Muži někdy ženské křivky připodobňují ke klenutým tvarům kytary či houslí. Surrealistický fotograf Man Ray o těchto muzikálních paralelách jen nemluvil. Ztělesnil je v praxi.
Svou múzu Kiki de Montparnasse vyfotil s odhalenými zády, s patrnou jemnou křivkou hýždí. Modelka koketně nastavuje svůj profil, vlasy má skryté pod jakýmsi turbanem.
 |
Diváka ale zvláště zaujmou dvě černá, jakoby vytetovaná, písmena „f“ nad jejími klenutými boky. Fotografie dýchá erotickou touhou, jen skrytou, naznačenou, ale o to působivější. Vysílá jasnou zprávu: Jako se umělec mazlí se svými houslemi, tak i muž hraje na ženské tělo.
Snímek působí spíše jako obraz starých mistrů, jako doklad fotografova řemeslného umu. Ray totiž byl velkým obdivovatelem malíře Jeana-Augusta-Dominiqua Ingrese. Zřetelně se inspiroval Ingresovým známým zobrazením nahých odalisek v tureckých lázních. Z obrazu zvláště vystupuje žena hrající na strunný nástroj, sedící zády s ručníkem na hlavě a natočenou tváří.
Při srovnání je jasné, kde Ray pro svou fotografii čerpal inspiraci. Jeho odkazy na francouzského malíře jsou však sofistikovanější a skrytější. Ingres byl velkým milovníkem hry na housle, bylo to jeho hobby. Odtud pochází i název fotografie: Le Violon d’Ingres (Ingresovy housle), který se stal francouzským idiomem pro koníček.
Raye však silně motivovala i samotná Kiki. „Kiki se svlékala za zástěnou a vyšla ven, cudně si přidržovala ruku před tělem, přesně jako na Ingresově obrazu Pramen,“ rozplýval se s odkazem na obraz, na němž mladá nahá dívka stojí nad pramenem a na rameni má džbán vody. „Její tělo by inspirovalo každého akademického malíře.“
Obdiv byl vzájemný. „Se mnou dělal svá nejlepší fota. Rozuměl mému tělu, mému typu,“ uvedla. „Já, modelka, jsem byla ta, kdo mu dal jeho génia,“ dodala. Oba byli umělecké duše. Oba si vydobyli renomé i mimo svůj vztah, ačkoliv právě ten je nejvíce proslavil. A oba se i přes vášnivou lásku nakonec odloučili.
Královna Montparnassu a múza umělců
Ray se narodil jako Emmanuel Radnitzky v rusko-židovské rodině ve Filadelfii v roce 1890. Studoval uměleckou školu v New Yorku a živil se jako ilustrátor. K fotografii se dostal z nezbytnosti, aby dokumentoval vlastní experimentální tvorbu. Spojené státy mu však byly málo a v roce 1921 se přemístil do Paříže, která více seděla jeho kreativnímu duchu. Zde se právě setkal s Kiki de Montparnasse a navázal s ní osmiletý vášnivý vztah.
I v jejím případě (a zde zcela jasně) nešlo o původní jméno; to znělo Alice Ernestine Prinová. V šestnácti si začala přivydělávat pózováním pro umělce poté, co ji vyhodili z pekárny. Svou matku tím nepotěšila: jednou vběhla do studia, hrozila přivoláním policie a Kiki nazvala děvkou. Se svou dcerou poté přerušila veškeré vztahy.
Chudá a opuštěná Kiki našla útočiště v bohémské čtvrti Montparnasse, kde se stala múzou pro mnohé tvůrce. Ještě před Rayem žila s polským malířem Maurycym Mendjizkým, který ji zvěčnil na svých obrazech. Byl to též on, kdo přišel s přezdívkou Kiki.
Rayovi sloužila jako asistentka, starala se o jeho pracovní kalendář, pomáhala mu s překlady, udržovala dům a vařila. Sama však měla vlastní umělecké ambice. Malovala, zpívala, objevovala se i ve filmech a stala se místní celebritou. Dokonce natolik, že ji v roce 1929 na velkolepé ceremonii pokřtili „královnou Montparnassu“.
Ray si byl uměleckých ambicí své partnerky vědom, shazoval je nicméně jako pouhé rozptýlení, které ji odvádělo od jejího poslání v domácnosti. Přesto si uchovával desítky let staré výstřižky z její první výstavy obrazů v roce 1927. Stejně tak schraňoval její malby a kresby.
Na hraně šílenství. Hrůzná stařena ověšená šperky zvěčnila lesk a bídu Paříže |
O Rayovi se říká, že Kiki dokonce sám líčil, a dokonale tak kontroloval její podobu na fotografiích. Jiní umělci, kteří s ní spolupracovali, ale naznačují, že byla velmi aktivní. Francouzsko-japonský malíř Cuguharu Foujita popsal jejich společné sezení jako natolik hravé, že on sám byl chvíli objektem a ona tou, která kreslí. „Kiki i já jsme byli s výsledným dílem stejně spokojeni a ani jeden z nás by nedokázal s jistotou říci, kdo z nás dvou je jeho autorem,“ prohlásil.
Sláva Kiki doputovala i za oceán. Předmluvu k její autobiografii, vydané v jejích pouhých 28 letech, nesepsal nikdo jiný než slavný americký spisovatel Ernest Hemingway, který vyzdvihoval její půvabnou tvář a tvrdil, že „ovládala éru Montparnassu více, než královna Viktorie kdy ovládala éru viktoriánskou“. Američtí celníci však jeho nadšení nesdíleli a zabavili výtisky knihy jako obscénní. Další vydání v angličtině už tehdy nevznikla.
Kiki i po rozchodu s Rayem v roce 1929 zůstávala pro mnohé umělce ikonou. Její bohémský život ji však začal dohánět. Pila, propadla kokainu a kvůli drogám skončila i ve vězení. S podlomeným zdravím a zchudlá zemřela v 51 letech.
Ray zase čelil dopadům Velké hospodářské krize. Aby mohl zaplatit i jen návštěvu u zubaře, musel pod cenou prodávat svá díla. Zoufalství jej donutilo přijmout komerční zakázky. Dnes je považován za jednoho z průkopníků módní fotografie. Během nacistické okupace odešel z Paříže zpět do USA. Po návratu do Francie se věnoval už převážně malbě. V roce 1976 zemřel v Paříži.
Nejdražší prodaná fotografie v aukci
Příběh jeho nejslavnější fotografie pokračoval dál. Ray původně pořídil jen dvě kopie snímku. U toho menšího přimaloval „ef“ ručně tuší. Fotografii měl v držení zakladatel surrealismu André Breton a v jeho revui Littérature snímek vyšel vůbec poprvé. Nyní je ve sbírkách Centre Pompidou.
Zajímavější dráhu měla druhá, větší verze. V té fotograf „ef“ vyrobil v temné komoře tím, že konkrétní místa osvítil a tím symboly na záda své milenky „vypálil“. Ray tuto fotografii v roce 1962 prodal manželům Melvinu a Rosalindě Jacobsovým, kteří byli vášnivými sběrateli surrealistického umění.
V roce 2022 pomohl tento snímek Rayovi získat místo v Guinnessově knize rekordů. Na aukci síně Christie’s se prodal za ohromujících 12,4 milionu dolarů (cca 291 milionů korun).
Pozor, zahnívám! Otci fotografie neuznali patent, tak zapózoval jako utopenec |
Síň Christie’s předpokládala, že se fotografie stane nejdražší v historii, cenu nicméně odhadovala „jen“ na pět až sedm milionů dolarů (cca 117 až 164 milionů korun). Pro srovnání – dosavadním rekordmanem byl snímek Andrease Gurského Rýn II za 4,3 milionu dolarů (cca 101 milionů korun).
„Dosah a vliv tohoto snímku, jenž je současně romantický, tajemný, rošťácký i hravý, fascinuje lidskou mysl již téměř sto let,“ okomentoval úspěch Darius Himes, vedoucí oddělení fotografií v Christie’s. „Jakožto fotografické dílo nemá na trhu s uměním obdoby.“
