Poslechněte si celý rozhovor s analytikem Čejkou v Kontextu:
Izrael postupně snižuje intenzitu operace v Gaze a tvrdí, že vojenské struktury Hamásu byly na severu pásma už zcela zničeny. Opět tak ožívá otázka, co bude dál po konci bojů. Jenže plány vlády Benjamina Netanjahua na budoucí správu stále dost mlhavé. Čtyřbodový plán ministra obrany Gallanta z minulého týdne pouze nastínil pokračující izraelskou vojenskou přítomnost, omezenou palestinskou samosprávu a mezinárodní rekonstrukční úsilí.
„Izraelci na začátku vůbec nedali jasně vědět, jaký je cíl operace. Kromě vágního tvrzení, že bude zničen Hamás. Ale co to vlastně je zničení Hamásu? Zničení militantního křídla, nebo celého Hamásu, to znamená i jeho politického a sociálního křídla? Vojenská operace je tedy velmi brutální, ale nemá vůbec definovaný cíl. A to ostatně hodně kritizovali i Američané,“ říká Marek Čejka.
Izraelci tvrdou strategii plošné destrukce nepoužili poprvé. „Uplatňovali to v jižním Libanonu na počátku osmdesátých let, také bombardování Gazy byla v uplynulém desetiletí celá řada. Můžeme vidět, že to nevede k deradikalizaci, ale naopak ještě k větší radikalizaci existujících hnutí, nebo dokonce ke vzniku organizací nových, jako bylo hnutí Hizballáh,“ dodává Čejka.
Naopak velmi konkrétní plán mají radikálové v Netanjahuově vládě. Ministři, jako je Itamar Ben Gvir nebo Becalel Smotrič, k nelibosti Washingtonu vytrvale prosazují „dobrovolný odchod“ Palestinců z Gazy. Minulou středu dokonce deník Times of Israel uvedl, že vláda tajně jedná o přijetí palestinských uprchlíků s Kongem. Zdroje z vlády to vzápětí popřely.
Izrael chce vystěhovat Palestince z Gazy do Konga, spor s USA se vyhrocuje |
„Myšlenku transferu Palestinců v minulosti zastávali někteří představitelé izraelské pravice. Například generál Rechav’am Ze’evi, na něho potom Palestinci po roce 2000 spáchali atentát. Objevuje se tu i jméno i radikálního rabína Kahaneho. V posledních letech se ale tato myšlenka přesunuje z undergroundu nebo radikální opozice do oficiální podoby. Dnes se tyto názory objevují přímo v izraelské vládě. U radikálních ministrů otevřeně a možná skrytě i u těch ostatních,“ připomíná výrazný posun izraelské politiky Čejka.
Izrael ve válce |
Myšlenka kolonizace palestinských území se navíc v podání náboženských radikálů zásadně liší od osadnické politiky prosazované od roku 1967 izraelskou vládou. „Hnutí náboženského sionismu interpretovalo politické události 20. století, jako byla například Balfourova deklarace, vznik Izraele a šestidenní válka, jako teologické momenty, znamení, že Bůh napomáhá Židům osvobozovat biblické území,“ říká Marek Čejka.
Na počátku 70. let tak vzniklo mesianistické osadnické hnutí Guš emunim, které sdružovalo velmi mladé osadníky. Plni nadšení vyráželi na Západní břeh a zakládali vlastní osady mimo vládou vymezené oblasti. Když se v druhé polovině sedmdesátých let dostala k moci strana Likud, dočkali se ze strany a premiéra Menachema Begina oficiální podpory.
Hizballáh překvapivým úderem zasáhl „oči“ Izraele. Situace se vyhrocuje |
Z prostředí těchto fanatických osadníků pocházejí i ministři, jako je Smotrič nebo Ben Gvir, kteří dnes volají po odsunu Palestinců a odmítají respektovat důrazná varování z Washingtonu. Netanjahu se tak dostává do složité situace, protože po útoku Hamásu se jeho popularita propadla a na podpoře radikálů závisí jeho politické přežití.
„Jsou to jeho důležití koaliční partneři. Musí je respektovat a svým způsobem je závislý na jejich politickém vydírání. Pokud by reálně odešli z vlády, tak se vláda rozpadne. A jak dobře víme, Benjamin Netanjahu se chce prakticky za každou cenu udržet u moci,“ dodává Marek Čejka.
Jaké jsou možné scénáře poválečného uspořádání Gazy? Jak na izraelskou operací hledí země jako je Egypt, Jordánsko nebo Saúdská Arábie? Kde se vzali Becalel Smotrič a Itamar Ben Gvir a jak jejich vzestup souvisí s napětím mezi sefardskými a aškenázskými Židy v izraelské politice? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
