Za tři měsíce do Irska dorazí papež František. Podle BBC přijede do země, která se od poslední papežské návštěvy hluboce změnila. V Irsku byl totiž naposledy Jan Pavel II., a to v roce 1979. O čtyři roky později země přijala osmý dodatek ústavy, kterým byl zaveden prakticky absolutní zákaz potratů.
Pro jeho zrušení se tento víkend v ostře sledovaném plebiscitu vyslovila dvoutřetinová většina Irů. „To, co dnes vidíme, je vyvrcholení tiché revoluce, která se odehrává v Irsku posledních deset nebo dvacet let,“ prohlásil irský premiér Leo Varadkar s tím, že zákon povolující interrupce chce prosadit do konce roku.
Slova o tiché revoluci jsou na místě, píše list The New York Times. Irsko za posledních třicet let prošlo překotnou společenskou a ekonomickou změnou. Ještě koncem 80. let to byla chudá země, kde výraznou roli hrála katolická církev a mladí lidé masově odjížděli za prací do zahraničí.
Dnes je Irsko jedním z hlavních hlasatelů liberálních hodnot na Západě. Země, která si v 90. letech vysloužila přezdívku „keltský tygr“, se rychle vzpamatovala z krachu v roce 2010 a loni byla počtvrté za sebou nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropské unii. Svou mezinárodní centrálu zde mají velké technologické firmy jako Facebook, Google či Amazon, které využívají tamních velice mírných daní.
Otče, co se to tam vlastně tenkrát stalo?
„V Irsku se změnilo naprosto všechno, a to o 180 stupňů,“ řekl americkému deníku čtyřiadvacetiletý Adam Tyrell, který v sobotu sledoval jásající davy v ulicích Dublinu. S těmito slovy souhlasí i Mark Neiland. „Gayové byli kriminalizováni, měli jsme jen jednu televizní stanici a všechno řídili kněží. Dnes jsme liberální evropskou společností,“ hodnotí sociální změnu šedesátiletý podnikatel.
Vzpomíná, že Irové se v době jeho dětství kvůli nedostatku elektřiny museli rozhodovat, jestli budou po návratu z práce vařit večeři, nebo se budou dívat na televizi. „Irsko bylo skutečně chudá země,“ říká Neiland, který po studiích stejně jako jeho vrstevníci odjel vydělávat za moře. „Dneska bych o odjezdu do Ameriky vůbec neuvažoval,“ dodává.
Irové po letech povolí potraty, pro se vyslovily dvě třetiny hlasujících |
Nejdůležitějším faktorem irské změny je mizející vliv katolické církve těžce poškozené skandály kolem pedofilních kněží a pokusy zakrýt jejich zločiny. Před pěti lety vláda vyjádřila lítost nad krutostmi páchanými na ženách v takzvaných Magdaleniných prádelnách, kde katolická církev „napravovala“ svobodné matky a oběti znásilnění (psali jsme zde: Magdaleniny prádelny: církevní peklo pro ženy, které byly příliš jiné).
O rok později veřejnost šokovalo zjištění, že jeptišky ze sirotčince ve městě Tuam pohřbily 800 nemanželských dětí v neoznačených hrobech (více zde:Irské jeptišky čelí podezření, že pohřbily stovky dětí v odpadní jímce). „Dříve se lidé uklonili, když na ulici potkali kněze. Teď se mu mohli klidně podívat do očí a zeptat se ho: ‚Otče, co se to tam vlastně tenkrát stalo?‘“ popisuje vliv skandálů na sekularizaci země 70letý Anthony Fannin.
Ekonomický boom a postupný úpadek vlivu katolické církve šly ruku v ruce. V roce 1993 Irsko dekriminalizovalo homosexualitu, o dva roky později povolilo rozvody. Před třemi lety se drtivá většina lidí v referendu vyslovila pro uzákonění sňatků gayů a leseb. Loni v červnu se šéfem vlády stal Leo Varadkar, první irský homosexuální premiér, který je navíc po otci z poloviny Ind.
„Irsko bylo z pohledu standardních mainstreamových názorů v kontinentální Evropě vždy na okraji a za Evropou vždy ekonomicky pokulhávalo,“ myslí si analytik Alan Barrett. „Jenže když se katolická církev stáhla do ústraní, tak si Irové začali osvojovat stejné liberální hodnoty, ke kterým dospěli Francouzi, Němci nebo Britové,“ říká Barrett.
26. května 2018 |
