Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJste v kontaktu se svými přáteli v Íránu? Jak situaci prožívají?
Informace jsou bohužel velmi strohé, protože v Íránu je přerušený internet. Většina mých přátel mi vůbec neodpověděla a ani mé zprávy nebyly doručeny. Jsem z toho nervózní – člověk čte, která města jsou ostřelována, a já v těch městech mám letité vztahy.
Jaká je reakce lidí v Íránu na smrt ajatolláha Chameneího?
Hodně lidí, kteří jsou protirežimně orientovaní, bylo samozřejmě rádo, že zemřel. Má na rukou krev, vládl zemi 36 let a rozhodně ne demokraticky. Všichni mají v živé paměti krvavě potlačené protesty z přelomu roku i řadu dalších protestů v minulých letech. Režim napáchal opravdu velmi špatné věci a Chameneí byl jeho hlavním představitelem. Takže ano: spousta lidí byla šťastná, že je pryč. Na druhou stranu to, že je pryč, neznamená, že režim končí. A zároveň to může pro mnoho Íránců znamenat, že jeho nástupci podniknou mnohem tvrdší kroky. To vyvolává obavy a nejistotu. U části populace to ale vyvolalo i velký zármutek. Chameneí byl významnou náboženskou i politickou ikonou, byl uznávaný. Viděla jsem fotky z jeho pohřbu – bylo to obrovské. Fotbalový stadion narvaný lidmi, v jiných městech lidé truchlí v ulicích. Názory jsou velmi rozporuplné.
Jak moc je íránská společnost rozdělená? Dá se to nějak odhadnout – půl na půl? Třetina proti dvěma třetinám?
Vůbec se to nedá přesně odhadnout. V Íránu nikdy neproběhlo žádné „sčítání názorů“ – to tam nikoho nezajímalo. Dlouhodobě se říká, že zhruba jedna třetina je protirežimní, jedna třetina prorežimní a jedna třetina váhá nebo se nevyjadřuje. Krvavé potlačení protestů v lednu samozřejmě část lidí posunulo do protivládního spektra, protože viděli, jak brutálně se vláda chová. Režim si tím v očích populace určitě nepomohl.
Na Írán zaútočila izraelsko-americká koalice. Jak jsou v zemi vnímáni Izraelci a Američané – jako nepřátelé?
Jak kdo. Na posledních velkých demonstracích se skandovalo „Smrt Americe“. To je takový prorežimní folklor. Ale zároveň spousta mladých Íránců po Americe touží, chtějí žít západním životem. Jenže si Západ někdy představují hodně zjednodušeně – řekněme: „Hurá, bude revoluce a příští rok už budeme pít pivo a všechno bude dobré.“ Tak to nefunguje. A ještě jedna důležitá věc: protirežimní neznamená automaticky proamerický.
Jak to myslíte?
Znám lidi, kteří režim ajatolláhů nesnášejí, ale zároveň uctívají postavu Kásima Sulejmáního – bývalého velitele jednotek Quds, kterého nechali v roce 2020 zabít Američané. To byl jeden z vrchních reprezentantů režimu. Je to strašně složitá mozaika a Íránci se nedají hodit do jednoho pytle. Část lidí si přeje monarchii, část demokracii, část referendum – ale to vůbec neznamená, že chtějí americkou přítomnost v zemi. Z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let nemají s Amerikou jen dobré zkušenosti.
Ale oslavy USA v ulicích jsme viděli…
Ano, v Íránu opravdu někteří lidé tančí radostí a chválí Donalda Trumpa.
A chválí i izraelského premiéra Benjamina Netanjahua?
Ne. Nezaznamenala jsem, že by někdo chválil „Bibiho“.
Existuje podle vás cesta ven, která by byla skutečně demokratická?
Já to vnímám spíš jako utopii.
Hostem pořadu Rozstřel je Lenka Hrabalová, íránistka, spisovatelka a průvodkyně.
Jaká je tedy nejpravděpodobnější cesta?
Ve hře je celá řada scénářů. Může dojít k dlouhé válce mezi několika státy – regionálními i mimo region. Může dojít k občanské válce. Írán se může rozložit po náboženských, sektářských a etnických hranicích. Už tento týden jsem viděla kurdské jednotky, jak trénují útoky na íránské vládní cíle. Balúčové – další národ žijící v Íránu – dlouhodobě také nejsou spokojeni. Ani místní Arabové. V zemi je celá řada nespokojených etnik. A důležité je, že často jde o etnika neperská a zároveň sunnitská – zatímco v zemi vládnou šíitští Peršané. Tedy jiná etnicita i jiné náboženství.
Jaký je poměr?
Chybí tvrdá data. Říká se, že zhruba 60 procent Íránu tvoří Peršané – šíité. Pak jsou další etnika – u Balúčů se třeba neví, jestli je to milion a půl, nebo čtyři miliony. Většina Kurdů se zároveň identifikuje i jako Íránci, takže tyto identity splývají.
Takže etnické menšiny se budou chtít od Íránu oddělit a Peršané v čele s ajatolláhy budou vojensky hájit šíitský islám?
Tohle je scénář, kterého se asi bojím nejvíc. Občanská válka by byla dlouhá, táhlá a velmi likvidační. A není to jen o etnických skupinách. Je tam i řada ozbrojených složek. Třeba Revoluční gardy jsou decentralizované – existuje celá řada velitelů a základen. A ti se mohou poměrně snadno transformovat do pozice regionálních warlordů. To by dál přispělo k destrukci státu.
Do čela státu ale míří nový rahbar, tedy nový nejvyšší vůdce Íránu, ajatolláh. Je tu stávající prezident. Chameneího jsme znali, ale co čekat od nových vládců? Co jsou zač – radikálové, konzervativci?
Například stávající prezident Masúd Pezeškján je spíše z liberálnějšího spektra – na íránské poměry. To je důležité zdůraznit.
Takže by mohl s Američany jednat?
Mohl by být ochotnější k jednání. Ale to ještě neznamená, že se neobjeví jiné tlaky. Ty mohou přijít od technokratů, od armády, od revolučních gard, od náboženského segmentu společnosti. V Íránu sice existují předpisy, co se má dít, když zemře nejvyšší vůdce: jak má proběhnout volba, jak se má postupovat. Chameneí po sobě zanechal plán „co bude, až tady nebudu“. Jenže otázka je, jestli to stát dodrží, nebo do toho vstoupí vnitrostátní aktéři – nebo zahraniční.
Írán chce jednat, ale už je pozdě, všechno jsme zničili, napsal Trump |
Popišme si pro představu: kdo je vlastně ajatolláh?
Je to duchovní titul.
Tedy něco jako papež?
Spíš jako kardinál. Ajatolláhů je více. Islám – sunnitský i šíitský – nemá jednu centrální figuru typu papeže. Ale v šíitském islámu je ajatolláh jednou z nejvyšších funkcí, které můžete dosáhnout. Nad ním je ještě pozice nejvyššího ajatolláha, tedy nejvyššího vůdce, kterého volí Rada expertů.
Takže Írán je teokracie…
Ano. Ale fungují volby: prezident je volen lidmi. Jenže je tam tvrdý předvýběr. Dejme tomu: přihlásí se 200 kandidátů, zasedne rada a vybere třeba 14 osob, pro které mohou Íránci hlasovat.
A když už mluvíme o íránském šíitském islámu: jak se liší od sunnitů?
Rozdíl vznikl už v 7. století, když zemřel prorok Mohamed. Sunnité chtěli volit vůdce komunity radou starších – tedy tradičním způsobem. Šíité naopak věřili, že z proroka přešla duchovní síla na jeho nejbližšího mužského příbuzného, Alího. A Alí a jeho potomci nebudou proroci, ale imámové. Íránští šíité uznávají 12 imámů. Každý z těch imámů byl nějakým způsobem zavražděn a pohřben v regionu. I díky tomu se v šíitském islámu vyvinul velmi silný kult svatých a mučedníků. V sunnitském světě nejsou hrobky a kult svatých tak přítomné jako v šíitském.
Takže ajatolláhové jsou příbuzní těchto imámů?
U šíitských duchovních se to pozná podle turbanu: mají bílý nebo černý. Když má černý, znamená to, že se hlásí k linii potomků proroka Mohameda.
Američané okopírovali íránské šáhedy, teď s nimi vybombardovali ajatolláhy |
Takže Chameneí měl Mohamedovu krev?
Ano.
Donald Trump říká Íráncům: „Teď máte šanci převzít moc, jděte do ulic, bojujte za demokracii a svobodu.“ Má to šanci uspět? Poslechnou ho Íránci?
Pokud by mu šlo o tohle, měl přijít o měsíc dřív, v době masových protestů. To načasování působí trochu zoufale. Část populace ho v určité chvíli poslechnout může a zapojit se do odboje. Ale aktuálně k tomu nevidím velké známky. Před měsícem došlo k masakrům, lidé si pamatují, jak hrozné to bylo. Nevěřím, že by se teď ve velkém hrnuli do ulic, když ještě padají střely. Navíc státní složky jsou v ulicích, jsou ozbrojené – a Íránci ozbrojení nejsou. Jít s klackem proti střelným zbraním se teď nikomu nechce.
A co exilový potomek šáha, Rezá Páhlaví? Jakou má uvnitř Íránu pozici? Může se stát vůdcem nového režimu?
Je to syn krále. Tváří se, že se snaží opozici sjednotit. Jenže problém je, že v Íránu nebyl několik dekád. Zemi úplně nezná – a Íránci neznají jeho. Část populace ho vnímá jako opoziční figuru, ale část lidí si monarchii nepamatuje v dobrém. Jeho otec byl vnímaný jako zkorumpovaný proamerický monarcha. A pro řadu lidí tohle není cesta. Takže opět: velká neznámá.
