Všechno do sebe zapadá úplně dokonale. Venku je zpráva, že Saúdská Arábie a Izrael potají dojednávají navázání hospodářských vztahů, což je vzhledem k někdejšímu nepřátelství skoro, jako by si dva normální státy padly kolem krku.
„Máme nadějné vyhlídky, že brzy budeme mít dobré vztahy s koalicí kolem Saúdské Arábie,“ řekl izraelský ministr komunikací Ajúb Kara.
Saúdským čtenářům musí najednou praskat čočky brýlí, protože jejich noviny kontrolované takřka sovětským stylem najednou píšou, že Izrael nemá být přehnaně démonizován, vychvalují naopak mírové dohody, jež uzavřel s Egyptem a Jordánskem, a zdůrazňují, že skutečným nebezpečím ropného království není Izrael, ale Írán.
Ano, to je Blízký východ, kde tuplovaně platí, že nepřítel mého nepřítele může být mým přítelem.
Saúdové testují Araby, zda by uměli strávit něco neuvěřitelného, tichou dohodu se „sionisty“. A do toho právě brousí Izraelem a Palestinou Trumpův zeť a blízkovýchodní poradce Jared Kushner.
Palestinci se budou muset přidat
Zcela to souvisí. Před měsícem tam byl s divokým itinerářem – nejdřív Saúdská Arábie, pak hned Izrael – prezident Donald Trump. Jeho nadšení pro Saúdy, kteří podporují konzervativní islám od Balkánu po Čínu a radikály i v jiných zemích, než je jen Sýrie a Irák, vypadalo jako projev šílenství.
Ale v tom šílenství byla možná metoda. Pokus o vyřešení Blízkého východu naruby. Dřív všichni věřili, že je třeba vyžehlit vztahy mezi Izraelem a Palestinci, a to pak automaticky spustí píseň lásky i mezi Izraelem a Araby.
Trump naopak chce, aby to nejdřív zrůžovělo mezi Izraelem a Araby, a v ovzduší všeobecného cvrlikání se budou muset přidat i Palestinci. Za normálních okolností by Araby nepřimělo k tomu, aby si vlezli s Izraelem pod jednu deku, ani dárkové balení vody z posvátné studny Zem-zem v Mekce.
Ale je tady něco účinnějšího. Írán.
Arabové z něj mají strach. Prohrávají s ním na Blízkém východě, kam se podívají. Američané to vědí a Írán jim nechtěně hezky posloužil. Tento pokus jim stojí za to. Mír na Blízkém východě je nedosažitelný svatý grál amerických prezidentů. Kdo ho získá, řekne si o další kamenný obličej vytesaný do skály v Mount Rushmore, kde jsou podobizny největších hlav USA.
Trumpovi už jiná stezka k velikosti nezbývá. Chtěl se sice stát tím, kdo se úplně normálně dohodne s Rusy, ale demokraté mu zabarikádovali cestu: každý pokus o normální vztahy by líčili jako zradu, a tak Trump na Rusy musí nakonec vrčet.
Výsledek je ve hvězdách
Tím líp aspoň pro Blízký východ. Amerika je na to dobře vybavena. Jared Kushner se od dětství dobře zná s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, Kushnerův otec je jeho přítel. A najednou by se mohlo hodit, že americký ministr zahraničí Rex Tillerson je bývalý naftař, který s princi, emíry a šejchy ze Zálivu vypil nejeden šálek přeslazeného čaje s kardamomem.
Zdá se, že figury se už rozestavily do základních postavení. Mladý saúdský korunní princ Muhammad, náhle jmenovaný předevčírem, je pro dobré vztahy s Izraelem a moc si rozumí s Jaredem Kushnerem, který je mu rovný věkem i miliony. A taky máme najednou vysvětlení, proč Saúdové uvrhli do klatby Katar: za jeho vztahy s Hamasem, což dráždilo Izraelce.
Jak to všechno dopadne, je ve hvězdách. Pokud Izraelci neujdou svůj díl cesty, snese se na Saúdy matka všech arabských bouří, protože budou obviněni ze zrady Palestinců. To by mimochodem posílilo radikály. Také Izrael se nachází v podivné situaci, když se zaplétá s konzervativním režimem, jímž financované mešity na něj dštily na všech polednících.
Ale jak se nechal slyšet izraelský ministr financí Moše Kahlon: „Izrael cítí sílící tlak, aby vyšel vstříc dohodě.“
