Na vlastní přání bude Gorbačov pohřben vedle své ženy Raisy na hřbitově v Moskvě, píše TASS s odkazem na příbuzné zesnulého.
Jakkoli ruská vláda hlásá, že rozpad Sovětského svazu byl nejhorší geopolitickou tragédií 20. století, pro mnohé zůstává muž, který jej přivodil, hrdinou a symbolem naděje. Ač byli Čechoslováci zklamaní, že se odmítl angažovat v místním dění a přivodit změnu i o nás, jeho perestrojku přímo inspirovalo Pražské jaro.
Narodil se v roce 1931 ve vsi Privolnoje v jihoruském Stavropolském kraji ruskému otci a ukrajinské matce. Ves hned v následujících dvou letech postihl stalinský hladomor, který si vyžádal i životy několika Gorbačovových příbuzných. Oba dva jeho dědečkové navíc byli na základě vykonstruovaných obvinění zatčeni a jeden z nich skončil v sibiřském vyhnanství.
Gorbačov již od svých čtrnácti let jezdil s kombajnem. V osmnácti mu jeho pracovní úsilí vyneslo vyznamenání a přijetí na prestižní moskevskou Lomonosovovu univerzitu, kde vystudoval práva. Kromě své manželky Raisy na univerzitě potkal i Zdeňka Mlynáře, jednoho z pozdějších vůdců Pražského jara.
Čeští politici: Gorbačov přispěl k pádu komunismu, byl symbol konce studené války |
V Moskvě také na vlastní kůži pocítil rozdíl mezi relativním bohatstvím hlavního města a jeho rodným krajem i mezi tím, jak oficiální rétorika venkov idealizovala. Navzdory tomu však zůstal věrný komunistické ideologii. Ve strukturách strany, do níž vstoupil ještě za studií, stoupal velmi rychle. Nebylo mu ještě ani čtyřicet, když se stal prvním tajemníkem Stavropolského kraje, v roce 1978 se stal členem Ústředního výboru KSSS a po dvou letech se dostal až do politbyra, tedy mezi skutečné vládce SSSR.
16. září 2016 |
Za mnohé přitom vděčil Juriji Andropovovi, dlouholetému předsedovi KGB, který dva roky stál v čele Sovětského svazu, než zemřel. Gorbačova si vybral jako svého nástupce, generálním tajemníkem se po něm však stal konzervativní Konstantin Černěnko, který však ve funkci vydržel pouhý rok.
Socialismus jako loď
Po známé „sérii moskevských pohřbů“ politbyro konečně přistoupilo k volbě mladšího kandidáta. Pouhé tři hodiny po Černěnkově smrti tak v jeho čele stanul tehdy čtyřiapadesátiletý Gorbačov, první sovětská hlava státu, která se narodila až po velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917.
Sovětské vedení podle některých historiků doufalo, že Gorbačov bude díky svému relativnímu mládí snadno manipulovatelný, byl totiž o 21 let mladší než tehdy činil věkový průměr členů politbyra. Gorbačov se však podobným předpokladům zcela vzepřel a začal s reformami. Zprvu chtěl reformovat především ekonomiku, která hluboce zaostávala za Západem a bylo jasné, že je dlouhodobě neudržitelná.
Zničil moje celoživotní dílo, řekl o Putinovi podle novináře Gorbačov |
Vše však mělo dále fungovat podle socialistických principů. „Mnozí z vás vidí řešení v tržních mechanismech namísto centrálního plánování. Někteří z vás vidí trh jako záchranný kruh ekonomiky. Soudruzi, neměli byste však přemýšlet o záchranných kruzích, ale o lodi – a tou lodí je socialismus,“ řekl v roce 1985 ministrům hospodářství zemí východního bloku.
Pražská inspirace
Gorbačov brzy pochopil, že ekonomická proměna není možná bez politických reforem. Součástí slavné perestrojky, tedy přestavby sovětské ekonomiky, kterou Gorbačov vyhlásil, proto byla i celková demokratizace společnosti včetně větší svobody slova a uspořádání prvních voleb, v nichž bylo skutečně možné vybírat kandidáty. V rámci těchto změn byl Gorbačov také zvolen vůbec prvním (a nečekaně také posledním) prezidentem Sovětského svazu.
Změnil běh dějin, hodnotí Gorbačova světoví lídři. Putin vyjádřil soustrast |
Tyto změny logicky vzbudily velké naděje i v ostatních zemích východního bloku včetně Československa. Ty však byly zprvu marné, protože se Gorbačov na rozdíl od svých předchůdců odmítal vměšovat do záležitostí jiných států. Trochu paradoxně za tím stálo Pražské jaro, které Gorbačova podle jeho vlastních slov inspirovalo k reformám. Když se Gorbačova roku 1987 zeptali, jaký je vlastně rozdíl mezi jeho perestrojkou a Pražským jarem, odpověděl: „Devatenáct let.“
Československo navštívil v roce 1969. „V Bratislavě a Brně jsem cítil, že Slováci a Češi nesouhlasí s násilnou intervencí ze srpna 1968. Viděl jsem, jaké to mělo negativní dopady,“ řekl v roce 1998. „Socialistický blok na několik desetiletí násilně držel situaci, která byla nesnesitelná z politického, ekonomického i čistě lidského hlediska. Zmrazil změny, které byly potřebné.“
Břežněva nahradil Sinatra
Brežněvovu doktrínu, v jejímž duchu „spřátelená vojska“ v roce 1969 intervenovala v Československu, Gorbačov definitivně zrušil v roce 1988. Státy východní Evropy o sobě po dlouhé době mohly rozhodovat samy, což tehdejší mluvčí ministra zahraničí Gennadij Gerasimov nazval „Sinatrovou doktrínou“ podle jeho písně My Way.
Nevídané kroky Gorbačov dělal i ve vztazích se Západem. Spřátelil se s Ronaldem Reaganem, Margaret Thatcherovou i Helmutem Kohlem. S americkým prezidentem Reaganem dokonce v roce 1987 podepsal Smlouvu o likvidaci raket kratšího a středního doletu.
Ronald Reagan: „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“
Sovětské impérium se však již začínalo hroutit. Východní Evropou se na sklonku 80. let prohnala vlna nenásilných demokratických revolucí, rozpadat se začal i samotný Sovětský svaz. „Do posledního okamžiku jsem za jeho udržení bojoval,“ řekl později Gorbačov. Reformy, které spustil, však vedly k mnohem větším změnám, než sám předpokládal či zamýšlel.
Gorbačov nám ve východní Evropě dopřál svobodu, říká jeho blízký přítel |
Nakonec kvůli nim padl i sám Gorbačov. V srpnu 1991 se skupina ortodoxních komunistů pokusila o puč a Gorbačova dočasně uvěznila na Krymu. Puč sice selhal, Gorbačov však přišel o prakticky všechnu moc. Formální moc nad Sovětským svazem převzala vláda Ruské sovětské federativní socialistické republiky v čele s Borisem Jelcinem, budoucím prezidentem nového státu.
Spasitel i zrádce
V září Moskva uznala nezávislost tří pobaltských států a další dosavadní sovětské republiky jejich příkladu brzy následovaly. Se Sovětským svazem byl konec. I když sám o nic takového nestál, bude Gorbačov asi navždy považován za toho, kdo na tom měl největší zásluhu či vinu.
Zatímco pro řadu lidí na západ od ruských hranic je a bude symbolem změny a naděje, pro část Rusů – zvláště ty nacionalisticky laděné – zůstává zrádcem a viníkem toho, že Rusové přišli o svůj někdejší vliv. I současný prezident Vladimir Putin ostatně rozpad Sovětského svazu označil za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století.
Gorbačovovi se přes veškerou snahu návrat do politiky už nepodařil, to mu však nezabránilo, aby se k ní pravidelně vyjadřoval. Jelcina kritizoval za příliš divoké reformy, Putina za to, že se obklopuje korupčníky, omezuje osobní svobody a bojí se lidu. Putin v reakci na tato nařčení dokonce prohlásil, že by Gorbačovovi měli vyříznout jazyk.
Gorbačov přitom v poslední době zdánlivě obrátil. Při výročí pádu Berlínské zdi totiž naopak prohlásil, že Putin chrání ruské zájmy lépe než kdokoli jiný a svět stojí vinou Západu na pokraji nové studené války.
Některé Gorbačovovy aktivity se ve světle úlohy, které sehrál, přitom jeví poměrně úsměvně. V roce 1993 si zahrál sám sebe ve filmu Tak daleko, tak blízko, natočil ovšem také reklamu pro řetězec Pizza Hut či album romantických balad Písně pro Raisu. Výtěžky věnoval své nadaci a ekologické organizaci Mezinárodní zelený kříž, kterou založil.
16. září 2019 |
