Pod nohama nám praská rozbitý beton, střepy skla. Irit Lahavová, návrhářka šperků a bývalá manažerka cestovní kanceláře, nás vede spálenou vesnicí, kde prožila celý svůj život. Míjíme zbytky domů jejích zavražděných přátel. Vzduch je stále načichlý kouřem, i když od požárů uplynuly dva roky.
„Některé části kibucu jsou jen ohořelé zbytky toho, co tu kdysi bylo,“ říká tiše a ukazuje na černé stěny rodinného domu, kde žila její dlouholetá přítelkyně. Ta už mezi živými není.
„Vždy si myslíte, že smrt je daleko, ale když jí čelíte, je to ohromující. Navždy to změní váš život.“
