Hledání biblického ztraceného ráje

aktualizováno 
-
Je starozákonní legenda o Edenu slitinou mýtů, anebo vzpomínkou?

Co to vlastně byl Eden, či Rajská zahrada, o níž se píše v biblickém Starém zákoně v knize Genesis? Podle některých historiků jde jen o starou alegorii ztracené nevinnosti. Podle jiných to však bylo skutečné místo na mapě.

Novou teorii o reálné existenci biblického ráje představil britský archeolog David Rohl v knížce »Legenda: Původ civilizace«. Jeho pohled obrací naruby dosavadní biblickou představu o prvních lidech. Genesis neboli První kniha Mojžíšova, popisuje, jak Bůh vysadil v Edenu zahradu pro člověka, kterého poté stvořil, tedy pro Adama a později i pro Evu. Když však první lidé, navedeni zlovolným hadem, pojedli ovoce ze stromu poznání, Bůh je z Edenu vyhnal. Je možné, že by prapůvod této legendy měl kořeny v nějakém reálném místě? Část historiků, přezdívaných někdy edenisté, si to myslí. Ale kde v tom případě rajská zahrada ležela?

Čtyři řeky

Význam slova eden je nejasný. »Někteří vědci jej spojují se sumerským slovem, které znamená 'divočina' nebo 'planina'. Jiní v něm hledají odvozeninu od hebrejského slova s významem 'radost' či 'půvab',« uvádí Dennis Olson z teologické fakulty Princetonské univerzity v USA. Je zřejmé, že z těchto jazykových výkladů se ráj dost dobře lokalizovat nedá. V Genesis se píše, že Bůh vytvořil zahradu Eden »na východě«, což je míněno na východ od místa, kde se začala bible rodit ústním tradováním. Z tohoto pohledu by podle Olsena musel Eden ležet někde v Mezopotámii (v dnešním Iráku). Jediný konkrétní údaj v bibli říká, že z Edenu vycházela řeka, která se pak rozdělovala ve čtyři hlavní toky - Tigris, Eufrat, Gíchón a Píšón (český pravopis posledních dvou názvů použit podle ekumenického vydání bible z roku 1985). Tigris a Eufrat pramení v dnešním jihovýchodním Turecku, zato druhé dvě řeky jsou neznámé. K tomu Olson ve svém příspěvku pro encyklopedii Oxfordský průvodce biblí připomíná, že jméno Gíchón (s významem »gejzír«) je také označením jednoho pramene až v dalekém Jeruzalémě, čímž se situace dále zamotává. I tak se však mnozí edenisté na základě útržků z bible a dalších více či méně věrohodných indicií snaží Rajskou zahradu někam umístit v širokém okruhu Blízkého východu. Jeden z nejuznávanějších edinistů, Juris Zarins, profesor archeologie z amerického Missouri, napsal v článku pro renomovaný časopis Smithsonian v roce 1987, že Rajská zahrada zřejmě ležela na prehistorické planině, která je nyní zatopena v severní části Perského zálivu. Tam se vlévají řeky Eufrat a Tigris, jež už mezitím splynuly.

Indiana Jones je pro Írán

A do této vcelku už poklidně usazené, byť nevyjasněné situace vrazil s novou teorií britský archeolog David Rohl. Svým plnovousem a kloboukem připomíná filmového Indiana Jonese (postavu dobrodružného archeologa z filmů režiséra Stephena Spielberga), čímž si mezi seriózními vědci samozřejmě nepomohl. Podle něj Rajská zahrada ležela až v dnešním Íránu, poblíž severoíránského Urmijského jezera, kus od města Tabríz. Co ho k těmto závěrům vede? Kromě bible si všímal i dalších památek, včetně sumerských hliněných tabulek psaných klínovým písmem, které popisují 5000 let starou cestu do Edenu. Rohl připomíná, že řeky, z nichž se pak vytvoří velký Eufrat i Tigris, pramení v širokém okolí jím vytipovaného místa. O tajemných řekách Gíchón a Píšón rozhodl, že to jsou toky, jež dávno nesou zcela jiné názvy (Araks a Uizhun, tekoucí obě do Kaspického moře). Podobně jako jiní edenisté, ani Rohl nebere doslova biblickou zmínku o jediné řece, z níž čtyři ostatní toky vznikly, ale chápe ji jen jako odkaz na široké území prameniště.

Muž z červené země

Některé překlady bible soudí, že v původním textu byl Eden zmíněn jako zahrada obehnaná zdí. Rohl to vysvětluje tak, že jím vytipované údolí je obehnáno pásmem hor. Nad Urmijským jezerem se tyčí hory v barvě načervenalého okru. David Rohl také přichází s jiným pohledem na Adama a Evu. Slovem »Adam« Genesis pojmenovala prvního, Bohem stvořeného člověka, a ostatní biblické texty je používají jako celkové označení pro člověka či lidstvo. V hebrejštině původně zřejmě znamenalo »načervenalý«, případně »země«. Rohl soudí, že Adam, »muž z načervenalé země«, byl náčelníkem prehistorického kmene z rezavě vyhlížejících hor nad Urmijským jezerem. Eva (nad původním významem tohoto slova se jazykovědci přou) byla jeho manželkou z jiného kmene. Právě jejich spojení vytvořilo novou dynastii, což bible zobrazila jako zrod celého lidstva. Rohl se tak přiklání k teoriím, které biblickou stať o Rajské zahradě chápou jako alegorii pro historické období, kdy se lidé do té doby kočovní lovci a sběrači plodů - usadili na jednom místě a začali se živit spolehlivějším zemědělstvím. Podle historiků zabývajících se biblí to bylo někdy v letech 9000 až 7000 před naším letopočtem.

Špatný konec Eufratu

Rohlově knize »Legenda: Původ civilizace« (Legend: The Genesis of Civilisation) dávají ostatní vědci odlišné nálepky. »V jeho práci jsou poznatky, které nemůžeme odmítat,« říká David Ilan z Hebrejské univerzity v Izraeli. »Nutí nás znovu se zamyslet nad tím, jak vykládat bibli - je to historická kniha, anebo slitina mýtů a faktů?« Juris Zarins se drží své už zmiňované teorie o umístění Edenu: »V Rohlově teorii jsou skutečně velmi zajímavé části. Ale je na špatném místě - je na nesprávném konci Eufratu.« A šedá eminence archeologů zabývajících se biblí, devětaosmdesátiletý Izraelec Avraham Biran, je zcela nekompromisní: »Nemůžete jen teoretizovat na základě bible a dalších textů. Musíte mít přesvědčivé archeologické důkazy, a ty chybějí.«

Ráj? Ne, peklo!

O Rohlově teorii se diskutuje, seriózní televizní stanice BBC a Discover Channel o ní připravují dokumentární filmy. Charles Sennott, reportér listu Boston Globe, se vydal do míst, kam Rohl umístil Rajskou zahradu. V okolí Tabrízu našel kouřící komíny chemiček a vzduch plný zažloutlého dýmu. Lidé v ostře kontrolované íránské společnosti se s ním jako s cizincem nechtěli příliš bavit. »Copak tohle vypadá jako ráj?« podivil se jeden. »Tohle není ráj, to je peklo.«

Autor:

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Vraha své dcery potkala v metru, sedl si přímo proti ní. Zhroutila se

Roberta Kučerová s fotografií své zavražděné dcery Reginy

Před dvaceti lety přišla Roberta Kučerová o jediné dítě. Její sedmadvacetiletou dceru Reginu nechal zavraždit Zdeněk...

Hašek titul JUDr. neměl získat. Jeho práce by propadla i jako seminárka

MF DNES získala rigorózní práci Michala Haška

Rigorózní práci, díky které Michal Hašek získal titul JUDr. ve slovenském Sládkovičově, exhejtman 7 let tají. MF DNES...

Utajená auta policie lze snadno odhalit. Jejich značky chybí v databázi

Ilustrační snímek

Policejní sledovači mají poněkud nečekaný problém. Je jím nenápadná vyhledávací databáze České kanceláře pojistitelů. V...

Liberecký podnikatel vystřelil po mladé rodině, teď mu hrozí osm let

Jiří Vařil na snímku z července 2009

Policie prověřuje incident z poloviny ledna v liberecké části Harcov. Devětatřicetiletý muž tam tehdy vyběhl z honosné...

Hmyz rychle vymírá, podle vědců do 100 let zmizí. Přírodu čeká kolaps

SOSÁNÍ. Hmyz saje nektar z květu pampelišky v lese nedaleko běloruského...

Katastroficky rychle neumírají pouze včely. Každý rok ze světa zmizí 2,5 procenta z celkového objemu veškerého hmyzu....

Další z rubriky

Trump obchází Kongres. Peníze na mexickou zeď sežene vyhlášením stavu nouze

Prezident Donald Trump oznámil, že vyhlásí stav nouze, aby mohl dosáhnout na...

Americký prezident Donald Trump v pátek oficiálně vyhlásil stav nouze, aby mohl i bez souhlasu Kongresu získat peníze...

Ukrajinec mořil dítě hlady jak v koncentráku. Myslel si, že je nevlastní

Policejní vozy před domem v Kyjevě, kde byl zastřelen ruský novinář Arkadij...

Vyzáblé tělíčko jako z koncentračního tábora. V takovém stavu našli ukrajinští policisté čtyřletého Vladislava...

Německo řeší zvony s hákovým křížem. Používají se i na den obětí holokaustu

V Německu se stále využívají zvony, které na sobě mají nacistické symboly.

Protestantská církev v Německu čelí obvinění, že porušuje zákaz používání nacistických symbolů. Více než sedmdesát let...

Najdete na iDNES.cz