Bylo jedenáct hodin večer, plexisklový přístřešek Davida Hollanda přesto zalévalo světlo. Tady slunce v létě nezapadá. Když zaslechl ohromující praskot trhajících se mas ledu, neváhal a vyskočil ven.
Na vlastní oči tak spatřil, jak se z ledovce Helheim odlupuje obří kus ledu velký jako téměř dvě vodní nádrže Slapy (přes 20 kilometrů čtverečních). Během půl hodiny se rozpadl na menší kusy, které se za dramatického zvukového doprovodu odporoučely do moře.
Spolu s reportérem agentury Reuters, který celou scénu zachytil na kameru, byl svědkem takzvaného „telení“, tedy odlomení kusů ledovcového ledu z čel ledovců či ledovcového šelfu. „Viděli jsme proces, kterým se zvedá mořská hladina. Je úžasné, jak je příroda nádherná. Brutální a nezastavitelná. Dělá si co chce,“ řekl Holland.
Prognózy vzestupu mořské hladiny jsou stále horší
Klimatolog a oceánolog z New York University v Grónsku zkoumá, jaký vliv má oteplování oceánů na ledovce v Artkidě a Antarktidě. Prognózy vzestupu mořské hladiny v tomto století jsou čím dál tím horší, přesto ale nejsou dostatečně přesné, protože stále nedokážou odhadnout roli ledovců v globálním oteplování.
Vědci při práci v Arktidě čelí mnoha hrozbám. Kromě smrtících mrazů a a silného větru, který dokáže urvat i zařízení přišroubované k zemi, jsou to například lední medvědi, kvůli kterým musí sebou do terénu nosit pušky a plexisklové přístřešky.
Velkým problémem je i orientace. „Snažíte se najít cestu ke stanu, který je někde uprostřed milionu kilometrů čtverečních. A v terénu se nemáte čeho chytit,“ vzpomíná bývalý horský průvodce Brian Rougeux na práci v Antarktidě, kde se stejně jako nyní v Grónsku staral o bezpečnost vědeckého týmu.
