Přestože se sedmnáctiletý Polák Wisnia a pětadvacetiletá Slovenka Spitzerová za války ocitli v hotovém pekle na zemi, jejich setkání roku 1943 jim navždy změnilo život. Ačkoli se vzájemně milovali, jejich příběh nakonec dopadl jinak, než plánovali. Wisnia se ho rozhodl se všemi podrobnostmi vyprávět až nyní.
Navzdory nepříznivému osudu se oběma židovským vězňům podařilo v táboře dosáhnout lepšího postavení a přežít. Především díky svým dovednostem, které je odlišovaly od ostatních.
Spitzerová podle listu The New York Times přijela do Osvětimi v roce 1942. Protože byla nadanou grafičkou, dostala práci v kanceláři, kde míchala barvu a malovala pruhy na vězeňské uniformy. Později dostala za úkol registraci všech žen přijíždějících do tábora. Mohla proto různě manipulovat s dokumenty, přeřazovat lidi na jinou práci a zachraňovat je před jistou smrtí.
Wisniu na začátku přidělili k četě, která měla za úkol odklízet mrtvá těla vězňů. Později ale nacisté odhalili, že je talentovaným zpěvákem a tak pravidelně vystupoval pro pobavení dozorců a německých důstojníků SS.
Milenci se scházeli potají
Kvůli svým privilegovaným pozicím se mohli milenci setkávat na tajných schůzkách, což bylo v táboře, kde byla jinak obě pohlaví přísně oddělena, něco jedinečného. Wisnia rád vzpomíná na to, že ho jeho dívka naučila ve společných chvílích zpívat maďarskou píseň, kterou si navždy zapamatoval.
Společně se zvěstmi o slábnoucí německé armádě a blížícími se sovětskými silami, začali být nacisté nervózní a posílali vězně do jiných táborů. Když se ale nepřátelé dostali příliš blízko, vyháněli nacisté vězně na mnohakilometrové pochody smrti. Kdo nemohl jít kvůli vysílení dál, byl na místě zastřelen.
Auschwitz prisoners and lovers who entertained Nazi guards in the death camp reunited after 72-years https://t.co/YJyReK3rWo https://t.co/XSCPjdOPwz
Wisnia byl v prosinci 1944 zařazen do jednoho z prvních takových pochodů. Zázrakem se mu podařilo uhodit strážce lopatou a zmizet v lese. Poté se skrýval ve stodole, kde ho objevila 101. výsadková divize americké armády. Vojáci mu dali uniformu, vzali ho pod ochranná křídla a zaměstnali ho jako překladatele.
Spitzerová se naopak stala jedním z posledních vězňů, kteří opustili zdi osvětimského tábora. Také ona zázračně přežila pochod smrti, když se přimíchala ke skupině místních obyvatel prchajících před Rudou armádou. Odtud zamířila do tábora ve Feldafingu určeného židovským přeživším.
Představa svobodného života v USA byla silnější než láska
Ačkoli se pár domluvil, že se po válce setká v polské Varšavě, Wisnia se rozhodl jít za svým americkým snem. Nechtěl být uprchlíkem v Evropě a dal přednost novému životu. „Když jsem tehdy dostal americkou uniformu, stal jsem se okamžitě na 110 procent Američanem,“ popsal Wisnia.
Helen Spitzerová na snímku z léta 1945:
Oba milenci si nakonec vzali někoho jiného a odstěhovali se do rozličných částí světa. On emigroval do Spojených států a usadil se v New Yorku u své tety a strýce, což byli jediní přeživší členové jeho rodiny.
Spitzerová se provdala za Ewrina Tichauera, který byl šéfem bezpečnosti tábora ve Feldafingu. Manželé svůj život zasvětili pomáhání druhým. V rámci humanitárních misí procestovali Bolívii, Peru, Indonésii nebo Austrálii. Také oni nakonec zamířili do USA, kde se usadili rovněž v New Yorku.
Jsi důvodem, proč jsem naživu?
Wisnia se později prostřednictvím společného známého dozvěděl, že Tichauerová žije také v USA a v roce 2016 ji kontaktoval. Zajímalo ho, jestli je ona tím důvodem, proč přežil Osvětim. Vydal se proto za dávnou láskou.
Tichauerová byla už kvůli chatrnému zdraví upoutána na lůžko, ale svého někdejšího milence poznala i po 72 letech. „Její oči se rozzářily. Jako by se do ní opět vrátil život. Všechny nás zamrazilo,“ popsal Wisniův vnuk Avi. Zbývalo jen položit otázku, kterou měl Wisnia v hlavě více než sedmdesát let.
2 prisoners became lovers in Auschwitz. When they reunited 72 years later, he had one question to ask her. https://t.co/yEN7a4JiXn https://t.co/lOb4R01BQl
„Přimlouvala ses za mě, abys mě v Osvětimi ušetřila osudu, který potkal tolik dalších?“ zeptal se Wisnia. „Pětkrát. Pětkrát jsem tě zachránila před špatnou cestou,“ odpověděla mu. „Čekala jsem na tebe. Byla jsem po válce ve Varšavě, jak jsme plánovali. Milovala jsem tě,“ řekla Tichauerová překvapenému muži. „Také jsem tě miloval,“ odvětil Wisnia.
Ačkoli spolu milenci nestrávili život, zůstali přáteli. Tichauerová zemřela loni ve věku sta let. Když ji Wisnia navštívil naposledy před smrtí, požádala ho, aby jí zazpíval. Wisnia neomylně vybral onu maďarskou píseň, kterou ho naučila tehdy na jejich tajných setkáních v Osvětimi.
Třiadevadesátiletý Wisnia žije se svou rodinou v Pensylvánii. O svých zážitcích v koncentračním táboře napsal knihu Jeden hlas, dva životy: Z osvětimského vězně ke 101. výsadkové divizi. Wisnia se v lednu zúčastní 75. výročí osvobození Osvětimi, kde má v plánu zazpívat všem přeživším.
