Soud také potvrdil dvacetileté odnětí svobody pro jeho tehdejšího nadřízeného Mileho Mrkšiče. Mrkšiče v září 2007 odsoudil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) za to, že masakry zajatých Chorvatů umožnil.
Šljivančanin tehdy dostal pětiletý trest vězení za napomáhání k mučení. V ostatních bodech obžaloby ho ICTY zprostil. Tribunál také osvobodil třetího důstojníka z takzvané vukovarské trojky Miroslava Radiče.
Šljivančanin se podle zpravodajského serveru BBC dostal na svobodu v prosinci 2007 poté, co čtyři roky strávil ve vazbě.
Zejména pětiletý Šljivančaninův trest a Radičovo osvobození však v Chorvatsku vyvolaly vlnu nevole. Nesouhlasila s ním ani obžaloba, která se odvolala. Požadovala odsouzení trojice k doživotnímu vězení.
Šljivančanin Chorvaty předhodil srbským milicím
Tehdejší jugoslávská armáda a srbské jednotky na podzim 1991 dobyly po těžkých bojích východochorvatský Vukovar. Po kapitulaci chorvatských ozbrojených sil se mnoho Chorvatů uchýlilo do tamní nemocnice.
Mrkšič poté nařídil převézt 400 mužů z nemocnice do nedaleké obce Ovčara. Na zdejší farmě byli v nelidských podmínkách vězněni a mučeni.
Šljivančanin, který transport organizoval, se také postaral, aby Červený kříž nemohl na přesun dohlížet, napsala DPA. Později stáhl své řádné jednotky a zajatce přenechal srbským milicím. Ty pak podle tribunálu nejméně 194 mužů zavraždily a jejich těla zahrabaly bagrem do společného hromadného hrobu.
Události z Vukovaru jsou považovány za jedny z nejbrutálnějších, ke kterým během války v Chorvatsku (1991-1995) došlo.
