Kolem mrtvoly zabalené v dece postávají britští vojáci, kteří ještě před několika málo minutami slavili, že se jim podařilo dopadnout jednoho z největších zločinců druhé světové války. Jenže říšský vůdce SS dlouhému výslechu a trestu na poslední chvíli unikl. Zůstalo po něm jen bezvládné tělo.
Fotografie vznikla 24. května 1945 v německém Lüneburgu, pouhé dva týdny po kapitulaci Německa. Jeden z architektů takzvaného konečného řešení židovské otázky tak nikdy nestanul před soudem. Na rozdíl od mnoha dalších nacistických pohlavárů se vyhnul norimberskému tribunálu i veřejnému odsouzení. Stejně jako řada dalších představitelů Třetí říše, včetně toho nejvyššího, zvolil sebevraždu.
 |
Psal se duben roku 1945 a už bylo jasné, že Hitlerovo Německo válku prohrálo. Himmler si uvědomoval, že s pádem Třetí říše skončí i on. Pokusil se proto navázat tajná jednání se západními Spojenci a nabídnout jim separátní mír. Doufal, že se mu podaří zachránit vlastní postavení a vyhne se tak odpovědnosti za válečné zločiny.
Tvrdě narazil.
Americký generál Dwight D. Eisenhower odmítl mít s Himmlerem cokoliv společného. Zpráva o pokusu o separátní dohodu se dostala až k Hitlerovi. Německý vůdce zuřil a druhý muž Třetí říše upadl v nemilost.
Himmler se vždy maloval, že se jednou stane Hitlerovým nástupcem. Ale teď byl s okamžitou platností zbaven všech funkcí a Hitler přímo ze svého berlínského bunkru nařídil jeho zatčení. Den před svou sebevraždou pak jmenoval novým říšským prezidentem velkoadmirála Karla Dönitze a ten dává jasně najevo, že v jeho vládě není pro Himmlera místo.
Himmler pochopil, že mu jde o život. Rozhodl se nenápadně zmizet v chaosu války. Muž, který ještě před několika měsíci patřil k nejužšímu vedení nacistického režimu, se ocitl na útěku v přestrojení za seržanta polní policie. Oholil si svůj charakteristický knírek, přes levé oko si nasadil pásku a opatřil si falešné doklady na jméno Heinrich Hitzinger.
Himmlerova dcera po válce pracovala pro západoněmeckou rozvědku |
S malou skupinou společníků, kterou kromě něj tvořili jeho osobní poradce Rudolf Brandt, osobní lékař SS Karl Gebhardt, tajemník Werner Grothmann a velitel osobní ochranky Heinz Macher, se 11. května vydal ze Šlesvicka-Holštýnska na jih. Neměl jasný cíl. Toužil se ztratit mezi tisíci vojáky a uprchlíky, kteří se potulovali rozvrácenou zemí.
Pokračovali do Neuhausu, kde jeho skupina na rybářské lodi překročila ústí Labe a pak se rozdělila. Himmler pokračoval jen se svým bodyguardem Macherem a tajemníkem Grothmannem.
Jejich putování však nemělo dlouhé trvání. Po deseti dnech je v Meinstedtu asi padesát kilometrů jihozápadně od Hamburku zadržela hlídka složená z osvobozených ruských válečných zajatců. Na dokladech pana Hitzingera se jim něco nezdálo. Byly až příliš dokonalé.
Následující den zadržené předali britské armádě, která oblast spravovala. Britové Himmlera spolu s jeho pobočníky převezli do zajateckého tábora Kolkhagen jižně od dolnosaského města Lüneburg.
Idylka v Osvětimi. Nafotil rozjívené esesáky, jeho album ukázalo banalitu zla |
Nikdo z přítomných zatím netušil, koho se jim podařilo dopadnout. „První muž, co vstoupil do mé kanceláře, byl malý, vypadal nemocně, měl ošuntělé šaty, ale ti druzí dva jej přesto okamžitě následovali,“ popsal velitel tábora kapitán Thomase Selvestera, který výslech se zadrženými vedl.
Usoudil proto, že ten „ošuntělý“ muž bude nejspíš velitel. Zbylé dva nechal odvést a rozhodl se promluvit si s ním mezi čtyřma očima. Po pár minutách Selvester konečně poznal, koho má před sebou. „Ich bin Heinrich Himmler,“ pronesl potichu.
Britové si uvědomovali význam prominentního zajatce. Stál před nimi muž, který nesl zodpovědnost za vraždy milionů židů, Romů, politických odpůrců, homosexuálů či lidí s postižením. Právě pod jeho dohledem vznikl aparát koncentračních a vyhlazovacích táborů. Himmlerův osud tak měl být zpečetěn, podobně jako u ostatních nacistických pohlavárů.
Následoval kolotoč ověřování a šacování. Při jedné z osobních prohlídek Selvester u Himmlera objevil mosazné pouzdro s ampulí, kterou vydával za lék na žaludek. Britský důstojník mu však nevěřil a ampuli zabavil. Když následně našel ještě druhé, prázdné pouzdro, nabyl podezření, že si Himmler ukrývá další kapsli s jedem přímo na těle. Ani po důkladném zkoumání včetně kontroly všech tělesných otvorů ji však nenašel.
Nacistický pohlavár Heinrich Himmler po zajetí spolkl kyanidovou kapsli. (23. května 1945)
„Chrochtání toho prasete“
Následující den podstoupil Himmler v britském velitelství v Lüneburgu další lékařskou prohlídku. Tentokrát si však lékař C. J. Wells při kontrole ústní dutiny všiml něčeho neobvyklého. V mezeře mezi zuby zahlédl malou skleněnou kapsli. Než ji ale stihl odstranit, Himmler ampuli s kyanidem prudce skousl. „Ten parchant nás dostal!“ zakřičel jeden z přítomných vojáků.
Místností se linul charakteristický zápach hořkých mandlí. „Okamžitě jsme toho starého parchanta obrátili a vrazili mu hubu do misky s vodou, abychom ten jed vypláchli. Z toho prasete vycházelo hrozné sténání a chrochtání,“ poznamenal major Whittaker ve svém deníku. Za pomocí jehly s nití mu vojáci ještě rychle podvázali jazyk, aby nemohl jed polknout.
Pozdě. Himmler se zhroutil na zem a začal se dusit. Lékaři se pokusili o resuscitaci, ale bez úspěchu. Jeden z nejmocnějších mužů nacistické říše byl během několika minut mrtvý. „Byla to předem prohraná bitva. Ve 23:14 přestala ta hnusná věc dýchat,“ komentoval Whittaker.
Po pitvě bylo jeho tělo pohřbeno v neoznačeném hrobě v okolí Lüneburgu. Přesné místo dodnes není známé. O to větší význam získala fotografie pořízená krátce po jeho smrti, kterou do světa vypustila spojenecká propaganda.
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho |
Onoho květnového dne ji pořídil Herbert William Warhurst, válečný fotograf ve službách prestižního deníku The Times. Mrtvý Himmler je sice jeho nejslavnějším snímkem, ale už před válkou dokumentoval řadu historických událostí: v mládí byl u odkrývání Tutanchamonovy hrobky a fotil i italskou invazi do Habeše.
Dnes již notoricky známé snímky mrtvoly říšského vůdce SS zhroucené na provizorním lůžku nebyly jen důkazem, že možný Hitlerův nástupce je po smrti. Udělaly tečku za mýtem o nacistických nadlidech: Himmlera ukázaly jako otylého chlapíka převlečeného za řadového vojáka, v brýlích nakřivo a umouněné uniformě.
„Spojenecká informační kampaň pracovala s Himmlerovou posmrtnou fotografií velmi chladně a systematicky. Cílem bylo vyvolat absolutní znechucení. Snímek byl prezentován jako vizuální ekvivalent deratizace. Himmler nepůsobí jako padlý vojevůdce, ale jako hmyz, který byl konečně zašlápnut. Pro Němce to byla brutální, ale nezbytná vizuální terapie šokem,“ píše ve své knize Propaganda and the German Cinema, 1933–1945 historik David Welch.
Příběh Himmlerovy smrti ani po desetiletích nepřestal přitahovat pozornost. V roce 2011 se v Británii objevila dosud neznámá série fotografií bezprostředně po jeho sebevraždě. Zrnité snímky pořídil desátník britské rozvědky Guy Adderley, který patřil k vojákům podílejících se na Himmlerově zadržení. Adderley si však fotografie schoval mezi válečné suvenýry.
Až po více než 65 letech je jeho rodina nabídla do aukce. Očekávalo se, že se vydraží za několik tisíc liber. „Adderleyova sbírka vás přenese přímo na místo Himmlerova zatčení, přímo do úkrytu britské armády, ve kterém Himmler rozkousl kapsli s kyanidem,“ lákal případné kupce vyvolávač. Výsledná cena, za kterou byl soubor nakonec anonymnímu kupci přiklepnut, aukční síň veřejně nepublikovala.
