„Jak se máte?“ ptám se. J. se směje: „Dobře. Jak vy?“ Není pochyb, podle přízvuku je Čech jako poleno. I když J. už je vlastně taky Izraelec. „Co na to rodiče?“ ptám se už anglicky na moment, kdy jim řekl, že dobrovolně nastoupí do izraelské armády.
Izraelci v Praze si myslí, že to, co dělám, je bláznovství. Ale pro mne je to obrovská zkušenost. Izraelská armáda je nejlepší na světě a bránit Izrael má smysl.


















