NASA do poslední chvíle závěr mise LCROSS přenášela živě pomocí palubní kamery sondy. Aby ne: mise zabrala tři roky příprav a stála 79 milionů dolarů (téměř 1,4 miliardy korun).
Na rozdíl od nepodařených vesmírných misí byl dopad sondy LCROSS do Měsíce řízený. S úmyslem zjistit, kolik vodních částic se nachází u jižního pólu Měsíce, konkrétně v kráteru Cabeus, do něhož satelit dopadl. A do kterého se dosud nikdy nepodívaly sluneční paprsky.
Nejprve do povrchu Měsíce narazil poslední nosný stupeň rakety Centaur, který se v noci na dnešek od sondy oddělil.
Nosný stupeň udeřil do Měsíce rychlostí devíti tisíc kilometrů za hodinu. Podle NASA tím měl uvolnit 350 tun měsíční horniny. Některé kousky vyvrhl skoro deset kilometrů nad povrch Měsíce, na jehož povrchu vznikl podle propočtů asi čtyři metry hluboký kráter.
Samotná družice LCROSS následovala nosný stupeň rakety po dvou minutách (původní odhad byl dvojnásobný), během kterých NASA přenášela její přibližování k jižnímu pólu Měsíce. Na obrazovce NASA TV postupně rostly měsíční krátery, jak je LCROSS zabírala z větší a větší blízkosti.
Pak i ona dopadla na měsíční povrch. Prach, který její dopad zvířil, nyní zkoumají další sondy včetně například Hubblova vesmírného teleskopu. Tiskovou konferenci NASA teprve chystá.
"LCROSS je vzrušující mise, která bude mít skutečně silný závěr," těšil se na páteční dění jeden z vedoucích mise Dan Andrews z výzkumného střediska NASA v Kalifornii. "Až bude po všem, ze sondy LCROSS nic nezbude. Jen data," načrtl ještě před zánikem sondy její epilog Dan Andrews.
O vodě se ví. Ale kolik jí je?
Že je na Měsíci voda (ve formě ledu), po jejíchž částicích nyní další sondy ve vymrštěném prachu pátrají, není žádné tajemství. Otázkou je její množství. Podle posledních zjištění jí je na měsíčních pólech podstatně více, než si dosud vědci mysleli.
"Poslední objevy nachystaly jeviště pro experiment spočívající v tom, že si na vodu 'sáhneme'," citoval server Spaceflightnow.com odborníka na Měsíc Mikea Warga z ředitelství NASA.
Voda na pití, kyslík, elektřinu...
Právě kvantita a dostupnost je totiž důležitá pro budoucí mise na Měsíc. Zásoby v kráterech, do nichž nikdy neproniklo sluneční světlo, by mohly výrazně zlevnit lunární mise - pokud bude dostupná voda na Měsíci, nebude potřeba ji dopravovat ze Země. Budoucí astronauti by v ní měli nejen zdroj vody, ale i kyslíku či elektřiny.
Mise LCROSS není jediná, která skončila nárazem na povrch Měsíce. Podobně například zakončily své působení sondy Lunar Prospector, SMART 1 nebo Kaguja.