Ještě před dvěma desítkami let by bylo v Irské republice něco takového nemožné. Aby obyvatelé země hlasovali o legalizaci manželských svazků gayů a leseb? A navíc aby existovala reálná šance, že se po sečtení hlasů budou radovat homosexuálové?
Vždyť láska ke stejnému pohlaví byla v Irsku trestným činem až do roku 1993, kdy ji po tlaku EU coby poslední unijní stát Irsko přestalo stavět za hranu zákona. Ostrovní země se však mění. Nejprve v roce 2010 schválila registrovaná partnerství a nyní v referendu rozhoduje, zda homosexuálům povolí i sňatky. Průzkumy zatím hovoří ve prospěch gayů a lesbiček.
Svatby jim chce umožnit kolem šedesáti procent Irů. Podporují ho všechny hlavní politické partaje, řada institucí, a dokonce i pár duchovních. Byť někteří analytici varují, že průzkumy jsou zrádné a souboj může být nakonec těsnější, než se v tuto chvíli zdá. Přesto není pochyb o tom, že Irsko ušlo v poměrně krátké době kus cesty.
Irsko a referendaIrská republika je na první pohled zamilovaná do referend. Pravda je však taková, že všelidové hlasování je v zemi nutné pro změny v ústavě (byť plebiscity se tam konají i kvůli změnám běžných zákonů). Od roku 1937 se jich v zemi odehrály tři desítky. Počínaje schvalováním samotné irské ústavy přes hlasování o rozvodech, interrupcích, Velkopáteční dohodě po Lisabonskou smlouvu: Rozvody - o nich Irové hlasovali hned dvakrát, nejprve v roce 1985 neprošly, povoleny byly až po hlasování v roce 1996. Interrupce - Irové o nich v různých podobách hlasovali několikrát. Dodnes jsou ústavně zakázané. Velkopáteční dohoda - Irové schválili mírovou dohodu, která je zásadním pilířem mírového procesu v Severním Irsku, v roce 1998. EU - Irové hlasovali o řadě unijních smluv, naposledy schválili v roce 2009 Lisabonskou smlouvu. |
Vždyť teprve v 90. letech povolilo rozvody, přestalo regulovat prodej kondomů a zavřelo poslední z Magdaleniných prádelen, kde musely v otrockých podmínkách pracovat a modlit se „padlé ženy“.
Vliv církve slábne
Co tedy způsobuje proměnu konzervativní společnosti, kde se ke katolickému vyznání stále hlásí přes 80 procent lidí? „Jsme v jiné éře. Je tady zcela nová populace, která má vizi Irska, jež bude přátelštější, otevřenější a tolerantnější,“ říká Pat Carey, bývalý irský politik, jenž se ke své homosexualitě veřejně přihlásil letos v únoru, ve svých 67 letech.
Zásadní roli v sociální proměně Irska hrají aféry se sexuálním zneužíváním dětí v církevních sirotčincích či školách, jež silně otřásly morální autoritou katolické církve.
Ta je od podstaty proti homosexuálním manželstvím a je též jejich největším odpůrcem v Irsku. Arcibiskup Eamon Martin nedávno prohlásil, že změna by byla v rozporu s posláním manželství jakožto svazku za účelem plození dětí.
Duchovní už však kvůli sexuální skandálům zdaleka nemají v Irsku takovou moc jako v minulosti a církev lobbuje proti schválení sňatků gayů celkem zdrženlivě. „Jsou mnohem obezřetnější a musí být, protože lidé jim nezapomněli, co napáchali,“ řekl listu The Washington Post David Farell z University College Dublin.
Mladší Irové jsou liberálnější
Aktivisté už léta neúnavně bojují za rovná práva homosexuálů a jejich snaha na mnohé Iry zapůsobila. Stále více gayů též přiznává svou orientaci, a i proto si více Irů uvědomuje, že jsou normální, píše pro irishtimes.com Anna Grzymala-Busse, autorka knihy Národy žijící pod Bohem: Jak církve využívají morální autoritu k ovlivňování politiky.
A Irsko se modernizuje obecně. Staří konzervativnější Irové vymírají, mladší jsou liberálnější. Ale pozor. Země se neproměnila přes noc v nějaký duhový národ. Interrupce jsou stále ilegální a odpůrců sňatků homosexuálů je pořád dost.
Oba tábory se vlastně shodují v jednom: ať už dopadne hlasování jakkoliv, výsledek bude mít dopad i za hranicemi Irska. Oba tábory se též děsí prohry. Neschválí-li sňatky Irové, bude to pro homosexuály těžká rána, míní jejich zastánci. Projdou-li, bude to znamení, že se irská společnost změnila k nepoznání, obávají se odpůrci.
