Pro budoucnost anebo pro minulost, pro dobu, kdy myšlení bude svobodné, kdy se lidé budou lišit jeden od druhého, kdy bude existovat pravda a kde věci, které se stanou, nebudou se moci odestát. Z věku uniformity, z věku Velkého bratra, z věku doublethinku – zdravím vás!“ (1984, deník Winstona S.)
Když jsem letos u maturity zkoušela román George Orwella 1984, komise náhle zpozorněla a lapala každé slovo. Maturantka román četla, odpovídala bravurně, jen možná nechápala, proč se její učitelé tak vědoucně usmívají. Děti jednadvacátého století si už neumějí představit, že doublethink, tedy podvojné myšlení a předstírání pravověrnosti, patřil za socíku k povinné výbavě každého, kdo nechtěl být společensky vaporizován, tedy zlikvidován.
Čím jsou lidé hloupější, tím lépe se jim vládne, říká nám stále dokola autor románu 1984. Proto je třeba to hloupnutí podporovat. Zjednodušit jazyk tak, aby jím nebylo možné vyjádřit složitější myšlenku, pochybnost, hypotézu.