Lecornu se zapsal do francouzské historie několika nelichotivými rekordy. V úřadu byl nejkratší dobu ze všech premiérů, kteří Francii vládli od zřízení páté republiky, pouhých 27 dní. A byl to jediný premiér, který ani nepronesl obecné politické prohlášení.
Osud jeho vlády je ještě krušnější. Lecornu oznámil seznam svých ministrů v neděli 5. října v 19.45 v Elysejském paláci. V pondělí 6. října, v 9:41, prezident Macron oficiálně potvrdil rezignaci premiéra a tedy i jeho vlády. Ta tudíž trvala jen 836 minut, podotýká portál Le Monde.
Bezprecedentně krátké fungování nového kabinetu jen dokládá, v jak hluboké krizi se Francie nyní nachází. Lecornu byl již třetí premiér od předčasných voleb, které Macron vyhlásil v roce 2024. Nastoupil do úřadu poté, co v září vláda jeho předchůdce Françoise Bayroua nezískala důvěru parlamentu. Opozice nesouhlasila s premiérovým úsporným plánem za asi 44 miliard eur (přes bilion Kč), který počítal mimo jiné se snížením počtu svátků a zmrazením růstu výdajů.
En démissionnant ce lundi matin, Sébastien Lecornu est devenu de très loin le Premier ministre le plus éphémère de la Ve République ➡️ https://t.co/FtLnu5GqnT https://t.co/degQPpD0Fm
Lídr krajně levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon volá po Macronově rezignaci. Pozorovatelé si ale nemyslí, že by k ní došlo.
„Macron chce zabránit tomu, aby se tato politická krize stala i krizí režimu. Pokud by rezignoval, pak se změní věci nejen pro něj, ale i pro pátou republiku. Znamenalo by to, že prezidenti by nyní byli nějakým způsobem odpovědní veřejnému mínění či parlamentu, to se však očekává od premiéra. Pravděpodobně by to jen přidalo problémy v budoucnu,“ uvedl politický komentátor stanice France 24 Marc Perelman.
Šok ve Francii. Premiér Lecornu po čtyřech týdnech skončil. Nelze vládnout, řekl |
Podle Perelmana prezident nicméně nebude mít jinou možnost, než předstoupit před veřejnost a říci, jakým způsobem hodlá celou záležitost řešit. Komentátor připomíná, že Macron se vyjadřoval k Palestině a dalším mezinárodním problémům, k vnitřní politice ale spíš mlčel. A v mlčení pokračuje i nyní, čehož si všímají i francouzští politici a vyzývají jej k vyjádření.
Portál Financial Times podotýká, že Macron bude mít problémy jmenovat nového premiéra. Ten totiž pravděpodobně bude čelit stejným problémům jako jeho předchůdci. Před prezidentem je tak těžká otázka, zda pokračovat v dosavadním směru, nebo se pokusit situaci vyřešit svoláním nových parlamentních voleb.
Boj kvůli prezidentským volbám
Předsedkyně levicové strany Evropa Ekologie-Zelení (EELV) Marine Tondelierová volá po jmenování nového, tentokrát však levicového premiéra, s tím, že už tak měl Macron učinit loni v létě, kdy ve volbách zvítězila levicová koalice. Lídr pravicových Republikánů Bruno Retailleau už ovšem zmínil, že levicovou vládu nepodpoří.
Macron čelí dlouhodobé kritice, že přes selhání jeho centristického bloku ve volbách tlačí do kabinetu své lidi. Těmto obviněním čelil i Lecornu, který do pozic ministrů jmenoval členy předchozích vlád. Levice i pravice si stěžovala, že premiér prakticky neprovedl symbolický rozchod s předchůdci, což byl jejich požadavek pro podporu nového francouzského vedení.
Macron selhal, systém potřebuje revizi. Ale Le Penová lék nepřinese, říká politolog |
Retailleau, sám ministr vnitra, přímo kritizoval jmenování bývalého ministra hospodářství Bruna Le Maireho ministrem obrany s tím, že o tom předtím nevěděl a vnímá to jako gesto nedůvěry. Portál Politico s odvoláním na jeho poradce uvádí, že Retailleau se domnívá, že Macronova strana má příliš ministerských pozic navzdory své stoupající nepopularitě.
Sám Lecornu za příčinu své rezignace označil stranické boje, které znemožňují přijmout potřebné reformy. Prohlásil, že každý by si měl vždycky „vybrat svou zemi před svou stranou“, což francouzská média vnímají jako útok na Republikány.
„Jepičí“ premiéřiV uplynulých 30 letech byla dosud nejkratší dobu v premiérském křesle Švédka Magdalena Anderssonová, která při svém prvním mandátu v listopadu 2021 strávila v premiérském křesle jen 7,5 hodiny. Podařilo se jí sestavit menšinovou vládu s podporou dvou menších stran, po svém schválení ale předložila ke schválení nový rozpočet a jedna ze stran, které pro Anderssonovou hlasovaly, ho odmítla. Anderssonová tak rezignovala. Do čela vlády se ale nakonec dostala. Před rezignací Lecornua nejkratší dobu po Anderssonové vládla bývalá britská ministryně zahraničí Lizz Trussová. Po Margaret Thatcherové a Therese Mayové byla třetí ženou v čele britské vlády. V roce 2022 byla premiérkou ale pouhých 49 dní. Její rezignace byla vyvrcholením vládní krize, kterou prohloubily kontroverzní ekonomické reformní plány, především ničím nevyvážené daňové škrty. Trussová se tehdy stala terčem posměchu, když déle než ona slavně vydržela i hlávka salátu. |
Neochotu stran ke kompromisu zmiňovanou premiérem vnímají i pozorovatelé jako příčinu toho, že francouzský systém vlády se silným prezidentem narazil na svou mez. „Všechny politické strany a jejich klíčové osobnosti jsou posedlé příští prezidentskou volbou v roce 2027, takže spíš než aby hledaly konstruktivní řešení dnešních problémů, utápějí se v politických kalkulech ohledně toho, jak si připravit nejlepší startovní pozici pro prezidentskou kampaň,“ podotkl již dříve český politolog z francouzského Institutu Jacquese Delorse a ředitel dijonské odbočky centra Sciences Po Lukáš Macek.
Volby jako řešení?
Retailleau se domnívá, že pokud nedojde k prolomení současného bloku, na řadě budou volby. Po nich už volá krajně pravicové Národní sdružení, které je v průzkumech jejich favoritem.
Politico cituje nejmenovaného středového politika, podle něhož si i mnozí lidé z Macronova tábora myslí, že prezident zasévá chaos, aby se Národní sdružení mohlo dostat k moci a on ho mohl vyzvat během prezidentských voleb v roce 2032. Macron nemůže kandidovat v příštích prezidentských volbách v roce 2027, protože sloužil dvě navazující období. Francouzská média si všímají, že Macron návrat v roce 2032 dříve naznačoval.
„Jediný způsob, jakým lze zastavit krizi, je mít nové volby,“ myslí si Emmanuel Cau, vedoucí strategie evropských akcií v bankovní společnosti Barclays. „Ztěžuje to investice v Evropě a vytváří to záminku pro investory, aby postupovali opatrně. Trh musí počítat s tím, že krajní pravice bude schopna z této situace těžit.“
Chaos ve Francii má ekonomické dopady. Vedl k poklesu cen státních dluhopisů, zvýšil náklady náklady země na desetileté půjčky na 3,59 %. Portál Politico si všímá, že situace nezasahuje jen Francii, ale i eurozónu. Euro oslabilo vůči dolaru o 0,7 procenta, jeden z mála případů, kdy domácí politické drama má dopady i za hranicemi Francie.
