O to více ale trpěli rodiče a sestra v Thajsku. Nejen proto, že je Sudthisak svou prací v izraelském kibucu Be’eri živil, ale i proto, že ještě dlouhých šest měsíců po masakru 7. října netušili, co s jejich 43letým příbuzným je. Jestli přežil, jestli ho mučí jako ostatní, jestli trpí hladem.
Vypovídali o velkém štěstí, že přežili, palestinští teroristé jejich krajany stříleli naprosto bez rozmyslu, nepomohl jim výkřik v angličtině, že jsou Thajci. „Zatímco jsem se schovával, viděl jsem, jak členové Hamásu tahají Thajce a jednoho po druhém je střílejí.“
