Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPřed časem jste mi v Rozstřelu řekl, že z čínského pohledu je Evropa vlastně jen západním výběžkem Eurasie. Znamená to, že se dnes o nás rozhoduje spíš v Asii než v Bruselu nebo v New Yorku?
Jednoznačně se to říct nedá. Rozhoduje se tam i tam. Ten největší posun, který dlouhodobě vidíme, je, že světová ekonomika se „odstěhovala“ do Asie. A bylo jasné, že dříve nebo později za ní bude následovat i přechod politické – a zatím ne vojenské – moci. Nicméně Čína se pravděpodobně dostala na vrchol svých vlastních možností. Demografové říkají, že do roku 2050 se z nějakých 1,2–1,3 miliardy obyvatel dostane Čína zpátky na zhruba 750 milionů lidí. Z nich bude asi 320 milionů v penzi. To je ekonomický model, který se nedá financovat. Proto se Čína inovativně snaží změnit asijskou strategií: obrovskými investicemi do umělé inteligence a robotizace. Teď jsem zrovna mluvil s lidmi, kteří viděli čínské ocelárny – ekologicky tak čisté, že mohly stát uprostřed města – a pracovalo v nich sedm lidí.
Greta Thunbergová by měla radost.
No a zbytek byli roboti. Takže pokud se Čína zachrání tímto způsobem, může pořád aspirovat na to, že bude prvním nebo druhým největším světovým kolosem. Z toho se pak odvozuje moc vojenská a z ní následně i politická. My a tedy celá Evropa jsme už v asijském století a musíme si tam připravit nějaké „měkké přistání“, aby s námi letadlo na konci Asie neprásklo o zem.
Česko ale v posledních čtyřech letech čínský prostor vyklidilo a dalo přednost Tchaj-wanu. Máme očekávat, že se v dalších čtyřech letech do Číny vrátíme?
Myslím si, že je nesmysl, abychom chyběli na čínském trhu. Musíme tam ovšem jít tak, aby to pro nás byla bezpečná verze, která se nám vyplatí. To nebude úplně jednoduché. Já teď nemůžu říkat, co tam chystáme, ale s panem premiérem to naplánováno máme. A pokud se věcné návštěvy dalších státních činitelů – nejen našich – povedou tak, jak čekáme, protože s nimi to v Číně koordinujeme, mohli bychom se během tohoto roku dočkat určitého obratu. Zároveň to vůbec neznamená, že bychom vyklízeli pozice směrem k Tchaj-wanu. Tchaj-wan je dnes ostrovem mikročipů. Všichni se budou snažit tyto čipy přetáhnout do jiných zemí – dělají to Američané, dělají to Evropané – v podstatě to nejde. Je to tak složitá technologie, že ekosystém výroby nejmodernějších mikročipů se nepodařilo nakopírovat nikomu. Tchajwanci se rozhodli, že z toho, že jsou potřeba do každého počítače na světě, udělají největší a nejbezpečnější „val“ před pevninskou Čínou. A z toho důvodu je dneska budou bránit všichni.
Vím, že nechcete prozrazovat podrobnosti, ale máme očekávat, že by se mohl premiér Andrej Babiš do Číny vypravit osobně?
Nevyloučil bych to, ale ani to nepotvrdím. Řeknu vám to tak, že třeba dnes večer (úterý 13. ledna) večeřím s čínskou náměstkyní ministra zahraničí, která sem zjevně z nějakého důvodu přijela podívat se na novou českou vládu.
Vedle Číny vidíme znovu velký nástup Ameriky. Donald Trump rozhodl o únosu prezidenta Venezuely – hlavy svrchovaného státu. V mezinárodních vztazích je to nebývalé. Co tomu říkáte?
Je to nebývalé. A víceméně to odpovídá americké národní bezpečnostní strategii, což je samo o sobě zajímavé téma. Ukazuje to konec černobílého vidění světa. V ideálním světě je to něco, nad čím by si mezinárodní právníci rvali vlasy hrůzou. Člověk má tendenci to hodnotit stylem „osy dobra a osy zla“. Jenže když se podíváte na konsekvence tohoto činu, tak to je – paradoxně – „sen osy dobra“. Výsledek je, že cena ropy klesá, rozhodí to íránskou měnu. Poprvé v Íránu povstanou bazaristé (obchodníci, řemeslníci a finanční aktéři soustředění kolem tradičních íránských bazarů – pozn. red.), tedy ne studenti nebo protestující ženy. Íránský režim musí vypnout internet, zrušit mezinárodní lety, tím se to ještě víc eskaluje. A možná jsme před dalším výrazným posunem, nebo dokonce změnou režimu v Íránu. Podobně Kuba: přeruší se tok levné venezuelské ropy a ten režim je ekonomicky na konci. Může přijít nárůst demonstrací a možná jsme na konci kubánského komunistického režimu. A to všechno jen díky relativně „snadno popsatelnému“ kroku americké administrativy vůči suverénnímu státu.
Byl to akt namířený zprostředkovaně i proti putinovskému Rusku?
Primárně to tak vnímané být nemuselo, jenže konsekvence jsou vždycky širší, než si autor činu myslí. V mezinárodní politice je dnes všechno propletené. Když začne padat cena ropy a snižují se příjmy Vladimira Putina, může to mít v čase dramatický efekt i na Rusko – a to právě ve chvíli, kdy hledáme motivaci, aby měl Putin zájem na uzavření míru. Aby ho měl, potřebujete, abychom byli schopni dát Ukrajině takové bezpečnostní garance, hlavně americké, aby byli Ukrajinci motivováni k bolestnému rozhodnutí ztráty území a nějakému příštímu bezpečnostnímu aranžmá po ruské agresi.
Jakou roli bude mít Ukrajina v bezpečnostní doktríně České republiky v následujících čtyřech letech? Jak to zapadne do politiky „mnoha azimutů“?
Já nemám rád slovo „azimuty“, protože se vám pak točí kompas a nevíte, kam vyběhnout.
Ale víte, kam tím mířím.
Vím. Ukrajina – ať už bude konflikt pokračující, nebo „zamražený“ – bude stále největší bezpečnostní hrozbou. Geopoliticky je nám nejblíž. Je to jediný probíhající konflikt, který nám generuje obrovské množství uprchlíků – a v přepočtu na hlavu jich u nás máme nejvíc. Je to konflikt, který nám generuje velkou zátěž pro zbrojařský průmysl, ale zároveň i velkou příležitost. Máme dokonce spočítáno, že během tohoto roku by se pravděpodobně poprvé v historii stalo, že v „autodílně Evropy“, v České republice, nebude výroba automobilů největším průmyslem. Bude to výroba zbraní…
Nejbohatším Čechem je zbrojař Strnad. Sesadil Křetínského, Babiš skončil osmý |
Jako kdyby válka na Ukrajině přerozdělila karty mezi největšími oligarchy a průmyslovými korporacemi v Evropě.
Úplně to změnilo ekonomickou mapu Evropy. Má to výhody i nevýhody. Musíme se na to připravit. A je jasné, že tenhle sektor bude pokračovat i po příměří, protože bude potřeba doplňovat sklady. Problém může být v tom, že v automobilovém sektoru se živí zhruba tisícovka subdodavatelských firem, zatímco u specializované zbrojní výroby jsou to jen desítky firem. Nějaké přibudou, ale vznikne strukturálně jiný sektor evropské výroby. Ne že bychom z toho byli šťastní. I já bych byl radši, kdyby se vyrábělo něco užitečnějšího než dělostřelecké náboje, ale bezpečnostní situace je v tomhle jednoznačná.
Naznačil jste, že premiér vás pověřil východním – asijským – prostorem. Že máte vytvářet půdu pro jednání s Čínou. Máte dohodnout i setkání s Donaldem Trumpem?
Žádný takový specifický úkol nemám. Ale vzhledem k tomu, že se po minulé schůzce obou politiků ve Washingtonu – u které jsem byl – podařilo navázat a hlavně udržet jejich osobní vztah…
… což prokázal Trumpův vánoční telefonát…
Přesně tak. Myslím, že to je v této chvíli jedna z nejcennějších bezpečnostních karet České republiky: osobní vztah mezi naším premiérem a Donaldem Trumpem. A mým úkolem bude udělat všechno pro to, aby se rozvinul a ničím nepoškodil.
A co obnovení kontaktů s Moskvou?
Počítám, že do Moskvy teď dlouhá léta nikdo z Evropské unie a NATO nepojede.
Hostem pořadu Rozstřel moderátora Vladimíra Vokála byl Hynek Kmoníček, poradce premiéra pro národní bezpečnost.
Robert Fico i Viktor Orbán tam jezdí. V české zahraniční politice se nic takového nechystá? Roli ČR ve zprostředkování příměří nebo míru s Ruskem nevidíte?
To vůbec nemůžeme hrát my – ani Robert Fico. Jednání probíhá tak, že Evropa jedná s Ukrajinou o bezpečnostních zárukách, Ukrajinci jednají s USA, aby Američané přidali své záruky, a USA pak jednají s prezidentem Putinem, aby z toho všeho něco dali dohromady. Vrcholně zajímavé – a bylo to vidět i na schůzce v Paříži u koalice ochotných – je, že Američané se v duchu své bezpečnostní strategie prohlašují nikoli za hlavního protivníka Ruské federace, ale za nestranného vyjednavače mezi Ruskou federací a Evropskou unií.
A co střední Evropa? Dobré sousedské vztahy s Polskem, Slovenskem a Maďarskem? Budete premiérovi radit, aby se nespoléhal jen na osobní vztahy, ale aby rozvíjel vztahy se státy jako takovými? Letos se přece chystají maďarské volby…
Ano. Čtyři roky jsou světelná léta v politice. Nicméně pro nás je jasné, že naši sousedi jsou priorita. Je úplně jedno, kdo vládne na Slovensku – pro Čechy je přirozené, že Slovensko je nejbližší partner. A my se dokážeme domluvit s každým. Tato vláda je pragmatická a je schopná o věcech diskutovat. Nikdy nepojedeme na Slovensko s tím, že jim budeme diktovat, co si mají myslet, nebo že něco „myslí špatně“. V zájmu České republiky je mít co nejbližší vztahy se Slovenskem i se všemi ostatními sousedy. A nemusíme si nic nalhávat: vztahy Maďarska a Polska jsou teď komplikované a neběží kupředu. My bychom měli být ten, kdo pochopí všechny sousedy a bude schopen se bavit se všemi – nejen z emocionálních důvodů, ale protože jsme ekonomicky provázaní tak, že pragmatický byznys musí převážit.
Jak se mění bezpečnostní strategie USA? Je Trump posledním bílým heterosexuálním mužem v čele USA? Jak obchodovat pragmaticky s Čínou a Tchaj-wanem, aby to nepoškodilo vzájemné vztahy? A kdo bude Andreji Babišovi radit v evropských záležitostech? I na to odpovídal Hynek Kmoníček v Rozstřelu.
