Úderem deváté hodiny ranní celé město ztuhne. Chodci se zastaví a sklopí hlavy, muži smekají placaté čepice a přikládají ruku na srdce. Minutu ticha za obránce Ukrajiny ignorují jen zablešení voříšci, kteří líně křižují centrem Hajsynu.
Levou stranu parku před kinem zdobí betonový pomník dvaceti rodákům padlým v druhé světové válce. Na pravé straně stojí vzpomínka na šest místních, kteří v 80. letech odešli bojovat za Sovětský svaz do Afghánistánu a už nikdy se nevrátili.
„Proč bychom měli stahovat své vojáky z území, která nejsou okupovaná? To je naše země. Nechceme konec války za takových podmínek.“
