětí terorismu.
Zničit Islámský stát? Těžko
Izraelský výzkumník Šmuel Bar soudí (text, napsaný ještě před útokem ve Francii, najdete zde), že porazit Islámský stát za současné konstelace sil nelze - syrské i irácké vládě schází síla, koalici arabských zemí a velmocem ochota. Rusko podle něj hrozbou Islámského státu ospravedlňuje svou vojenskou přítomnost v Sýrii. A Barack Obama je rozhodnut do další války nejít. Ostatně na odporu proti intervencím a stahování vojáků založil svůj politický kapitál.
Šmuel BarVýzkumný pracovník, jeden z předních koordinátorů každoroční bezpečnostní konference v izraelské Herzliji. Třicet let pracoval pro izraelskou vládu, nejprve jako zpravodajský důstojník armády, později mj. jako analytik v úřadu premiéra. Jeho oborem je islámský fundamentalismus či džihádské kořeny organizace al-Káida. |
Podle Bara je Západ kvůli své pasivitě nyní sunnity vnímán spíš jako prošíitský. A protože Islámský stát využil sunnitsko-šíitský sektářský konflikt ku svému prospěchu a řada sunnitů na něj nahlíží jako na zastánce proti šíitské hrozbě (což naznačil i výzkum, o němž iDNES.cz psal zde), násilí bude pokračovat a přivede do Evropy další uprchlíky.
Podcenit podle něj nelze ani „pět až sedm tisíc“ bojovníků IS ze západních zemí, kteří se vracejí domů s pevně zakořeněnými myšlenkami džihádu a v rámci muslimských komunit na Západě se jim dostává společenské podpory.
Bar zdůrazňuje, že by hrozba Islámského státu neměla být definovaná organizačně či vojensky, ale spíše jako ideologické hnutí s různou úrovní vlivu na velké počty lidí. Nabádá proto k boji jak proti projevům radikálního islamismu, ale i proti „ideologickému světonázoru, který leží u jeho zrodu“.
V aktuální situaci je podle něj důležité bezprostředně stmelit koalici států a politických útvarů na hranicích oblasti působení Islámského státu a masivní podporu zejména Libanonu a Jordánsku, které vrávorají pod náporem statisíců uprchlíků.
„Jordánsko, Kurdové a Izrael jsou v tomto ohledu přirozenými spojenci. Musí se ale změnit nejednoznačný přístup Turecka, umožňující volný průchod zahraničních bojovníků a ropy, aby byla upevněna severní část koalice,“ uvádí Bar, který dále doporučuje cílenou likvidaci radikálních vůdců, jejich zajetí či využívání k šíření dezinformací. A také tlak na Saúdskou Arábii, Pákistán a Írán, aby přijaly odpovědnost za státem financované náboženské instituce a duchovní.
Zhroucené státy už nejde obnovit. Smiřme se s tím
Podle Bara bude Západ muset přehodnotit záměr obnovit nynější zhroucené státy. „Jakmile byly rozloženy, není možné je znovu obnovit pomocí politických prostředků a neexistují dostatečné ekonomické nebo vojenské zdroje, který by mohly dosáhnout jejich opětovného sjednocení,“ ukazuje na Sýrii a Irák.
O revoluční myšlence překreslení map Blízkého východu se v odborných kruzích diskutuje už déle. Otazníků ale zůstává mnoho, například nejistá budoucnost sunnitského území mezi (hypoteticky) zmenšeným šíitským Irákem, zmenšenou alávitskou „Sýrií“ a kurdskými územími na severu. Dále třeba územní nároky zúčastněných států či rivalita kurdských frakcí.
Na „evropské frontě“ je podle Bara nutné sestavit program pro zablokování vlivu IS mezi tamějšími muslimy. „Protiradikalizační úsilí bylo těžce oslabeno politickou korektností a ideologicky motivovaným popřením náboženských a islámských východisek islamistického terorismu,“ píše. Je podle něj třeba akceptovat, že skutečnou motivací - jak ji vnímají teroristé, zdůrazňuje - je islám.
Co s radikálními duchovními?Ve vztahu k muslimským kazatelům v Evropě je dle Šmuela Bara třeba:
|
Mezi dalšími prioritami podle izraelského experta je věnování pozornosti radikálním duchovním tak, aby dále nemohli být součástí západní ekumenické společnosti a současně ospravedlňovat teroristické ideologie (více v rámečku).
Výhledově však Evropa, argumentuje Bar, bude potřebovat přehodnotit i předpoklad, že „umírněná islamistická fundamentalistická hnutí“ mohou být protiváhou džihádistů. Proto navrhuje vyjasnit kritéria financování z EU a automaticky přestat přispívat institucím, které umožňují jakékoliv formy radikálního kázání či vzdělávání či jsou spojovány s radikálními skupinami.
Motivace, které Šmuel Bar na základě třicetileté zkušenosti s prací v izraelské administrativě navrhuje, jsou ale i pozitivní. Například v rámci „sady nástrojů“ pro boj s islámským radikalismem na Západě aktivně navrhuje podporovat ty muslimské vůdce, kteří jsou ochotni se proti radikalismu jasně postavit.