Když dostala rodina sedmnáctiletého Palestince Mohammeda Shubeira na počátku března pokyn k evakuaci, rozhodla se zůstat ve svém malém bytě ve čtvrtém patře domu ve městě Chán Júnis. Nikdo z nich neměl propustku, jež by jim zajistila bezpečný průchod přes izraelská bezpečnostní stanoviště na jihu Pásma Gazy. Netrvalo dlouho a začali litovat, do města vtrhla armáda. Při bombardování zemřel Mohammedův otec, pak do budovy vtrhli vojáci, kteří postřelili jeho sestru.
Mohammeda oddělili od zbytku rodiny a na deset dní se stal nedobrovolným nástrojem v rukách izraelských vojáků. Ti ho vysílali jako předvoj při prohledávání poničených budov, Palestince na každém kroku sledoval malý dron. Musel rovněž prohledávat těla padlých teroristů z řad Hamásu, vojáci se totiž báli, že na sobě mají výbušná zařízení.
V jednom poničeném domě si ihned po vstupu všiml výbušnin, přesto musel pokračovat v průzkumu. „Nic horšího jsem v životě nezažil,“ vzpomíná. Při dalším průzkumu objevil tělo, vedle kterého ležela zbraň. Musel ji vyhodit z okna, kde ji zajistili vojáci. Pár dní předtím, než ho propustili, ho vojáci navlékli do izraelské uniformy s jasným úkolem: chodit před ozbrojenou jednotkou a lákat bojovníky Hamásu, již by střelbou prozradili své pozice. Po deseti dnech ho bez jakýchkoli obvinění propustili.
Země nasáklá krví. Z kibuců u hranic Gazy jsou města duchů, lidé se bojí návratu |
Mohlo by se zdát, že příběh mladého Palestince je jako vystřižený z propagandy Hamásu. Vychází však z obsáhlého pátrání amerického listu The New York Times, který zmapoval mnoho na sobě nezávislých příběhů. Nasazení zadržených lidí do průzkumných operací následně potvrdilo několik oslovených izraelských vojáků, pochopitelně pod podmínkou anonymity. Týkalo se to nejméně jedenácti jednotek v pěti palestinských městech.
Podobnou, byť o něco mírnější taktiku izraelská armáda používala už na počátku tisíciletí. Zadržení Palestinci tehdy dostali za úkol obcházet základny ozbrojenců a přemlouvali je ke kapitulaci. V roce 2005 však takové využívání zajatců zakázal izraelský Nejvyšší soud. Profesor Michael N. Schmitt z amerického West Pointu uvádí, že o využití zadržených civilistů i ozbrojenců v posledních desetiletích nemá žádné informace. Dodává však, že se k němu uchylovali američtí vojáci ve Vietnamu. „Nutno dodat, že ve většině případů jde o jasný válečný zločin,“ vysvětluje.
Vojáci, kteří se rozhodli promluvit
Klíčové je v aktuálním případě potvrzení z řad izraelských vojáků, kteří se rozhodli promluvit prostřednictvím organizace Breaking the Silence. Nejméně dva oslovení uvedli, že s využitím palestinských zajatců při průzkumných misích nesouhlasili. Jejich nadřízení však uváděli, že nejde o civilisty, ale teroristy a jejich nasazení v terénu je tím ospravedlnitelné. Jejich následné propuštění však ukazuje, že muselo jít o řadové Palestince, upozorňují organizace na ochranu lidských práv.
Třiačtyřicetiletý lékárník Bašír al-Dalou popisuje, že ho izraelští vojáci zadrželi třináctého listopadu loňského roku, když se do svého domu vrátil pro „nějaké zásoby“. Musel se vysvléknout do spodního prádla, vojáci ho spoutali a oči mu překryli šátkem. Následoval výslech ohledně aktivit Hamásu v oblasti a nasazení v terénu. Bašír dostal za úkol prohledat dvorek před pětipodlažním domem, jenž byl plný trosek.
„Za mnou stáli tři vojáci a násilím mě tam dotlačili, báli se, že tam jsou tunely nebo výbušná zařízení,“ vzpomíná. Jeho výpověď potvrdilo několik oslovených vojáků. Bašír podle nich musel prohledat celý dvůr, ruce měl spoutané před tělem, aby mohl zvedat podezřelé předměty. Když se přiblížil ke generátoru, ozval se za ním hluk, vojáci začali ihned střílet a spoutaného Palestince v zorném poli si nevšímali. Ukázalo se, že lomoz způsobila zatoulaná kočka. Ještě téhož dne mu nakázali, aby kráčel před izraelským tankem, když vojáci směřovali k potenciální základně ozbrojenců.
Večer se dočkal vysvobození, převezli ho do detenčního centra v Izraeli. „Byl jsem jako na obláčku, říkal jsem si, že mě konečně převezou někam do bezpečí, i když to bude izraelské vězení,“ popisuje. Nakonec ho bez jakýchkoli obvinění propustili.
Palestinský civilista jako krtek v tunelu
Na počátku února Izraelci obsadili sídlo Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) ve městě Gaza. Přímo pod ním se totiž nacházely tunely a datová centra Hamásu. Vojáci proto vyhloubili zcela nový vstup a v rámci průzkumu do něj spustili kameru. V záběru se pak mihla postava muže, zřejmě jednoho z teroristů. Velení se proto rozhodlo, že dovnitř pošle někoho na průzkum. Volba však nepadla na vojáky, ale na jednoho z palestinských zajatců, na kterého přimontovali malou přenosnou kameru.
OBRAZEM: Od masakrů ke střetu s Íránem. Klíčové okamžiky izraelského roku války |
Tímto způsobem využívali zajatce v desítkách případů, potvrdili vyzpovídaní vojáci. Kamerou vyzbrojené Palestince, jež nejprve vyslechli na izraelském území a pak je vrátili zpět na bojiště, označovali jako „vosy“. Zadržení, kteří se rovnou dostali do terénu, si vysloužili označení „komáři“. „Ti byli mnohem postradatelnější. Pokud by tunel explodoval, zemřeli by jen oni, ale nikdo z nás,“ popsal jeden z vojáků.
Civilisty v rámci více než rok trvajícího konfliktu hojně využívají i teroristé z Hamásu. Své základny budují v tunelech pod školami i nemocnicemi, případně na strategických místech zadržují rukojmí. Pro izraelskou armádu je pak mnohem složitější jejich záchrana či eliminace ozbrojenců. Izraelská armáda se ke zjištění amerického listu zatím oficiálně nevyjádřila.
10. srpna 2024 |
