Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvV izraelském Knesetu jsme zažili takřka apoteózu, zbožštění Donalda Trumpa. Ukončení konfliktu v Gaze je bezesporu zprávou roku, nejenom pro Izrael. Věříte, že se situace zklidní, že mír vydrží?
Když člověk poslouchal projevy poslanců a premiéra, tak si malinko připadal jak někde v Severní Koreji. A stává se to už takovou tradicí, protože se to vyplácí a na Donalda Trumpa to funguje. Ale mezi obdivnými a oslavnými frázemi bylo možné vyčíst i několik důležitých věcí. Z mého pohledu to zásadní bylo, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu řekl, že je čas války a čas míru, což je samozřejmě biblický citát. A že nyní je čas na mír. Řekl také, že se cítí být zavázán dvaceti body, které Donald Trump představil pár dní předtím, a že je připraven je respektovat.
Ale může být tato situace trvalá?
Samozřejmě je to velmi křehké příměří, s mnoha otázkami, které se musí vyřešit – zejména jak, kdo a kdy odzbrojí hnutí Hamás. A pochopitelně obrázky, na kterých příslušníci Hamásu znovu kontrolují s kalašnikovy v ruce ulice Gazy a vyřizují si účty s těmi, kteří s nimi nesouhlasí, nejsou dobrou zprávou. Už to stálo desítky životů. Ale přesto si myslím, že je důležité, že boje utichly, že na Gazu nelétají izraelské bomby, že rukojmí – alespoň ta živá – se dostala domů. Teď přichází mnohem delší a komplikovanější fáze: najít nový systém, nový horizont pro Gazu, což s sebou přinese mnoho úskalí.
Popravy, boje v ulicích. Hamás začal „čistit“ Gazu, má zelenou od Trumpa |
Co teď tedy bude následovat?
Podle některých zpráv by už měla probíhat jednání mezi Izraelem a Hamásem. Údajně má být sestavena patnáctičlenná vláda odborníků – Palestinců – kteří budou zodpovědní za denní politiku v Gaze. Pomáhat by jim měla mezinárodní rada, které bude formálně předsedat Donald Trump, ale hlavní roli zřejmě sehraje bývalý britský premiér Tony Blair. Důležité bude zajistit financování obnovy Gazy, protože v minulosti jsme slyšeli mnoho slibů, hlavně od arabských zemí, které se pak nenaplnily. Teď se mluví o miliardách dolarů, ale zatím není jasný konkrétní plán.
A co bude klíčové?
Podle mě je zásadní zajistit bezpečnost – a tu by neměl mít v rukou Hamás. A pokud ji převezmou mezinárodní jednotky, pak by se měl Izrael stáhnout. V tuto chvíli totiž izraelská armáda kontroluje zhruba 53 procent území Gazy.
A dá se věřit bojovníkům Hamásu? Je vůbec možné začít tam, kde se před dvěma lety skončilo?
Určitě ne. Situace je jiná. Izraelci jsou 7. říjnem 2023 hluboce traumatizovaní a jejich pohled na mírový proces i možnost soužití je dnes mnohem skeptičtější. Na palestinské straně, po dvouleté brutální válce, také nebude důvěra příliš vysoká. Šance pro mírový proces jsou tedy horší než před dvěma lety – a ani tehdy nebyly velké. V tuto chvíli je podle mě důležité zajistit, aby proudila humanitární pomoc, aby začala obnova Gazy a aby se život Gazanů co nejdříve vrátil alespoň do nějakého provizoria. Děti by se měly vrátit do škol, lidé začít normálně žít. Na Západním břehu je také potřeba situaci uklidnit. Region čeká obrovské množství práce.
Veřejnost sledovala propuštěná rukojmí. V jakém jsou stavu? Už jste s nimi slyšela nějaké rozhovory?
Izraelci se snaží dát rukojmím soukromí, čas a klid. Pozornost veřejnosti je ale obrovská. Den, kdy byli všichni propuštěni, byl první od 7. října 2023, kdy si Izrael opravdu ulevil a slavil. Mnozí Izraelci říkali, že teď může začít proces uzdravování, protože dokud byli rukojmí v zajetí, země žila v emocionální paralýze. Zatím jsme slyšeli hlavně výpovědi příbuzných o tom, v jakých podmínkách byli drženi. Byli vystaveni fyzickému i psychickému násilí, trpěli hladem, mnozí ztratili až 40 procent váhy. Jsou teď v nemocnicích na pozorování a bude chvíli trvat, než se vůbec vrátí domů.
Drželi ho v kleci, jeho lásku od něj odtrhli. V zajetí zbohatl, ale změnil se k nepoznání |
Podařilo se vlastně některá rukojmí osvobodit silou?
Ano, dohromady asi osm. Většina rukojmích se ale dostala ven až po uzavření příměří s Hamásem. Vojensky to jinak nešlo – byli drženi na místech, kam se izraelská armáda nedostala. V létě byla armáda blízko skupince rukojmích, ale Hamás je zabil dřív, než se k nim dostala. Bylo to varování, že vojenské akce jejich životy spíš ohrožují. Při jednom osvobození navíc zemřely stovky civilistů, protože rukojmí byli drženi uprostřed obydlené oblasti. Hamás se zkrátka poučil a podobné zásahy jsou velmi obtížné.
Ví se, kde všude byli drženi?
Zčásti v tunelech, zčásti v bytech. Někteří říkali, že byli občas převezeni do zón, které Izrael označil za „bezpečné“. Samozřejmě lidé si kladou otázku, co Gazané věděli či nevěděli o jejich přítomnosti. Ale i pro samotné Gazany byla válka nesmírně těžká – kdo se postavil proti Hamásu, riskoval život.
Co bude s palestinským hnutím? Může vzniknout nová organizace, která nahradí Hamás?
To je zásadní otázka. Trumpův plán předpokládá odzbrojení Hamásu a jeho vyloučení z rekonstrukce Gazy, ale nemluví o jeho konci jako politické entity. I proto třeba Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty neposlaly na summit své nejvyšší představitele – považují plán za příliš měkký. Když budou právě tyto země investovat miliardy do obnovy, chtějí mít jistotu, že peníze nebudou zničeny další válkou. Podle mě by měla kontrolu nad Gazou převzít reformovaná palestinská samospráva – není třeba vytvářet novou entitu.
Gazu teď nejspíš čeká občanská válka, říká česká velvyslankyně v Izraeli |
A volby? Bylo by řešením uspořádat v Gaze volby pod mezinárodní patronací?
Volby jsou důležité, ale nejsem si jistá, že teď je na ně vhodná doba. Palestinská společnost je po válce rozbitá, lidé řeší, jak přežít den. Navíc Mahmúd Abbás je v očích Palestinců vnímaný jako nelegitimní, protože byl zvolen před mnoha lety. Je starý, odtržený od mladé generace a nemá pod kontrolou různé ozbrojené frakce. To je zásadní problém – Palestincům se nikdy nepodařilo sjednotit své ozbrojené skupiny tak, jak to dokázali sionisté při vzniku Izraele.
Může nad Gazou převzít kontrolu mezinárodní síla? A věříte, že se z Gazy může skutečně stát pomyslný Katar nebo Hongkong?
Mluví se o takzvaných stabilizačních jednotkách, možná pod hlavičkou OSN. Nevíme, kdo je vyšle – spekuluje se o zemích jako Saúdská Arábie, Indonésie, případně Turecko. Spojené státy už vyslaly 200 vojáků, kteří ale nemají zasahovat přímo v bojích. Realita však bude taková, že tyto jednotky budou muset občas proti Hamásu zasáhnout – i silou. A to nebudou jednoduché obrázky. Jsme zvyklí odsuzovat Izrael za přehnané násilí, ale co se stane, až totéž budou muset dělat arabští či indonéští vojáci? Někdo to tam však udělat musí. Jinak se Gaza znovu propadne do chaosu. Pokud se to nepodaří, Gazu nečeká žádný Hongkong ani Katar, ale jen pár let relativního klidu a chudoby – než opět vypukne nová válka.
Prohloubila se nenávist Gazanů vůči Izraeli? Co bude s premiérem Benjaminem Netanjahuem? Mohlo mu ukončení konfliktu politicky pomoci? Jaká může být alternativa po volbách? A jsou obě strany přístupné dvoustátnímu řešení? I na to odpovídala Irena Kalhousová v Rozstřelu.
