Veľmi zafarbený článok. Načo je dobré takéto bájkarské, nekritické vyrozpravanie dejín?

Francouskou revolucí a jejím terorem a masovým vražděním neviných lidí, zařala Evropská era podobných krvelačných revolucí jako fašismus, nacismu, komunismus.

Len taká jedna poznámka ku tej kritickej neúrode: V roku 1783 vybuchla na Islande sopka Laki a spôsobila takú malú nukleárnu zimu, ktorej dôsledkom bola aj neúroda trvajúca niekoľko rokov po celej Európe.

Francouzská revoluce je ostuda evropských dějin. Myšlenky o svobodě a demokracii byly zneužity pro vytvoření hrůzovlády lůzy. Vznikl systém ne nepodobný komunistické tyranii. Na francouzské revoluci opravdu není moc k oslavě. Ale já mám pocit, že oni Francouzi jsou takoví divní. Mají dost jiný přístup než Britové, my. Takže bych řekl, že to, že tak oslavují svou revoluci o nich právě dost vypovídá.

Nechápu, proč se tak často sklouzává k hodnocení fr. revoluce jako dobrá/špatná. Podle mě je to něco, co se stát muselo a něco, co definitivně srazilo feudalismus na kontinentu a nastolilo cestu k dnešnímu uspořádání. Už z toho důsledku jsem rád, že se to stalo, byť ta cesta nebyla jednoduchá a „sametová“ a zdaleka není u konce.

Kdyz se podivate na rozdil americka versus francouzska, nasledky...... porovnejte sam co bylo lepe pripravene a co lepe fungovalo. Ta francouzska nefungovala odzacatku

Když se podíváme do historie, tak světové dějiny tvořili vždy jednotliví vladaři a země posouvali buď nahoru nebo dolu, podle toho jací to byli lidé. Tam, kde si vládne lid dochází ke stagnaci a posuny jsou neznatelné, ale je ve hře neustálá řevnivost, která sama o sobě společnost brzdí. Tady se pak nabízí otázka co je pak lepší, vladař nebo vláda lidu.

To zkuste říct lidem, co v USA sestavovali federální ústavu.

Dosti šílené - oslavovat zmar, destrukci, lůzovládu.

S čím se dá souhlasit je, že to byl bod zlomu, bohužel do dodnes trvající krize.

Levicovy romantismus. Jak jinak nazvat styl psani tehle oslavy potoku krve. Tenhle patos je vlastni vsem francouzskym politikum a nechci ani slyset Macronuv projev.

Ale patos a nádech romantického blouznění k těmhle výročím tak nějak patří. Ať už je to Velká francouzská revoluce, ukřižování, vznik Paraguaye nebo 17. listopad.

Pád Bastily je něco velmi oslavovatelného:

Markýz de Launay pozval vzbouřence na snídani a pak jim pevnost vydal. Načež ho volně, rovně a bratrsky podřízl jakýsi Desnot(?). Osvobozeni byli čtyři padělatelé, dva blázni a jeden krvesmilník, kterého tam dala zavřít rodina. De Sade byl krátce předtím přemístěn.

Pád Bastily začal vlnu loupeží, vandalismu a vraždění, tak charakteristickou pro Velkou francouzskou revoluci, a umožnil nástup k moci jednoho z největších vrahů v novodobých dějinách lidstva, Napoleona.

Myslím, že z Napoleonských válek můžete vinit Alexandra I., Františka I., Fridricha Viléma III. a Jiřího III. úplně stejně, jako Napoleona. Co si vzpomínám, tak Napoleonova jediná vyloženě nevyprovokovaná kampaň byla ta Španělská. Jinak se vesměs jednalo buď o preventivní údery s cílem získat iniciativu, která by se jinak ocitla na straně koalice a to by znamenalo prohru, nebo rovnou vyloženě o agresi nepřítele. Nesmíte zapomínat, že už když se Napoleon se chopil moci, byla Francie v zásadě v permanentní válce se zbytkem Evropy.