Francie v letech 1966 až 1996 provedla na atolech Mururoa a Fangataufa ve Francouzské Polynésii celkem 193 jaderných testů, včetně 41 atmosférických, kterými vystavila místní obyvatelstvo, své zaměstnance i francouzskou armádu vysokým úrovním radiace.
Vědci nyní pomocí dat z dvou tisíc stránek nedávno odtajněných dokumentů ministerstva obrany, analýz map či fotografií a desítek rozhovorů ve Francouzské Polynésii i Francii pečlivě zrekonstruovali tři klíčové jaderné testy a jejich dopad.
Výzkum, na kterém spolupracovala investigativní redakce Disclose, Princetonská univerzita a skupina pro environmentální spravedlnost Interprt, naznačil, že dopad testů Aldébaran, Encelade a Kentaur z let 1966, 1971 a 1974 byl mnohem větší, než Francie oficiálně uznala.
„Stát se velmi snažil pohřbít toxické dědictví těchto testů,“ uvedl Geoffrey Livolsi, šéfredaktor Disclose. „Toto je první skutečně nezávislý vědecký pokus změřit rozsah škod a uznat tisíce obětí francouzského jaderného experimentu v Pacifiku,“ popsal Livolsi pro list The Guardian.
Francouzský národní institut pro zdraví v únoru zveřejnil zprávu o zdravotních důsledcích testů s argumentem, že „nemohl s jistotou dojít k závěru“, že existuje souvislost mezi nimi a mnoha onemocněními rakovinou, která se na ostrovech objevila. Přiznal však, že je potřeba zpřesnit odhad dávek radioaktivního záření, jemuž byli lidé vystaveni.
Francie podcenila kontaminaci o 40 procent
Nová zjištění, založená na modelování spádu z bomby Kentaur, poslední, která vybuchla v atmosféře předtím, než Francie přesunula testování pod zem, naznačují, že Paříž uváděla v případě Tahiti až o 40 procent menší kontaminaci oproti skutečnosti, což potenciálně umožňuje oficiální uznání dalších tisíců lidí za oběti testování.
S využitím meteorologických dat, armádních archivů a vědeckých záznamů o velikosti atomového „hřibu“ po výbuchu tým zjistil, že radioaktivní mrak putoval přes Tahiti a 80 tisíc obyvatel města Papeete. Organizátoři jaderného testu s touto variantou nepočítali a na Tahiti nebyla přijata žádná preventivní opatření na ochranu obyvatelstva.
Podle dat polynéského ministerstva zdravotnictví, jež měli výzkumníci k dispozici, bylo asi jedenáct tisíc lidí vystaveno záření o hodnotě pět milisievertů, což je pětinásobek kvalifikační úrovně pro odškodnění za předpokladu, že oběti následně onemocněly určitým typem rakoviny.
Ve stínu jaderného reaktoru. Lidé v Metsamoru se bojí o život |
Vědci nicméně na základě odtajněných dokumentů vypočítali, že v rámci jaderného testu Kentaur byla vystavena radiační dávce vyšší než jeden milisievert celá populace Tahiti a Závětrných ostrovů – zhruba 110 tisíc lidí.
Podle nových výpočtů byly skutečné dávky záření, kterou dostali obyvatelé některých okresů Papeete, dvakrát až třikrát vyšší než dávky zaznamenané ve studii francouzské Komise pro atomovou energii (CEA) z roku 2006.
Výzkum odhalil také důvěrnou zprávu, kterou Paříž zaslala polynéské vládě loni v únoru. Dokument se zmiňuje o velkém množství rakovin štítné žlázy na Gambierových ostrovech, které byly přímo ovlivněny dopadem prvního francouzského jaderného testu Aldéraban v červenci 1966.
Francouzští vojáci trpí rakovinou
Vědci citují i soukromou výměnu e-mailů z roku 2017, kde francouzská armáda údajně poprvé připouští, že až dva tisíce ze šesti tisíc vojáků vyslaných do Francouzské Polynésie a účastnících se testů v letech 1966 až 1974 od té doby onemocněly alespoň jednou formou rakoviny.
Navzdory všeobecným obavám ale Francie zřídila komisi pro odškodnění civilních a vojenských obětí až v roce 2010. Žadatelé museli teoreticky prokázat pouze to, že v době jaderných pokusů žili ve Francouzské Polynésii a dostali jeden z 23 typů rakoviny uznaných za výsledek radiace.
Komise ale doposud vyplatila náhradu pouze 454 lidem, z toho jen 62 místním obyvatelům, a odmítla více než osmdesát procent žádostí, aniž by musela zdůvodňovat své rozhodnutí. Potenciální žadatelé nemají podle vědců lékařské informace potřebné k podání žádosti, ani prostředky k přesnému stanovení úrovně záření, kterému byli vystaveni.
Pro lajky cokoliv. Turisté se v Černobylu svlékají i do spodního prádla |
„Navzdory 26 radiologickým kontrolním bodům určeným k měření účinků spadu je ve skutečnosti monitorováno pouze 20 procent povrchu ostrovů,“ uvedli výzkumníci. Chybné vybavení problémy zásadně zhoršilo. V roce 1971 fungovaly některé stanice na měření záření s padesátiprocentní mírou chybovosti.
Vědci odhalili také to, že zpráva CEA z roku 2006 o radiaci ve Francouzské Polynésii, ze které komise vychází při rozhodnutí o kompenzaci, byla potvrzena Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, a to ve studii zadané a zaplacené francouzským ministerstvem obrany.