Určit přesné datum, kdy sílící proud migrantů do Evropy přerostl ve skutečnou uprchlickou krizi, není lehké. Pro Frontex, agenturu pro ochranu vnějších hranic EU, je jím loňský 18. červenec. Tehdy makedonská vláda začala vydávat běžencům povolení ke vstupu do své země na 72 hodin neboli k přesunu přes Makedonii dál na západ.
Zrodil se tak problém takzvané balkánské trasy, přes niž se loni podle OSN dostalo do EU nelegálně přes 850 tisíc lidí. A rozhořela se tak největší migrační krize v Evropě od konce druhé světové války.
Ačkoli je dnes původní balkánská trasa v zásadě „vylidněna“, Frontex ve své nové analýze upozorňuje, že téměř všechny iniciační prvky loňské migrační vlny v podstatě trvají dál. Válka v Sýrii pokračuje, pašeráci lidí zejména v severní Africe jsou aktivnější než předtím a statisíce lidí jsou připraveny kdykoli vydat se na nebezpečnou cestu do Evropy.
Agentura Frontex rovněž upozornila, že internetová kampaň řízená pašeráky, která láká do Evropy mimo jiné na snadno dosažitelné peníze, ubytování zadarmo, ale i lehce dosažitelné ženy, stále jede naplno.
Léto 2015. V Makedonii se hromadí migranti a překračují hranice (dramatické záběry ze srpna 2015):
Priorita: skutečná hranice EU
Podle Frontexu je především rizikové spoléhat se na akce jednotlivých zemí proti migrační vlně, jako to udělala například Makedonie. Ta sama jako nečlenský stát Evropské unie letos na konci února přestala migranty vpouštět a hlavní balkánská trasa tak de facto přestala fungovat. Agentura Frontex dodala, že prakticky ze dne na den může zkrachovat také dohoda EU s Tureckem o vracení nelegálních migrantů. A účinné brzdy či stavidla případné nové migrační vlně nadále chybějí.
Fotogalerie |
Podle Frontexu je klíčové, aby byla vnější hranice skutečně hlídána společně, ne jen prostřednictvím pomoci zemím, které na vnější hranici leží. Zároveň se Frontex zasazuje o to, aby se o přijetí či nepřijetí běženců rozhodovalo přímo na hranicích.
Dalším problémem, na který Frontex upozorňuje, je neschopnost vrátit migranty, kterým byl odepřen azyl, do zemí jejich původu. Podle nedávných statistik EU se to podaří jen ve zhruba 40 procentech případů. „Když se podíváte na počet readmisních dohod, které EU uzavřela se státy, jež živí migrační vlnu, je to příliš málo,“ citoval server Euro Insight nejmenovaného činitele Evropské unie.
Bruselští politici si to uvědomují a vymýšlejí nové plány, které mají zacelit další díry v hrázi proti nekontrolovatelné migraci. Jeden z návrhů je starý jen několik dní. „Snažíme se teď vybudovat nová, silná partnerství v zemích, odkud k nám tento problém přichází,“ prohlásila šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová.
Plán zveřejněný v úterý spočívá mimo jiné v tom, že Evropská unie zemím, jako jsou Jordánsko, Libanon či Tunisko, uvolní cestování do EU a zvýhodní pravidla obchodu výměnou za to, že budou přijímat nelegální běžence zadržené v Evropě. Během následujících pěti let by tento plán měl Unii přijít na zhruba šest miliard eur.
Africký trychtýř
Plán se však „míjí“ se zeměmi, z nichž jde nyní strach především. V Libyi, nástupišti dnes nejfrekventovanější migrační trasy, ovládají pobřeží z velké části nejen pašeráci lidí, ale také islámští radikálové. Podle odhadů OSN tam čeká na cestu do Evropy přes 230 tisíc uprchlíků, navzdory všem rizikům spojeným s plavbou.
Libye je v podstatě jen hrdlem trychtýře, do něhož míří lidé z mnoha dalších zemí Afriky, například z Nigérie či Eritreje. Tento proud je připraven hnout se vždy, jakmile to půjde.
Nestabilita v Libyi má hluboké historické kořeny:
