Návštěvníci washingtonského Smithsonian American Art Museum mohou v posledních týdnech obdivovat exponáty, které by v tomto slavném muzeu čekal málokdo.
Slovy chvály nešetří na osmnáct do detailu propracovaných domečků pro panenky. Na malých modelech však něco nehraje. Nenajdeme v nich idylické výjevy, ale místa činu, na kterých se odehrály nevyřešené vraždy.
Autorkou domků je Američanka Frances Glessner Leeová, která ve 40. letech minulého století stála u zrodu forenzních vyšetřovacích technik. Její modely sloužily a stále slouží při výuce budoucích forenzních expertů.
„Asi by se jí nelíbilo, když o jejích dílech hovoříme jako o domečcích pro panenky. Ona je označovala za vědecké nástroje,“ sdělila kurátorka výstavy Nora Atkinsonová serveru CNN.
Sherlock Holmes jako vzor
Při pohledu na exponáty musíme dát kurátorce za pravdu. U domečků jsou umístěné i zvětšovací lupy, které návštěvníkům umožňují detailní prostudování míst činu. Zdi jsou postříkané umělou krví, těla bezvládně leží v pokojích. Leeová si dala práci i s těmi nejmenšími detaily, aby byla výuka budoucích forenzních specialistů co nejpřesnější.
Cesta Leeové ke slávě v oboru forenzních věd však byla dlouhá. Frances Glessnerová se narodila v roce 1878 do rodiny spoluzakladatele slavné americké firmy International Harvester Company. Předurčen jí byl život poslušné dívky, pro kterou bude hlavní náplní práce vyšívání a domácí práce. Provdala se za respektovaného právníka Blewetta Leea, jejich vztah však skončil v roce 1914 rozvodem.
Leeová dlouhé roky snila o zcela jiném životě. Fascinovaly ji příběhy Sherlocka Holmese. Nemohla se odtrhnout od dedukčních schopností slavného detektiva. Hltala také novinové články o H. H. Holmesovi, prvním potvrzeném americkém sériovém vrahovi, který oběti lákal do svého spletitého hotelu v Chicagu.
To je vražda, ušila
Otec však Leeové v kariéře bránil. Až po smrti bratra, který byl jejím posledním žijícím příbuzným, v roce 1929 se rozhodla, že svůj život od základu změní. Část dědictví se rozhodla věnovat Katedře speciální medicíny na Harvardu, která se věnovala základům forenzních postupů při vyšetřování trestných činů. Ve 40. a 50. letech minulého století rovněž po domluvě s kriminalisty navštívila celou řadu míst činu.
Své poznatky poté převedla do dvaceti věrných modelů, které vlastnoručně ušila a vyrobila. Každý stál asi tři až čtyři a půl tisíce dolarů. Poté rozeslala pozvánku všem detektivům, vyšetřovatelům i studentům na svůj týdenní seminář, na kterém přítomným představila netradiční systém výuky forenzních postupů. Lidé si na modelech mohli zkusit, jak by postupovali při řešení tohoto případu.
Systém se uchytil a na Harvardu 18 dochovaných modelů Leeové používají dodnes. Leeová zemřela v roce 1962, ve Spojených státech je však mnohými považována za „matku forenzních věd“.
