Mezi troskami domů jezdí lidé na trakařích tažených osly. Benzín je pro ně příliš drahý, ostatně jako všechno. „Lidé už nemohou nakupovat ani prodávat,“ říká prodavač sladkostí Nahed Abu Salem, který má krámek v uprchlickém táboře Džabalia na severu Pásma Gazy. Situace uprchlíků a ostatních obyvatel úzkého pruhu země u Středozemního moře se zase tak neliší.
Gazu už deset let svírá krutovláda Hamasu a naděje na lepší budoucnost není příliš velká. „Nikdo v okolí nemá práci. Předtím jezdilo 120 tisíc lidí každý den pracovat do Izraele. Dnes už nikdo nemůže,“ říká Gazan Abu Saber z hlavního města Gaza City.
Jeho sousedovi, podnikateli Samiru Ijláhovi letní padesátidenní konflikt Hamasu s Izraelem před třemi lety zničil nejen domov, ale i zboží za milion dolarů. Dům opravil, ale škody za zničený byznys mu Hamas neuhradil. Dnes žije podnikatel z rezerv, které se povážlivě ztenčují.
Deset let GazyIzraelci byli v Pásmu Gazy od roku 1967 a definitivně se stáhli před dvanácti lety. Palestinská samospráva se v roce 2007 rozdělila na Západní břeh Jordánu, ovládaný umírněnějším hnutím Fatah v čele s prezidentem Mahmúdem Abbásem, a Pásmo Gazy. To po roztržce s Fatahem ovládlo hnutí Hamas, které nejen Izrael, ale i Spojené státy a Evropská unie považuje za teroristickou organizaci. Izrael tehdy okamžitě vyhlásil blokádu Gazy, která přetrvává dodnes. |
Podle serveru Economist je dnešní Gaza nejen extrémně chudý, ale i represivní a čím dál zkorumpovanější region, kterému vládne jedna politická strana a ve kterém je svoboda tisku utopií. Lidé se raději rozhlédnou, než o vládě začnou mluvit, další raději mlčí.
Už tak trpí víc než dost. Všechen odpad půlmilionové metropole teče do moře, které připomíná spíš kanál. Čističky ani odsolovač mořské vody kvůli výpadkům elektřiny nefungují. V zemi, kde se 96 procent vody nedá pít, je to zásadní problém.
„Hamas musí okamžitě zajistit potřebnou elektřinu, aby mohl odsolovač pro dobro obyvatel fungovat. Místo toho se však tato teroristická organizace rozhodla posílat elektřinu do svých tunelů teroru a domů svých lídrů,“ napsal v dubnu v dopise Organizaci spojených národů (OSN) izraelský generál Joav Mordechaj, píše list The Independent.
Generál v něm varoval, že je Gaza na pokraji humanitární krize. Totéž varování vydala i samotná OSN. „Od převzetí kontroly nad Gazou Hamas čím dál víc utahuje svou vládu. To zahrnuje popravování, mrzačení a zavírání oponentů a potlačování disentu,“ píše ve své zprávě Gaza 10 let poté.
Fotogalerie |
Život v Gaze také negativně ovlivňuje řevnivost mezi Hamasem a Fatahem, který ovládá druhou část Palestinské samosprávy - Západní břeh Jordánu. Fatah v poslední době na konkurenční Hamas podle izraelského listu Haaretz čím dál víc tlačí, doplácejí na to však především civilisté.
Potřebnou elektřinu do Gazy dodává Izrael, platí ji však Palestinská samospráva, která židovskému státu vzkázala, že už elektřinu v pásmu hradit nebude. Izrael sice v dodávkách pokračuje, zkrouhl je však o polovinu a elektřina tak funguje jen dvě hodiny denně. Samospráva také přestala vyplácet mzdy státním zaměstnancům v Gaze a omezila dávky medicíny, sunaru a dalších základních surovin.
To, že Izrael nechal Fatah přimáčknout Hamas ke zdi, však ne všichni ve Svaté zemi podporují. „Zabíjením teroristů z Hamasu jsem strávil roky,“ říká izraelský generál ve výslužbě Noam Tibon.
„Ale lidem musíte dát také nějakou naději. Když někoho zaženete do kouta, začne kolem sebe kopat. Je v zájmu Izraele, aby podpořil ekonomiku v Gaze, neměl by ji ještě přiškrcovat. Měli bychom jim poskytnout přístav, energie, vodu a práci v Izraeli,“ míní generál, jehož názory vláda v Jeruzalému rozhodně nesdílí.
Nečekané důsledky katarské krize
Situace obyvatel Pásma Gazy je ještě složitější od vypuknutí diplomatické krize v Perském zálivu, připomíná turecký list Hürriyet. Katar, který Saúdská Arábie a další země viní z podpory terorismu, totiž Hamas a Gazu dlouhodobě finančně podporuje. Nyní je však sám závislý na pomoci ze zahraničí (o blokádě Kataru více zde).
Teroristé z Hamasu tak přišli o dalšího spojence poté, co se od nich po svržení Muslimského bratrstva odvrátil Egypt a co v Sýrii vypukla vleklá občanská válka. „Tím, kdo hodně prohrál, jsme my,“ popisuje člen Hamasu Ahmed Yousef, který v hnutí podle Hürriyetu platí za pragmatika.
„Pro mnoho mladých lidí je lepší zemřít než žít,“ říká. Odstěhovat se za lepším je pro Palestince z Gazy téměř nemožné. Palestinská samospráva navíc odmítá žádosti Gazanů o povolení vycestovat na Západní břeh nebo do Izraele za lékaři. Jen v červnu kvůli tomu zemřely tři děti.
Téměř 80 procent obyvatel dostává nějakou formu pomoci a kromě ryb, rajčat a dřevěného nábytku musí Gazané všechny potřebné suroviny dovážet. V obchodech si sice koupí novou televizi či iPhone, ale peníze na ně má jen málokdo. Cement či cihly jsou na příděl Izraele, který nechce teroristům pomáhat v obnově tunelů a vojenských základen.
„Hamas drží své vlastní lidi jako rukojmí a tím, že se rozhodl věnovat své zdroje a pozornost zničení židovského státu namísto prosperity svého národa, jim brání v tom, aby se jejich životy zlepšovaly,“ píše izraelský list Jerusalem Post ve svém komentáři k desetiletému výročí.
Podle autorů textu měla Gaza při nástupu Hamasu k moci šanci na rozkvět. „Když Izrael v roce 2005 odešel z Gazy, nechal za sebou skleníky za miliony dolarů, ve kterých mohly růst plodiny. Místo toho v nich vyrostly rakety a bomby dávané na okraj cest, místo toho se v nich ukryly vstupy do tunelů, odkud se Hamas vydává útočit do Izraele,“ míní autoři. Výstavba v Gaze však nevzkvétá i proto, že její obyvatelé svůj příděl raději prodají na černém trhu (více zde).
„Kvůli svému neustálému zaměření na terorismus se Hamasu podařilo dosáhnout nejvyšší míry nezaměstnanosti na světě,“ dodává Jerusalem Post a informaci potvrzují i data Světové banky. V loňském roce nemělo práci 42 procent lidí v produktivním věku, u mladých byla nezaměstnanost dokonce 58procentní.
Znovu se připravují na válku, varují tajné služby
Hamas se sice v poslední době snažil vystupovat smířlivěji, svého cíle zničit Izrael se však podle všeho nevzdal. Premiérem vlády v Gaze se v únoru podle britského Guardianu stal Jahja Sinwar, válečník z brigád Kassám napojených na Hamas.
Veterán izraelských věznic strávil za mřížemi dvaadvacet let, než ho židovský stát propustil výměnou za svého zajatého vojáka Gilada Šalita (o jeho případu se dozvíte zde). Podle Economistu je to známka toho, že radikální křídlo v Hamasu opět nabírá na síle. „Znovu se připravují na válku, to je bez debat. Kluci z armády mají pocit, že je politici podvedli,“ uvádí nejmenovaný zdroj z izraelských tajných služeb. Kromě boje proti židovskému nepříteli však Hamas podstupuje střety i uvnitř Gazy.
Kromě něj tam funguje uskupení Islámský džihád a ještě mnohem radikálnější salafistické skupiny, které by mohly začít vrhat rakety na Izrael v naději, že tím spustí válku, kterou už Hamas nezvládne a jeho popularita bude definitivně pryč. Právě tomu se nyní Hamas snaží zabránit a podle Economistu zatkl už tři stovky salafistů.
Bída na 40 kilometrů dlouhém a 10 kilometrů širokém území mezitím neutěšeně roste. Stejně jako místní populace. Podle agentury Reuters se v příštích třech letech zvětší o dalších deset procent. „Vidím výjimečně nehumánní a nespravedlivý proces postupného škrcení dvou milionů civilistů, kteří nepředstavují hrozbu vůbec pro nikoho,“ podotýká Robert Piper, který v OSN koordinuje humanitární a rozvojovou pomoc pro Gazu a Západní břeh.
„Někdo musí ustoupit a pro změnu upřednostnit zájmy těchto lidí,“ vyzval obě palestinská hnutí, Izrael i státy Zálivu.
Na videu jsou vidět následky bombardování v Gaze (7/2014):
