Analytik: Terorismus souvisí s migračními vlnami, islám k radikalizaci tíhne

Každé světové náboženství má svůj radikální nebo extremistický proud. Ale žádný jiný náboženský směr kromě islámu není tak agresivní a netíhne k terorismu, minimálně na evropském kontinentu. V Rozstřelu to řekl bezpečnostní analytik Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Josef Kraus v Rozstřelu hodnotil poslední teroristické útoky, ke kterým došlo na evropském kontinentu. „Stále se jedná o sporadické útoky relativně malého dosahu, prováděné menším počtem lidí.“

„Na druhou stranu můžeme hovořit o tendenci, která je vzrůstající,“ varuje analytik. „A skutečně můžeme zaznamenat, že nábožensky motivované násilí a terorismus na evropském kontinentu dramaticky rostou v posledních několika letech. O tom svědčí celá řada útoků z posledních týdnů.“

Celý Rozstřel v podcastu: 

Vliv migrace na terorismus v Evropě

Inklinace k radikalismu jde podle Josefa Krause ruku v ruce s imigračními vlnami do Evropy. A je podle něj jedno, zda se jedná o vlnu, ke které došlo v posledních deseti letech, nebo o vlny, které nastaly v průběhu celého dvacátého století. „Nárůst nábožensky motivovaného násilí je úzce spjat s imigrantskými komunitami muslimů zejména v západní Evropě.“

„Tam, kde jsou komunity silné, můžeme najít tendence k radikalizaci. Ne všech, ale některých jejich částí. A právě tam roste riziko terorismu.“

Před islámským terorem zachrání Francii muslimské ženy, věří bývalý velvyslanec

Náboženství ale podle Krause bývá považováno spíše za katalyzátor jiných problémů, které jsou spojeny třeba se socioekonomickou frustrací některých lidí. „Ti se pak dostávají do rukou radikálních kazatelů, imámů. A svoji frustraci a hněv pak dokážou mnohem lépe zacílit na reálného nebo domnělého nepřítele.“

Fanatici podle Krause považují za nejviditelnější nepřátele islámu obecně Západ, západní způsob života nebo také hostitelskou populaci v západoevropských zemích.

Typickým místem pro radikalizaci lidí bývají kromě mešit či kazatelen radikálních imámů vězení. „Lidé spáchají jednoduchou trestnou činnost (krádež auta) a dostanou se za mříže. A právě tam je doslova podhoubí pro jejich náboženskou radikalizaci. A když se tito lidé dostanou na svobodu, mají jasno, kdo může za jejich problémy a jak tyto problémy řešit. Tedy prostřednictvím násilí.“

Islám k radikalizaci v posledních letech tíhne

V celé historii 20. a 21. století podle Josefa Krause můžeme zaznamenat, že v podstatě každé světové náboženství má svůj radikální nebo extremistický proud. „A dříve či později dochází k násilí těchto komunit vůči někomu jinému. Často k tomu dochází na hranicích náboženských směrů. Třeba tam, kde se křesťanství setkává s islámem nebo dochází ke kontaktům jednotlivých větví jednoho náboženství, jako tomu v minulosti bylo na hranicích mezi Severním Irskem a Irskem.“

Náboženství ale nemusí být jediným viníkem celé téhle situace. Jan Kraus tvrdí, že tam bývají i další motivy: ekonomické nebo politické. „Pokud ale tohle necháme stranou, tak v posledních dvaceti letech můžeme naplno a otevřeně říci, že žádný jiný náboženský směr kromě islámu není tak agresivní a není takovým původcem násilí, včetně terorismu, minimálně na evropském kontinentu.“

Teror ve Vídni spáchal mladý islamista. Zbraň měl ze Slovenska, tvrdí tisk

Každý z imámů, kteří v Evropě šíří radikální islám, má podle Krause svůj vlastní příběh, ale v jejich činnosti je možné najít podobný vzorec. „Tento vzorec je varující. Nemělo by k němu docházet a je velkým problémem pro evropské státy, že to dovolí, a pomáhají tak šířit islámský terorismus na vlastním území.“

„Často se jedná o lidi, kteří emigrovali ze své původní země, a to právě z toho důvodu, že byli označováni za náboženské extremisty a tamní bezpečnostní síly po nich šly,“ míní Kraus. „Oni svou zemi opustili z obav o vlastní bezpečnost a nalezli azyl na Západě. A tam nadále pokračují v hlásání a šíření své extremistické verze náboženství. To by jim v domácích zemích neprocházelo.“

V Česku terorismus není na pořadu dne

Podle Krause se podobně radikální imám může dostat i do Česka. „Ale na druhou stranu tento imám musí pracovat s komunitou, která bude ochotná jej vyslyšet. Muslimská komunita v ČR je přitom velice malá a tvořená sekulárními lidmi, protože málokdo praktikuje své náboženství kolektivně.“

„Většinou je to záležitostí jejich osobní identity,“ myslí si analytik. „Ale nechodí do mešit. V tomto prostředí se radikální islám šíří velice obtížně a nemá zde živnou půdu. Podobný imám by pravděpodobně zůstal nevyslyšen, ale může se najít pár jednotlivců, kteří se díky tomu mohou radikalizovat.“

Z hlediska přijímání radikálních imámů byla dosud podle Krause Evropa neprozřetelná. „Tito radikálové doloží při azylovém řízení, že by jim hrozila v jejich zemích perzekuce z důvodů politického nebo náboženského přesvědčení. Evropané se snaží dodržovat mezinárodní právo a poskytnou azyl těm, kteří na to mají právo. Ale tím však obětují svou bezpečnost, protože tím pomáhají šířit extrémní formy islámu mezi komunitami ve vlastních zemích.“

Azylová politika a peníze od Saúdů

Josef Kraus si myslí, že by tuto formu azylové politiky měla Evropa zpřísnit. Přijetí sporných azylantů by měla vyvážit represí. „Pokud tedy takový imám začne porušovat zákon, měly by ho evropské země poslat pryč. Ale tohle je slepá ulička, protože v zemích jeho původu, odkud v minulosti uprchl, mu hrozí nebezpečí.“

Wahhábismus

Jedná se o sunnitskou fundamentalistickou formu islámu. Wahhábisté sami sebe vidí jako jediné nositele pravého nezkaženého islámu, přičemž vyznavači ostatních islámských škol jsou těmi radikálnějšími jedinci označováni za nevěřící. Tato škola je tak vrcholně nepluralitní. V minulosti byla propojena s dynastií Saúdů a Saúdskou Arábií. Učení vznikalo v polovině 18. století. Termín wahhábismus začal být užíván ideovými odpůrci, wahhábisté sami sebe nazývali salafíja. (Zdroj: Wikipedia)

Zajímavé je podle Josefa Krause to, jak jsou radikální imámové v Evropě financováni. „Tím nejdůležitějším donátorem v případě sunnitského islámu je Saudská Arábie. Ta financuje v Evropě celou řadu organizací, které fungují například i na charitativní bázi, pomáhají lidem, budují školy.“

„Ale zároveň druhou ručkou, a ne hned na první pohled, financují náboženskou osvětu, která je v případě Saudské Arábie označitelná za fundamentalistickou, ortodoxní, ale často i za radikálně-extremistickou verzi wahhábistického islámu, který je státním náboženstvím právě v Saudské Arábii. Na tuto zemi je napojená celá řada státních i nestátních organizací z oblasti Perského zálivu. Tedy z Bahrajnu nebo Kataru.“

Šíitští extremisté jsou zase podle Josefa Krause napojeni na Írán. „Írán ale není zdaleka tak agresivní jako Saudská Arábie.“

Proč právě Rakousko?

Josef Kraus se zamyslel i nad tím, proč došlo k poslednímu teroristickému útoku v Rakousku, tedy v zemi, o které se na rozdíl od Francie, Belgie nebo Německa dosud nehovořilo jako o místu s růstem islámského radikalismu.

„Stále více roste důležitost velikosti náboženské a také etnické komunity v dané zemi,“ říká analytik. „Rakousko se začalo otevírat migrantům na přelomu 80. a 90. let. Takže islámskou komunitu zde netvoří Arabové jako ve Francii nebo Kurdové a Turci v Německu, ale jsou to Severokavkazané, tedy Čečenci a Dagestánci. A potom také Bosňáci, tedy muslimští Jugoslávci, kteří se dostali do Rakouska jako uprchlíci během jugoslávského konfliktu.“

„A dost často to ani nejsou lidé, kteří uprchli, ale jsou to jejich děti, které jsou potenciálním nebezpečím,“ vysvětluje Josef Kraus. „To jsou imigranti druhé generace, se kterými je mnohem obtížnější práce, protože už se v hostitelské zemi narodili, mají zdejší občanství, ale pořád tam existuje společenský distanc mezi nimi a většinovou populací.“

Hrdinové z Vídně. Turci a Palestinec zachránili krvácejícího policistu

„Identitární problémy těchto lidí vedou k sociální frustraci, která za pomoci náboženství radikálního islámu může být zamířena tak, jak chtějí radikální imámové,“ vysvětluje analytik.

Etnicita hraje mezi evropskými muslimy důležitou roli. Podle Krause se třeba Bosňáci nebo Severokavkazani orientují spíše na organizovaný zločin než na radikální islám. Oproti tomu arabské komunity ve Francii nebo třeba v Belgii se zaměřují spíše na náboženský radikalismus.

Josef Kraus hovořil v Rozstřelu i o finanční náročnosti evropského boje proti islamistům, o roli ozbrojených složek a také o spolupráci evropských zpravodajských služeb. Zmínil i to, že teroristé budou před zpravodajskými službami demokratického světa vždy napřed.

„Evropa může terorismus limitovat, ale nikdy nebude moci zabránit všem teroristickým útokům. S tím se musíme smířit,“ uzavírá Josef Kraus.