Irácký diktátor Sadám Husajn v 80. letech během osmileté války s Íránem vykresloval nepřátelskou zemi jako hnízdo heretických perských uctívačů proroka Zarathuštry. Své lidi Saddám povzbuzoval historickými analogiemi: jako muslimové v šestém století porazili sasánovskou Persii, tak i moderní muslimský Írán porazí zarathuštrovské nevěřící.
Husajn reflektoval nedůvěru a pohrdání, které zaznívá z řad muslimů vůči dřívější perské říši. Paradoxně, tentýž islamistický odpor od počátku islamistické revoluce sdílelo i vedení současného Íránu, od ajatolláha Rúholláha Chomejního po jeho nástupce, současného vrchního vládce země Alího Chameneího. Ten předislámské období Íránu v minulosti opakovaně označil za věk nevzdělanosti a kritizoval ty, kteří jej glorifikovali.
O to nezvykleji působila jeho promluva z 26. června. I když hovořil prvního dne muslimského posvátného měsíce muharram, o islámu hovořil málo. Naopak se často odkazoval na národ a Írán. A když mluvil o Bohu, místo tradičního Alláha použil termín „Parvadegar“, perský termín pro „Všemocného“. Think-tank The Washington Institute si všímá, že je velmi nezvyklé, aby íránský duchovní použil takové slovo.
Ajatolláh též ve svém projevu použil pozdrav, který se používal v Persii. Chameneí vyzdvihl, že Írán má starobylé civilizační dědictví. „Naše kulturní a civilizační bohatství je stokrát větší než bohatství Spojených států,“ prohlásil.
Írán čelí tajemným sabotážím. Podezírá Izrael, ale bojí se to říct nahlas |
Zřejmě ještě výraznějším dokladem nové nacionalistické rétoriky bylo rozhodnutí Chameneího nechat 5. července, během nejdůležitějšího šíitského svátku Ašúra, zaznít vlasteneckou píseň. Šíité v tento den vzpomínají na mučednickou smrt třetího imáma Hosejna bin Alího, který podle některých odborníků v šíitském islámu do určité míry zastiňuje i proroka Mohameda. Při smutečních obřadech v Íránu zaznívají v zásadě jen náboženské písně, vlastenecká sekulární skladba je i přes přidané náboženské verše něčím velice nezvyklým.
List The Washington Post si všímá, že přijetí perské civilizace je patrné i v ikonografii. Nově instalovaný billboard v Teheránu oslavuje perského panovníka Šápúra I. z rodu Sásánovců. Další zobrazuje mýtickou postavu lučištníka Aráše doprovázenou salvou raket a na jiném zase izraelský premiér Benjamin Netanjahu v roli římského císaře Valeriana klečí před vítěznými Peršany.
„Režim je zahnaný do kouta“
Podle analytiků se íránský režim odkazy na hrdou minulost snaží povzbudit nacionalistické cítění a probudit v davech lásku k íránským představitelům. Íránci připouštěli, že jejich důvěra ve vládu zakolísala, když nebyla schopna ochránit zemi v krátké válce před izraelskými údery.
„Islámská republika se posledních 46 let snažila vymazat, minimalizovat a nahradit předislámskou historii touto novou verzí historie,“ uvádí izraelský mluvčí při OSN a autor knihy o íránských protestech Jonathan Harounoff. „Nyní, když je režim zahnán do kouta, vidíme velmi jasnou snahu neztratit íránský lid.“
Sociolog Hosein Ghazian poukazuje na to, že Teherán je ochotný přizpůsobit svou ideologii, včetně snížení důrazu na náboženství, když je to nutné. „Když vláda nabídne na trh tento nový produkt, směs nacionalismu, etatismu (politický směr zdůrazňující nutnost vyšší role státu v řízení společnosti, pozn. red.) a islamismu, najdou se pro něj kupci. Toto rozhodnutí je racionální a promyšlené, aby bylo možné tento produkt prodat lidem v zájmu udržení vlastní moci.“
Íránské impérium zmizelo, Izrael předvedl moc. Blízký východ je k nepoznání |
Režim se musí vyrovnat s faktem, že jen íránská verze islamistické vlády kleriků přestává mít podporu lidí. Důvěrný vládní průzkum získaný stanicí BBC z roku 2023 ukázal, že velká část lidí by si přála oddělení náboženství a politiky.
Podle analytiků uchýlení se k nacionalismu ukazuje, že íránská islamistická revoluce selhala. „Úplný neúspěch chomeinismu a islamismu jakožto nadnárodní ideologie znamená, že pokud existuje něco, na co se lze spolehnout, je to verze nacionalismu,“ myslí si historik Arash Azizi. „Chápou, že je velmi pošetilé snažit se vládnout Íránu a nezavázat se íránské vlastenecké myšlence, která je tak široce rozšířená.“
The Washington Institute varuje, že Chameneího rétorika naznačuje širší trend přesunu různých aspektů moci od duchovních k revolučním gardám, které bývají agresivnější než ajatolláh. Revoluční gardy jsou považovány díky své vojenské síle přesahující běžnou armádu a četným angažmá ve státních podnicích za faktické vládce země. Think-tank se domnívá, že některé složky revolučních gard mají větší zájem o držení národní moci než o prosazování revolučních hodnot.
