Vždy jsem byl humanista. Miluji umění, hudbu, romány z minulých století, rád posedím v kavárně. Prototyp Havloida. Jsem milující, věřím v lidi, pracuji jako zdravotní "bratr", ve volným čase píšu básně a často se přistihnu, že sním i přes den.
A přesto...nesouhlasím s imigrací. Nesouhlasím s tím, abychom sdíleli zemi, potažmo Evropu s lidmi, kteří nás..ano, nenávidí. A přijde mi tuze zbytečné, považovat za integraci fakt, že je ubytujeme, budeme je hostit a snažit se je naučit, aby nás nenáviděli zase tolik moc. Nikdy se to nenaučí, dokonce i když jim to dovolí jednou jejich mentalita, nikdy jim to nedovolí to, že ďábel sídlí v prázdné kapse.
Jsem schopný přiznat, že utíkají před hrůzou, že utíkají před chudobou, že...utíkají z určitého důvodu. Ale utíkají tak hrozně daleko, do světa, který jim nerozumí, kterýmu nerozumí oni, představující si, že "tolerance jiného náboženství" je více, než zákony. Smutné je, že mnohdy to více než zákony je.
Smutný. Dělá mě to smutným. Přál bych si, aby byli šťastní, ale tímto trendem nebudou šťastní ani oni a ani my. Zůstaňte v kultuře, která je vám vlastní.
A jako dodatek - chci tím říct, že nechápu lidi, kteří žijí stejným životem jako já, rádi si užívají, považují se za inteligentní a umělce...ale s imigrací souhlasí jen z pózy, že to z nějakého prapodivného důvodu patří k tomuto stylu života. Nepatří. Tolerance ano, jednostranná tolerance ne.
