...jenom se bojím, aby někdo bohatý (nebo bohatý zloděj) nezačal agitovat a verbovat chlapce rodin z relativně nízkými příjmy, ale zvyklé na vysoké dávky a zároveň s velmi malým stupněm vzdělanosti.

Proč se pořád čeká a město Rakká není vybombardováno přinejmenším jako Drážďany?!

No jo, nás zamlada taky chodili lanařit na vojenské gymnázium a slibovali nám, jak budeme zabezpečení. Topolánek by mohl vyprávět...

Je to jak nákaza kulhavkou. Nelze vybít jen nakažené kusy, musí se zlikvidovat celé stádo

U těch lidí se nepozná, kdo je terorista a kdo ne. U nemocí skotu by to předpokládám šlo, ale ekonomicky by se to nevyplatilo a to maso by jim stejně nedovolili prodávat.

no a poté si je chudáčky chlapce naše vláda pozve na ozdravný pobyt, aby se mohli lépe seznámit se svým budoucím působištěm

Je tak těžké pro elitní zvláštní služby západních mocností, zbavit islamisty financí, nebo to snad nechceme ?!

je třeba si uvědomit, že to, co chceme my není vůbec směrodatné. O tom, co bude se rozhoduje výhradně v USA. My můžeme kolem toho sice povídat spoustu mouder, bohužel bez sebemenšího vlivu na to, co bude.

No v africe ani neplati.

Po tom by spousta ceskych rodicu chnapla vsemi deseti :))

"Českých" ? Spíš z jisté privilegované menšiny.

Oprava:Muslimska organizace IS.

Před léty jsem hovořil se starým pánem, nyní již pravděpodobně nebožtíkem, který od roku 1942, kdy dospěl do vojenského věku, až do roku 1945 bojoval v řadách tehdejší Sovětské armády. A ten říkal, že v posledních fázích války pravidelní němečtí vojáci často už to vzdávali. Po dlouhých letech bojů už měli zkušenosti a po prvních vástřelech předem věděli, zda mají šanci své pozice udržet, či zda na příslušném bodu frionty mají Sověti převahu a vůbec nemá cenus e o to pokoušet. Pom několika výstřelech se stáhli o pár kilometrů a Sověti postoupili téměř bez boje. Nebylo tak tomu vždycky, ale občas ano. Avšak u jednotek složených z Hitlerjugend to neplatilo. Ti za prvé byli zfanatizováni v tom smyslu, že mladický zápal vypadá jinak než zápal u dospělého, a za druhé (a především) jako teprve patnáctiletí mladíci, a tudíž nováčci z hlediska bojů na frontě, neměli za sebou ty zkušenosti z roku a půl téměř nepřetržitých ústupů, takže nevycítili, kdy má cenu se o něco pokoušet a kdy už ne.

Souvislost s tématem článku snad ani nemusím formulovat, protože vyplývá z logiky věci.