„Prostě jsem odešel. Sbalil jsem si tašku s holením, pár knih, počítač a pyžamo... A teplé oblečení, protože jsem věděl, že se budu muset propašovat ven přes hory,“ popsal Ahmady svůj útěk pro BBC.
Zadržte íránský tanker a zabavte ropu, nařídil americký federální soud |
Svou cestu přes hornatou západní hranici Íránu vylíčil jako „velmi chladnou, velmi dlouhou, velmi temnou a velmi děsivou“. „Jsem etnický Kurd, a tak znám některé trasy, ale bylo to velice nebezpečné. Musel jsem to zkusit hned několikrát,“ řekl deníku The Guardian.
Uvádí, že využil stezky vyšlapané pašeráky zboží z Iráku a Turecka, ale ani tak to nebylo bez rizika. Jednoho muže tam prý zastřelili, další umrzli. Sám Ahmady se podle svých slov občas prodíral metr a půl hlubokým sněhem, zatímco se v mlze snažil vyhnout pohraničníkům. Ale nic jiného mu prý nezbývalo.
„Cítil jsem, že nemám jinou možnost než odejít,“ vypráví. „Nakonec jsem udělal rozhodnutí, se kterým jsem bojoval dlouhou dobu – rozhodl jsem se utéct. Byl to krok, který jsem musel udělat pod enormním tlakem a bez jiných možností, přestože jsem vždy cítil velkou odpovědnost k tomu, abych zůstal a pokračoval ve své práci,“ píše Ahmady na svém webu.
Íránsko-britský antropolog ve své rodné zemi, ale i dalších státech Blízkého východu či v Africe zkoumal dosud přetrvávající tradice ženské obřízky, dětských sňatků, dočasných manželství či dětské práce. Zabýval se také íránskými etnickými a sexuálními menšinami nebo genderovými otázkami.
Předloni ho však zatkla policie a Ahmady na tři měsíce skončil v nechvalně proslulém teheránském vězení Evín. Tam ho drželi na samotce v malé místnosti bez přirozeného světla či záchodu a občas jej se zavázanýma očima vytáhli k výslechu. Vědec říká, že po tom brzy začal sám toužit. Osamění v cele bylo totiž tak velké, že i kontakt s bachaři byl pro něj vítanou socializací.
„Stanete se tam mentálně postiženým, necitlivým vůči svému okolí,“ říká Ahmady s tím, že se v Evínu stal obětí „takzvaného bílého mučení, psychologického nátlaku, který na vás vyvíjí“. Nakonec ho pustili na kauci do doby, než soud vynese rozsudek. Ten přišel loni v prosinci.
Obvinění ze sexuálního obtěžování vědec odmítá
Ahmady dostal devět let a tři měsíce vězení za údajnou spolupráci s nepřátelskou vládou – tedy se Spojenými státy a dalšími – a za propagování homosexuality či snahy změnit život občanů islámské republiky tím, že usiloval o zvýšení věkové hranice u dětských sňatků.
Soudci mu kromě trestu udělili i pokutu, v dnešním přepočtu ve výši přes 15,5 milionu korun. Muž veškerá obvinění odmítá. „Byl to důkaz, že rozum, svědomí a spravedlnost už tady neexistují a všechno je to politicky motivované,“ poznamenává na svém webu, kde podrobně popisuje stupňující se tlak na jeho osobu.
Příhodná propaganda. V Íránu nasadili seriál o hrdinných revolučních gardách |
Úřady ho prý postupně čím dál víc ostrakizovaly, komplikovaly mu práci, sledovaly ho, nabouraly se mu do počítače a zakazovaly mu přednášet.
Míní, že se stal tak jako další cizinci íránského původu prostředkem k diplomatickému tlaku Íránu na zahraniční mocnosti. Navíc se vláda prezidenta Hasana Rúháního prý chtěla Velké Británii pomstít za to, že v létě 2019 u Gibraltaru zadržela jeho tanker.
Krátce poté, co loď mohla zase odplout, prý za Ahmadym přišel jeden z dozorců a poděkoval mu za roli, kterou v případu sehrál. A dodal, že takový úlovek, jako je on, ještě najde uplatnění. Ahmady dodává, že o své potenciální hodnotě pro íránskou garnituru věděl.
Kromě zahraničního pasu měl pro úřady i další atraktivní vlastnosti – etnicitu a sunnitský původ, oblast své práce, výplaty od neziskových organizací, aktivismus. „Ale to neznamená, že jsem udělal něco špatně,“ míní.
Krátce před jeho odchodem se ovšem objevila i nařčení, že Ahmady sexuálně obtěžoval neupřesněné množství žen. Kvůli tomuto podezření také vědec přišel o pozici ředitele Íránské sociologické společnosti. A podle kritiků i tohle přispělo k rozhodnutí opustit zemi. Sám Ahmady všechna tato obvinění popírá a označuje za „velmi znepokojující“.
Podle jeho mínění ho Írán využil nejen k pomstě Británii, ale i k tlaku na ostatní antropology a sociální pracovníky, kteří se nešvary v tamní společnosti zabývají. Jeho případ je prý vzkaz, že i oni mohou dopadnout stejně.
„Kurdové jsou známí tím, že kromě hor nemají žádné přátele. Když jsem v noci odcházel bez lucerny, kterou bych si svítil na cestu osvětlenou jen bílým sněhem, uvědomil jsem si, že mi hory poskytovaly úkryt a pomáhaly mi začít znovu a s větším odhodláním,“ vzpomíná Ahmady.
Dnes už je zpět v Británii. O svém útěku informoval na Instagramu. Jak se po překonání íránských hor dostal až do Evropy, už nepíše.
Kameel Ahmady:
.
عاقبت تصمیمی که مدتها بود، با آن کلنجار میرفتم و هر بار به این نتیجه میرسیدم که مسئولیت من ماندن در این خاک است، نه از روی انتخاب که از سر اجبار گرفتم.
میدانستم رفتن یعنی دور ماندن از میدان کاریام و از دست دادن تعلقات و آنچه تاکنون اندوختهام اما آنها که ید طولایی در بیرون راندن افراد دارند، برای من نیز همچون بسیاری دیگر راهی جز بستن کولهبار سفر باقی نگذاشتند. اگرچه به عنوان یک مبارز آموخته بودم که تا لحظه آخر بمانم و امیدوار باشم اما ضربه کاری آخر که تایید بی کمو کاست حکم دادگاه بدوی در دادگاه تجدید نظر بود، بار دیگر اثبات کرد، عقلانیت، وجدان و قضاوت عادلانهای وجود ندارد.
حال با اینکه اندوه جدایی روحم را زخم زده بر خود میبالم که دستاوردهای اندکم اصلاح، آگاهیرسانی و کاهش برخی از آسیبزاترین سنتها مثل #ختنه_زنان و #ازدواج_زودهنگام_کودکان را در پی داشته (پژوهشهایی که به اصطلاح منجر به محکومیتم هم شد) و تحقیقات مستقلم سببساز به روی سطح آمدن برخی مسائل و معضلات اجتماعی مثل #ازدواج_موقت و #صیغه_محرمیت، #ازدواج_سفید، #کودکان_کار و #زبالهگرد و گروهای آسیبپذیر و کمبرخورداری همانند #دگرباشان، #اقلیتها و #قومیتها در ایران شد. موضوعاتی که هم سیستم توان و ظرفیت شنیدن و پذیرش آنها را نداشت و هم حساسیتها و تنگنظریها باعث شده بود کمتر کسی به این موضوعات بپردازد.
در این مسیر سختیها و ناهمواریهای بسیار متحمل شدم؛ چه زخمهایی که از سوی نزدیکان بر دل و جانم نشست و چه بیسببهایی که سیستم، در سرکوبم به کار گرفت و هر آنچه میتوانست برای خاموشی صدایم کرد؛ از محدودیت حضورم در سمینارها و دانشگاهها گرفته تا لغو مجوز کتابهای در دست چاپ و حذف مقالاتم از نشریات و سایتهای علمی و البته از همه ناسورتر هم اتهام و وصله «نفوذی» بود.
تقطیع مصاحبههایم، هک کردن ایمیلها و قاپیدن تلفن همراهم، دستبرد به حریم خصوصی، اجبار برخی افراد برای اعتراف و بکار گیریشان علیه من و در نهایت بازداشت و زندانم که نقطه عطفی بر تمام این فشارها بود.
پس از صد روز بازداشت و تحمل زندان و فضای ایزوله شده، بازجوییهای بلندمدت و فراقانونی و اتهامات غیرواقعی، پروندهام به شعبه 15 دادگاه انقلاب به ریاست قاضی صلواتی فرستاده شد که اراده و استقلال حکمیت این پرونده و دانش پرداختن به موضوعات علمی و پژوهشی را نداشت.
ادامه در کامنت اول
پینوشت: لینک موارد اتهامی، بخشهای اصلی حکم دادگاه و دفاعیه را به منظور شفافسازی اذهان عمومی و در اعتراض به حکم غیرعادلانهام در بایو و سایتم
#کامیل_احمدی
