Italská politika ve vztahu k migraci přes Středozemní moře zaznamenala v uplynulém roce dramatický vývoj. Jeho strůjcem je ministr vnitra Marco Minniti, přezdívaný „král špiónů“ pro svoje dřívější angažmá v tajných službách.
Úřadu se ujal v prosinci 2016 a hlavní zadání znělo jasně: podstatně snížit počet uprchlíků a dalších migrantů, kteří připlouvají k italským břehům. To se mu k překvapení mnohých také podařilo: 120 000, kteří připluli v roce 2017, je méně, než v kterémkoliv ze tří předchozích let, a trend posledních měsíců je navíc výrazně klesající.
Marco MinnitiPán špionů zkrotil migrační vlnu, je z něj hvězda italské politiky |
Klíčem k úspěchu bylo snížení počtu lidí vyplouvajících z Libye. Za tím účelem Minniti posílil spolupráci s oficiální libyjskou vládou, která dnes zahrnuje výcvik pobřežní stráže i poskytování plavidel.
Itálie se postupně snaží zbavit odpovědnosti za záchranné operace ve Středozemním moři, čímž by obešla povinnost migranty převážet na své území a umožnit jim zde požádat o azyl. Na moři působící nevládní organizace působící jsou navíc od léta nuceny dodržovat sadu pravidel, která omezují rozsah jejich vlastních záchranných prací.
Italský ministr šel ale ještě dále. Navázal spolupráci se saharskými kmeny, aby bránily migrantům v přechodu jižní hranice Libye. Neváhal přeplatit dosavadní pašeráky, kteří pak zcela otočili a naopak začali lidem v cestě bránit.
Jak to probíhá v praxi, dobře ilustruje reportáž Vice News: zadržení migranti jsou zavíráni do detencí, kde je v příšerných podmínkách často čeká násilí a zneužívání. Koncem listopadu navíc vyšlo najevo, že někteří tito lidé jsou obchodováni jako otroci.
OSN proto v listopadu označilo politiku EU v Libyi, v níž hraje Itálie hlavní roli, za nehumánní. Přes to vše je dnes Minniti nejpopulárnějším ministrem stávající vlády.
Migrace v současné kampani a co lze očekávat po volbách
Jinak však vládnoucí středolevá Demokratická strana pod vedením Mattea Renziho v předvolebních průzkumech ztrácí. Nejsilnějším politickým subjektem je dnes populistické Hnutí pěti hvězd (M5S). Jeho lídr Beppe Grillo rád opakuje, že migrace je byznys, že Itálie již migranty nesmí přijímat, a dokonce odmítnul unijní kvóty na přerozdělování uprchlíků ze země.
Plány M5S zůstávají záměrně nekonkrétní a založené v první řadě na protestu proti vládním - a ještě více evropským - politikám. Nicméně v okamžiku, kdy začalo vypadat reálně, že by mohlo sestavovat příští vládu, začalo M5S ve svých vyjádřeních brzdit. Vzhledem k tomu, že jeho podporovatelé jsou roztříštění napříč názorovým spektrem, bude pro Hnutí extrémně složité případnou výhru politicky ustát.
Celkové vítězství M5S nicméně zdaleka není hotovou věcí. Nový italský volební zákon výrazně zvýhodňuje volební koalice, což v současnosti nahrává především nezmarovi místní politiky Silviu Berlusconimu, který jde do voleb spolu s radikály z Ligy Severu a dalšími menšími pravicovými uskupeními.
Berlusconi se sice čerstvě profiluje jako proevropský umírněný politik, avšak zpět k politické relevanci ho nakoplo nedávné volební vítězství na Sicílii, i díky kritice vládní migrační politiky. Premiérem se přitom podle všeho nestane: kvůli pravomocnému odsouzení za daňové podvody má až do roku 2019 zákaz působit ve veřejné funkci.
„Peníze berete, ale běžence přijímat nechcete“Rozhovor iDNES.cz s italským exministrem obrany Giampaolem Di Paolem. |
Premiérem tak může být některý z Berlusconiho nominantů, pokud ovšem křeslo nevybojuje euroskeptický a islamofobní lídr Ligy Severu Matteo Salvini, který by nejraději zavřel všechny migrační trasy do země.
O silná slova na adresu migrace tak v italské kampani není nouze a jistě se objeví i v povolebních prohlášeních. Něco jiného ale je, sliby v takto komplikované oblasti naplnit. Ministr vnitra Minniti za sebou má konkrétní výsledky, na které bude každá další vláda chtít navázat.
Očekává se proto, že Minniti v kontextu nadcházejících parlamentních voleb ještě může sehrát zajímavou roli: a to možná i tehdy, pokud jeho Demokratická strana ve volbách propadne. Jestli se ale kterékoliv ze stran vůbec podaří získat v parlamentu většinu, je ve hvězdách. Země bez vlády, nestabilita a časem nové volby - taková varianta by v Itálii málokoho překvapila.
