Poslechněte si celý rozhovor s Břetislavem Turečkem v Kontextu:
V souvislosti s invazí do Iráku se dnes v západním tisku opakuje jedno slovo: chyba. Obrovská chyba vycházející z mylných předpokladů. Otázkou je, proč ji Spojené státy a jejich spojenci tehdy udělali, když se záhy ukázalo, že zbraně hromadného ničení v Iráku nejsou a Husajnův režim neměl žádné kontakty na al-Káidu.
„Podstatné je, že tyto otázky se v té době neřešily s chladnou hlavou, ale pod silným tlakem emocí. Bylo krátce po útocích z 11. září a podařilo se vybičovat takovou atmosféru, že Irák byl vnímán jako spolupachatel teroristických útoků. To bylo hlavní selhání a dnes vidíme jakousi kocovinu,“ říká Břetislav Tureček a upozorňuje, že válečnou atmosféru do velké míry vyvolávala média.
Velkou roli podle něj hrála i řevnivost mezi zpravodajskými službami: zatímco CIA vášně krotila, vojenské zpravodajství bylo válce více nakloněné. „Přes Pentagon chodily informace od iráckých exulantů, opozičníků, kteří se netajili tím, že chtějí Ameriku vtáhnout do války proti Saddámovi. Skeptické hlasy ze strany jiných bezpečnostních složek byly oslyšeny,“ myslí si vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.
 |
Bagdád padl na počátku dubna 2003, ale Irák se hned po konci bojů začal propadat do chaosu. Nevraživost mezi sunnity a šíity zažehla sektářské boje, teroristické útoky byly na denním pořádku. Pod vedením Abú Músy Zarkávího vznikla brutální franšíza al-Káidy a do země se začaly sjíždět džihádisté z celého regionu, aby mohli zabíjet americké vojáky.
Zásadní chybou okupační správy totiž bylo rozpuštění irácké armády. „Propuštění důstojníci byli najednou frustrovaní, zhrzení a ponížení okupantem. Bavíme se o tisících mužů. Řada z nich se přidala k sunnitskému odboji, takže horké hlavy extremistů a kmenových vůdců získaly i vojenské know how. Kolikrát si říkám, kolik z těchto důstojníků, kteří se přidali k odboji proti Američanům, prošlo v osmdesátých letech vojenskou akademií Antonína Zápotockého v Brně,“ říká Tureček.
Irák ani po dvaceti letech není stabilní. Politický systém je paralyzovaný, politici nejsou schopní najít konsenzus. Irácký Kurdistán je de facto stát ve státě. Přetrvává silný vliv Íránu, pro který Irák představuje významné odbytiště zboží, vlivovou sféru a nárazníkové pásmo. „V Iráku je celá generace politiků, kteří vyrůstali v Teheránu. Vliv Íránu na Irák je větší než vliv Spojených států, které do něj investovaly enormní množství peněz a lidských životů,“ dodává Tureček.
Jaká byla osobní motivace George Bushe k invazi? Poučili se novináři z toho, jakým způsobem v roce 2003 informovali o iráckých zbraních hromadného ničení? A jak neúspěšné americké tažení přispělo k návratu ruského revanšismu? To vše se dozvíte v podcastu Kontext.
