Haag je prvním městem na světě, které schválilo zákaz pouličních reklam na fosilní paliva a produkty, které je využívají. Zákaz vstoupí v platnost v lednu.
„Reklamy na fosilní paliva zvyšují emise v době, kdy je potřebujeme snižovat,“ uvedla podle deníku The Guardian Femke Sleegersová, koordinátorka nizozemské akční skupiny pro klima, která zákaz prosazovala. Web také citoval Thijsa Boumana, docenta environmentální psychologie na univerzitě v Groningenu, podle něhož reklama na fosilní paliva podkopává klimatickou politiku, protože normalizuje a podporuje neudržitelné chování. „Je zapotřebí velkých vládních investic, aby se vyrovnaly negativní účinky fosilní reklamy,“ řekl.
Haagský zákaz je vyústěním kampaně, která původně cílila na nizozemského ropného giganta Shell. „V Haagu se konal velký festival zaměřený na děti a celý byl o udržitelnosti a cílech udržitelného rozvoje – ale organizovala ho společnost Shell,“ říká Sleegersová s tím, že tato firma je úplně poslední, kdo by měl na udržitelnosti zájem. Aktivisté proto na město tlačili, aby festival přestalo alespoň dotovat, ideálně aby zamezilo jeho pořádání. A zvítězili: festival opravdu skončil.
Experti: Greenwashing není jen o lhaní. Firmy často nevědí, že se ho dopouštějí |
Konec festivalu aktivistům nestačil. Uvědomili si, že nejde jen o Shell a že s podobnou marketingovou kampaní mohou kdykoli přijít podobné společnosti jako třeba Exxon nebo BP. A že nejde jen o festivaly. „Jako klimatičtí aktivisté nemáme lidi a prostředky, abychom s mohli bojovat jednotlivě s proti každému marketingovému triku, každé kampani těchto špinavých firem,“ vysvětlila pro The Guardian Sleegersová.
Skutečné řešení viděli aktivisté v zákazu reklamy na fosilní paliva ve stylu zákazu tabákové reklamy.
Po dobrém to nejde…
Zákaz reklamy na fosilní paliva však nevymysleli aktivisté v Nizozemsku. Jde o dlouho debatované opatření, za jehož přijetí se zasazuje i generální tajemník OSN. Je to reakce na skutečnost, že „měkčí“ opatření se často ukazují jako neúčinná.
Zákazy tabákové reklamyodstartovaly v 60. letech minulého století, poté, co vědci nevyvratitelně prokázali škodlivost kouření. V roce 1965 přišel zákaz televizní reklamy na tabák ve Spojeném království, v roce 1970 schválil podobný zákaz americký Kongres. V roce 2003 se přidala Světová zdravotnická organizace. V Česku přišel zákaz v roce 1995, zpřísnění pak v roce 2002. |
Řada měst například už dlouho podmiňuje pronájem svých prostor a pozemků pro reklamní účely tím, že na nich nebude fosilní reklama. Příkladem města, které jde touto cestou regulace, je skotský Edinburgh. Tamní městská rada se na jaře dohodla na zákazu reklamy pro společnosti vyrábějící fosilní paliva, letecké společnosti, letiště, auta na fosilní paliva, výletní lodě, ale také třeba zbraně – na reklamních plochách vlastněných městem. Společnosti prodávající tyto produkty již také nebudou moci ve městě sponzorovat akce nebo jiná partnerství.
Problém však je, že většina reklamních ploch je v civilizovaném světě v soukromém vlastnictví a podobné zákazy se na ně nevztahují.
…celostátně také ne
Nizozemští klimatičtí aktivisté nejprve uvažovali o prosazení celostátního zákazu reklam na fosilní paliva, ale narazili na mohutnou lobby firem. Zúžili tedy své zaměření – a našli město, kde rada na jejich argumenty slyšela: Haag. Spustili kampaň, do níž se zapojila řada místních podniků a celebrit – a také právníků. Ti se museli vypořádat s argumenty o ústavně garantované svobodě projevu; velkým argumentem byl právě precedent v podobě zákazu tabákové reklamy.
Výsledkem snažení je schválená regulace, od níž si aktivisté slibují velký dopad na spotřebitelské chování veřejnosti. Přesto, že zákaz by podle nich leckde měl jít ještě dál. Nezahrnuje například plastové výrobky, byť vyrobené z fosilních paliv. Nevztahuje se také na samotné společnosti zabývající se fosilními palivy – aktivisté by jim rádi úplně zakázali inzerovat, protože jakoukoli jejich reklamu považují za greenwashing. A konečně, ti radikálnější z aktivistů chtěli zákaz vztáhnout i na maso, jakožto další velký problém z hlediska klimatu.
Podle Guardianu je haagská legislativa považována za možný katalyzátor podobných zákazů po celém světě – například v kanadském Torontu nebo v rakouském Grazu.
Považujete zákaz „fosilní reklamy“ za dobrý nápad?
