Jsou veliké. Hodně veliké. Jsou větší než vy a ze své božské výšky s mírným opovržením shlížejí na svět. Už jdou! Pochodují přímo na nás! Vždyť nás rozdrtí!
Takové pocity musí probublávat v duši každého milovníka umění, který se ocitne před monumentálním diptychem nazvaným Sie kommen! Na první černobílé fotce je čtveřice žen ve stylovém oblečení osmdesátých let. Na té druhé jsou – až na vysoké podpatky – zcela nahé.
 |
Kráčejí k objektivu tak, jak je pánbůh stvořil. Či snad jak se stvořily samy? Vždyť to nejsou ženy, ale superženy. Nadženy! Bohyně...
Divák neustále přebíhá očima z jednoho plátna na druhé, srovnává gesta, hledá drobné rozdíly. A za chvíli si uvědomí, že pochodující nadsamice nestoudně okukuje. Ale vždyť ony to chtějí. Ne, ony to požadují!
„Jen se podívejte, jak ty kráčející ženy působí odvážně… Jsou to Amazonky,“ prohlásila o nejslavnější fotografii ze série Big Nudes kurátorka Anne Tuckerová.
A módní návrhář Karl Lagerfeld o ohromující fotografii zveřejněné poprvé v roce 1981 na stránkách Vogue prohlásil: „Žádné slabší pohlaví neexistuje. Newtonovy ženy jsou součástí silného pohlaví.“
Král perverze
Narodil se v Berlíně v roce 1920 do bohaté židovské rodiny jako Helmut Neustädter. Matka ho rozmazlovala a údajně si ho dokonce občas oblékala jako děvčátko – možná zde leží kořeny jeho pozdějších hrátek s fetišismem.
Ještě více ho však formovala dekadentní extravagance výmarské republiky: flirtování s transsexualitou, burleska, studené světlo berlínského metra a letmé vzpomínky na slavnou prostitutku zvanou Červená Erna, jejímž poznávacím znamením byl rudý přeliv a lesklé kozačky...
První fotoaparát si koupil ve dvanácti letech a základy řemesla si osvojil jako asistent Elsie Neuländer Simonové. O dvacet let starší fotografka zvaná Yva dokázala zachytit berlínskou sexuální revoluci, po nástupu Hitlera však z Německa nedokázala včas odejít a byla zavražděna v Majdanku.
Nacistická estetika byla dalším zdrojem Helmutovy inspirace. Nikdy to nezapíral. „Byl jsem obklopený nacistickou obrazností, tak jako každý v Německu, a nechala ve mně, jako na klukovi posedlém fotografií, nesmazatelný otisk,“ líčil o mnoho let později.
Neustädterům došlo, že jde do tuhého, už po přijetí norimberských zákonů. Helmutův otec přišel o svou továrnu na knoflíky a po křišťálové noci si dokonce chvíli pobyl v koncentráku. Nebylo na co čekat. Rodina sbalila kufry a odjela přes Terst do Singapuru.
Helmut tu pracoval jako fotograf pro The Straits Times a údajně si přivydělával jako gigolo. Jenže pak válka zaklepala i na brány Singapuru a britské úřady uprchlíky z Evropy před postupujícími Japonci vyexpedovaly do Austrálie.
Dvacetiletý Helmut strávil další dva roky v internačním táboře, po propuštění narukoval k australské armádě a za druhé světové války sloužil jako vojenský řidič. V roce 1946 si v Melbourne otevřel vlastní fotografické studio a začal fotit svatby, portréty a módní katalogy.
Jak se zrodil Smysl. Slavnou českou fotku si půjčil Hollywood, modelka se soudila |
Postupem času se propracoval až k zakázkám pro Vogue a na stránkách prestižního modního časopisu se jeho kariéra rozjela naplno. Sexuální revoluce šedesátých let byla v plném proudu a Helmut Newton nechal ožít berlínské přízraky svého mládí. Jeho provokativní erotické fotky se sadomasochistickým a fetišistickým podtextem slavily ohromný úspěch.
„Helmut měl rád velké, vysoké blondýnky v dokonale padnoucích kostýmech a na vysokých podpatcích,“ vzpomínala šéfredaktorka Vogue Anna Wintourová. „Své modelky fotil ve zlomyslných či lehce perverzních situacích. Například jak se líbá s jinou ženou nebo spoutanou.“
Vysloužil si přezdívku Král perverze. Bondáž, sadomasochismus, voyeurismus, vraždy, pornografie, prostituce – Newton neustále ohledával hranice tabu a tradiční módní fotografii přitom posunoval k umělečtějšímu výrazu. Zrodil se styl přezdívaný glamour.
Sám se ovšem za umělce neoznačoval. „Znám jenom dvě sprostá slova: umění a dobrý vkus,“ prohlásil v dokumentu nazvaném Helmut Newton: Nestoudná krása.
V prudérní Americe jeho práce občas vyvolaly pozdvižení. Společnost Wolford musela například v roce 1998 odstranit billboard s jeho fotkou z Times Square, protože reklama s modelkou oděnou pouze do punčoch byla pro část americké veřejnosti příliš explicitní.
Nemusely ho ani feministky, které jeho styl označovaly za „šik pornografii“. Slavná teoretička fotografie Susan Sontagová mu jednou v přímém přenosu vmetla do tváře, že je misogyn, který ponižuje ženy. Další kritici jeho estetiku srovnávaly s propagandistickými snímky Leni Riefenstahlové, talentované německé filmařky ve službách Adolfa Hitlera.
„V jeho fotkách jde jen o jedno: sílu a moc. Jeho ženy, které jsou podle všeobecného názoru ‚nestydatě sebevědomé‘, jsou sebevědomé jen ve velmi úzkém smyslu slova, pouze z hlediska tradiční heterosexuální maskulinity. Tato tradiční maskulinita se nyní cítí ohrožena, což je také důvodem nárůstu neofašimu,“ napsal německý teoterik fotografie Jörg Colberg.
Ještě dál šla fotografka Hani Hope. Newtonovy nejslavnější snímky před dvěma roky nafotila znovu, ale tentokrát s nahými mužskými modely. „Chci Newtonovy fotky využít k tomu, abych zpochybnila náš způsob nahlížení. Budeme subjekt hodnotit stejně, když se role prohodí? Nebo nastanou jiné myšlenkové procesy?“ vysvětlovala svůj projekt pro Monopol Magazine.
Hani Hape: Sakura. Německá fotografka ve slavných snímcích Helmuta Newtona nahradila ženy nahými muži
Jenže ani německá fotografka se svými feministickými kopiemi Newtonových nejslavnějších snímků moc nezavděčila. Na stránkách listu The Guardian ji napomenuli, že jediným výsledkem jejího pokusu se stal fakt, že obětí objektifikace se pro změnu stal muž. A to přece není cesta k rovnosti pohlaví...
A co na to Newton? Akademickým debatám o svém šovinismu se vždy smál. „Je to směšné! Proč bych trávil celý život se ženami, oblečenými nebo nahými, kdybych je neměl rád? A druhá věc: ženy na všech mých fotografiích působí triumfálně, zatímco muži jsou jen jejich hračky. Jsou to jen jejich doplňky a vždy jsou ženám podřízení,“ prohlásil rok před svou smrtí pro Newsweek.
