Svůj pokoj podle matky opouští jen tehdy, když si je jist, že rodiče spí nebo jsou pryč. Akiko pozná, kdy byl v kuchyni, a ví také, že se v noci chodí do obývacího pokoje dívat na televizi a že používá rodinný počítač.
Abeová nejdřív trpělivě čekala, až ho jeho způsob života začne nudit. Nakonec jí ale popadl strach, že by stejně mohlo uplynout ještě mnoho let. Proto se obrátila na organizaci, jejíž pracovníci s takovými lidmi pracují a chodí za nimi domů. "Bude to těžké, protože on neotevře," varuje.
Samotáři - někdy i zločinci
Snaží se přitom nemyslet na několik nedávných případů, kdy se mladí poustevníci dopustili šokujících zločinů. Jeden sedmadvacetiletý muž, který svou matku také nikdy nepustil do pokoje, od roku 1990 devět let věznil unesenou devítiletou dívku.
Samotáři, z nichž až osmdesát procent tvoří muži, často většinu dne prospí. V noci
jsou vzhůru, sledují televizi, surfují na internetu a chodí do nonstop obchodů s hotovými jídly, která si doma dají ohřát do mikrovlnné trouby.
Sociální problémy moderního Japonska
Existence vysokého počtu osamělých lidí v mnoha směrech odhaluje sociální problémy moderního Japonska. Výraz hikikomori, který se překládá jako "stažení se" je častým námětem televizních dokumentů a článků v tisku. Ty odhadují že se tento problém týká až milionu Japonců, většinou mladých mužů. Ti nevycházejí z domu, vyhýbají se jakýmkoliv společenským kontaktům a většinou odmítají pracovat.
Podle vládních statistik žije 41 procent z nich poustevnickým životem jeden rok až pět let. Jen část z nich přitom trpí chorobami jako deprese či schizofrenie, většina žádné neurologické či psychiatrické potíže nemá.
Podle mnohých expertů je tento jev moderní doby důkazem hluboké generační propasti mezi těmi, kteří budovali poválečný hospodářský úspěch země, a jejich potomky, kteří nemohou v dnešní labilní ekonomice počítat s celoživotním zaměstnáním a kteří navíc říkají, že o něj tak jako tak nestojí.
Podle psychologů a odborníků na duševní zdraví má Japonsko podobné problémy více než jinde i proto, že zde klesá porodnost a roste tak počet rodin s jediným synem, do něhož se v této patriarchální společnosti vkládají veškeré naděje.
Chlapci také často vyrůstají bez mužského vzoru, protože jejich otcové do úmoru pracují. Psychologové argumentují také japonskou "kulturou studu", který "vyvolává v lidech strach, jak se na ně pohlíží, mají-li problém přizpůsobit se".
Od maminky do manželství
Mladí lidé navíc žijí doma většinou až do sňatku, tedy mnohem déle než například ve Spojených státech. Teenagery i dospělé, kteří opustí školu nebo zaměstnání, je zde také tradičně zvykem podporovat.
Saitó Muto z tokijské Akademie mentálního zdraví i jiní odborníci mluví i o rostoucí anonymitě v japonských městech a o kolapsu kooperující společnosti. Jiní experti jsou toho názoru, že tento problém má hluboké historické a kulturní kořeny.
"Japonsko je bohatá země, ale nemáme žádnou identitu, žádnou důvěru, žádnou schopnost komunikovat," tvrdí profesor Tadaši Jamazoe z kjótské Univerzity Gakuen. A dodává: "Japonci mají pasivní osobnost."
