Prezident Barniera „pověřil sestavením vlády (národní) jednoty, která bude sloužit zemi a francouzskému lidu“, uvedl Elysejský palác v prohlášení. Macron se během konzultací předem „ujistil, že premiér a budoucí vláda budou splňovat podmínky, aby byli co nejstabilnější a měli šanci spojit co nejvíce lidí,“ uvedl podle AFP prezidentský úřad.
Francie čekala na novou vládu dva měsíce, od předčasných parlamentních voleb. O Barnierovi z pravicové strany Republikáni jako možném kandidátovi se začalo spekulovat až tento týden. Projev Macrona ani Barniera se podle médií zatím neočekává.
Předseda Národního sdružení Jordan Bardella po jmenování Barniera uvedl, že ho jeho strana bude soudit až podle zahajovacího projevu. Le Penová prohlásila, že RN se na Barnierově vládě určitě nebude podílet. Představitel krajní levice Jean-Luc Mélenchon hovořil o „ukradených volbách“, kdy byl premiérem jmenován řadový člen strany, která skončila ve volbách poslední. „Popření demokracie dosáhlo svého vrcholu,“ napsal šéf socialistů Olivier Faure.
Olympijská iluze je pryč. Macron je zpět v pekle, kompromisům se nevyhne![]() |
Představitelé Macronovy strany Obnova (Renaissance) uvedli, že nebudou automaticky proti, ale jejich souhlas také není předem daný, píše server listu Le Monde.
Barnier, který se stal nejstarším premiérem Francie, v čele vlády vystřídal pětatřicetiletého Gabriela Attala, který byl naopak nejmladším šéfem vlády. Vedl ji osm měsíců, z toho 51 dní v demisi.
Barnierovy zkušenosti z brexitových vyjednávání nepřímo připomněla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Vím, že Michel Barnier má na srdci zájmy Francie a Evropy, jak dokládá jeho dlouholetá zkušenost,“ uvedla německá politička. Na společnou práci v Bruselu poukázal i někdejší předseda Evropského parlamentu (EP) a současný šéf italské diplomacie Antonio Tajani. Podle nynější předsedkyně EP Roberty Metsolaové dokázal Barnier na všech dosavadních postech, že je dobrým vůdcem a má vizi.
Chatrná vláda bez většiny?
Červencové volby vyhrála překvapivě krajně levicová Nová lidová fronta (193 křesel) následovaná Macronovou koalicí (164 křesel), Národní sdružení Marine Le Penové skončilo až třetí se ziskem 143 mandátů. Většina 289 křesel tak zůstává všem stranám vzdálená.
Původním favoritem z řad Republikánů byl Xavier Bertrand. Někdejší ministr zdravotnictví, práce a sociálních věcí za vlád Jacquesa Chiraca a Nicolase Sarkozyho.
Příští prezident Francie? Macronův expremiér Philippe oznámil kandidaturu![]() |
Jmenováním Barniera se rýsuje koalice čítající centristy a pravicový blok, ta však dá bez krajně pravicového Národního sdružení dohromady maximálně 213 křesel, jen o pár více než samotná Nová lidová fronta. To znamená velkou nejistotu při případném hlasování o důvěře, stejně tak jako při schvalování nové legislativy. Ve francouzském systému vlády nežádají parlament na úvod o důvěru, většina poslanců může však kabinet odvolat.
Barnier převezme v následujících dnech povinnosti od premiéra v demisi Attala. Ten rezignoval krátce po oznámení výsledků voleb, Macron ho však dočasně pověřil vedením země do sestavení nového kabinetu. Vyjednávání prodloužily i olympijské hry, které letos hostila právě Francie.
Hvězda evropské politiky
Dlouholetý zkušený politik Barnier se narodil 9. ledna 1951 v La Tronche v departementu Isére a v politice začínal brzy. Po absolvování Vysoké školy obchodní v Paříži v roce 1972 začal ve svých 21 letech pracovat jako poradce ministrů životního prostředí, mládeže a tělovýchovy a obchodu, v této pozici setrval pět let. Poslancem byl za kraj Savojsko zvolen jako jeden z nejmladších v 27 letech a ve francouzském parlamentu zůstal do roku 1993.
V roce 1982 se stal Barnier předsedou generální rady Savojska a i z titulu této funkce se pak jako spolupředseda organizačního výboru podílel na úspěchu XVI. zimních olympijských her v Albertville.
Úspěch her jej zviditelnil natolik, že už nic nebránilo jeho vstupu do pravicové vlády. Byl jedním z mála politiků, kteří se objevili v kabinetu Édouarda Balladura (ministr životního prostředí 1993 až 1995), i ve vládě Alaina Juppého. V té byl státním ministrem pro evropské záležitosti (1995 až 1997) .
Když se v červnu 1997 ujal moci Lionel Jospin, Barnierovo vládní období skončilo. Tentýž rok uspěl v senátních volbách (opět za Savojsko). V horní komoře francouzského parlamentu, kde zasedal dva roky, byl mimo jiné předsedou senátní delegace pro EU (1998 až 1999).
V září 1999 se Barnier stal na pět let eurokomisařem pro regionální politiku v Komisi pod vedením Romana Prodiho. Poté mu tehdejší francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin od března 2004 svěřil vedení ministerstva zahraničních věcí. Barnier skončil v červnu 2005, poté co Francouzi v lidovém hlasování odmítli evropskou ústavu (o dva roky později parlament schválil její náhradu – Lisabonskou smlouvu). Od června 2007 byl Barnier dva roky ministrem zemědělství a rybolovu, funkce se vzdal poté, co ho zvolili poslancem Evropského parlamentu.
Dirigent brexitu
Mandát v Evropské komisi si Barnier ještě zopakoval pod vedením Josého Barrosa v letech 2010 až 2014 jako komisař pro vnitřní trh a služby. Za svého působení prosadil na čtyři desítky regulačních předpisů ohledně bankovního a pojišťovacího sektoru a trhu. Snažil se v roce 2014 dostat i do čela evropské exekutivy, ale prohrál tehdy boj s Jeanem-Claudem Junckerem. Pro něj pracoval od roku 2015 jako zvláštní poradce v oblasti evropské obranné politiky.
Macronovi přerostl jeho chráněnec přes hlavu, hvězda premiéra Attala stoupá![]() |
Barnier má pověst pragmatického politika, své diplomatické schopnosti prokázal jako hlavní vyjednavač EU během nelehkých jednání mezi Evropskou unií a Velkou Británií o podobě brexitu, která začala v létě roku 2016 a vyústila v odchod Británie z EU na konci ledna 2020.
Ve Francii v roce 2021 Barnier aspiroval i na nejvyšší úřad, když v srpnu toho roku ohlásil kandidaturu v prezidentských primárkách strany Republikáni, ale nakonec neuspěl. V kampani tehdy mimo jiné šokoval prohlášením, že by chtěl na tři až pět let přerušit tok imigrantů ze zemí mimo EU do Francie.
Barnier, jehož pracovní povinnosti několikrát zavedly i do České republiky, je od roku 1982 ženatý s advokátkou Isabelle Altmayerovou. Mají spolu tři děti. Ve volném čase rád lyžuje.
24. července 2024 |























