„Všichni jsme tady, naši vojáci tu jsou, občané tu jsou. Všichni tu bráníme naši nezávislost, naši zemi a tak to taky zůstane,“ řekl prezident minulý pátek ve videu natočeném před prezidentským palácem, které okamžitě obletělo svět a stalo se symbolem ukrajinského odhodlání zvítězit.
„Je tu vedoucí prezidentské kanceláře, premiér, ministr obrany, prezident. Jsme tu a nikam nejdeme,“ dodal Zelenskyj, ze kterého se přes noc stal hrdina, jenž za své rozhodnutí zůstat a bojovat proti okupantům se zbraní v ruce sklidil obdiv od domácích kritiků i zahraničních lídrů.
Když se stanice CNN Zelenského v úterním rozhovoru zeptala na proměnu z komika ve světoznámého válečného vůdce, odpověděl skromně. „Nejsem žádná ikona. Myslím, že Ukrajina je ikonická,“ řekl s tím, že není na práci sám. Kdo tedy patří k jeho nejbližším spolupracovníkům?
Poradce Michail Podoljak
Jedním z můžu, kteří se objevili na videu po boku Zelenského je Michail Podoljak. Padesátiletý rodák ze západoukrajinského Lvova svou kariéru začínal jako novinář. Mimo jiné působil v listu Narodnaja Volja či jako zástupce šéfredaktora opozičních běloruských novin Vremja.
Běloruské úřady Poljaka v roce 2004 obvinily, že se snaží „destabilizovat politickou situaci v zemi“ a deportovali ho na Ukrajinu. Tam posléze pracoval jako šéfredaktor listu Ukrajinska gazeta. V roce 2006 Podoljak založil poradenskou společnost a zaměřil se na strategickou a krizovou komunikaci. V politických kampaních radil mnoha politikům.
Pro Zelenského prezidentskou kancelář začal Podljak jako poradce pracovat v dubnu 2020. Své rozhodnutí vysvětlil „touhou vybudovat účinný, kompaktní, ale tvrdý stát“. Mezi jeho úkoly patří vyhodnocování krizí a vedení zpravodajství či vysvětlující komunikace.
Podoljak v současnosti tvoří celou informační politiku kanceláře prezidenta a radí přímo Zelenskému. Kromě toho připravuje ministry ukrajinské vlády na vysílání v médiích.
Premiér Denys Šmyhal
Denys Šmyhal nastoupil do premiérské funkce na jaře 2020, předtím zastával post gubernátora Ivanofrankivské oblasti na jihozápadě země.
Šmyhal se od vypuknutí invaze soustředil zejména na jednání se západními lídry, s nimiž řešil zavedení sankcí proti Rusku a materiální i finanční pomoc. Rovněž apeloval na Evropskou unii, aby Ukrajině přiznala status kandidátské země a začlenila ji do jednotného unijního trhu.
„Jsme vděční za nejnovější kolo finančních sankcí uvalených na Rusko USA a jejich stoupenci. Děkujeme našim přátelům za závazek vyřadit několik ruských bank ze systému SWIFT a za ochromení aktiv ruské centrální banky,“ vzkázal Šmyhal tento týden na Twitteru.
Šestačtyřicetiletý Šmyhal se v předchozích letech intenzivně zabýval ukrajinskou reakcí na pandemii koronaviru, kterou měl na starost.
Předtím, než se v roce 2009 rozhodl pro politickou kariéru, působil Šmyhal jako ekonom a podnikatel. Postupně zastával několik politických postů ve Lvovské oblasti. Předtím než v premiérském křesle vystřídal Oleksije Hončaruka, jeden měsíc působil jako ministr regionálního rozvoje
Ministr zahraničí Dmytro Kuleba
Mezi nepostradatelné členy Zelenského týmu jednoznačně patří ministr zahraniční Dmytro Kuleba, jenž má letité diplomatické zkušenosti.
Čtyřicetiletý Kuleba na ukrajinském ministerstvu zahraničí začal pracovat už v roce 2003, ale kvůli nesouhlasu s politikou proruského exprezidenta Viktora Janukovyče úřad v roce 2013 opustil.
Po ruské okupaci Krymu se Kuleba aktivně zapojil do protestů na Euromajdanu a v roce 2014 se na ministerstvo zahraničí vrátil. Do agendy ministerstva zavedl pojmy jako strategická komunikace, digitální diplomacie nebo kulturní a veřejná diplomacie.
Od roku 2016 Kuleba zastával post stálého zástupce Ukrajiny v Radě Evropy. Posléze byl místopředsedou vlády pro záležitosti evropských vztahů a nyní dva roky působí jako ministr zahraničních věcí.
Kuleba je nejen ostříleným diplomatem, ale také spisovatelem. V roce 2019 napsal bestseller „Válka o realitu. Jak vyhrát ve světě fake news, pravd a komunit“, jenž pojednává o moderní komunikaci, mediální gramotnosti a boji proti dezinformacím.
Vedoucí kanceláře prezidenta Andrij Jermak
Zelenského pravou rukou je bezesporu šéf jeho prezidentské kanceláře Andrij Jermak, který léta působil jako právník. Po studiích mezinárodního práva založil vlastní mezinárodní advokátní kancelář.
Jermak rovněž podnikal v kulturní oblasti - v roce 2012 stál u zrodu filmové produkční společnosti Garnet International Media Group. Se Zelenským se Jermak spřátelil v roce 2011, když budoucí prezident pracoval jako producent na ukrajinském televizním kanálu Inter.
Jermak se v roce 2019 podílel na Zelenského předvolební kampani. Nově zvolený prezident ho následně jmenoval poradcem v otázkách zahraniční politiky. Jermak v této roli například vyjednával s Ruskem výměnu vězňů během války na Donbasu. Šéfem Zelenského kanceláře je Jermak od února 2020, rovněž je členem Rady národní bezpečnosti a obrany.
Ministr obrany Oleksij Reznikov
Na rozdíl od dalších spolupracovníků prezidenta je ministr obrany Oleksij Reznikov na vrcholné politické scéně relativním nováčkem. Funkce se ujal loni v listopadu uprostřed stoupajícího napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, které vyvolalo shromažďování ruských vojáků na hranici mezi zeměmi.
Ačkoli práce v obraně je pro Reznikova nová, v ukrajinské vládě působil již dříve. Mimo jiné zastával post vicepremiéra, ministra pro reintegraci dočasně okupovaných území Ukrajiny, byl také zástupcem vedoucího státní správy Kyjeva a náměstkem primátora městské rady.
Reznikov dává od počátku ruské invaze najevo, že nepochybuje o tom, že Ukrajina agresora ve válce porazí. „Rusové se snaží zlomit náš odpor, ale to se jim nepodaří. Jsme v hlavním městě. Žádná kapitulace. Pouze vítězství,“ vzkázal ministr v úterý na Twitteru
Reznikov se v pondělí rovněž účastnil jednání s Ruskem na ukrajinsko-běloruské hranici. Šlo o první schůzku vyjednávačů bojujících stran od vypuknutí ruské invaze. Výsledkem byla shoda na dalším kole rozhovorů.
Šéf bezpečnostní rady Oleksij Danilov
Mezi výrazné postavy boje proti ruské invazi patří také šéf ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov. Ten je sice vystudovaným veterinářem, rozhodl se ale pro politickou dráhu a v roce 1994 se ve svých jednatřiceti letech stal nejmladším starostou v historii Luhansku.
V roce 2005 pak působil jako gubernátor Luhanské oblasti. O rok později byl zvolen do ukrajinského parlamentu za Blok Julije Tymošenkové.
Znovuzvolení se však nedočkal a odešel pracovat pro Institut evropské integrace a rozvoje. Ve funkci šéfa ukrajinské bezpečnostní rady působí od října 2019.