Rozpažené ruce, ústa otevřená v křiku, nohy na stoličce a provaz kolem krku. Ze snímku posledních chvil Stefana Filipoviče přímo čiší vzdor, který jej provázel celý život.
Narodil se 27. ledna 1916 v chorvatském Opuzenu navrátilci z Kalifornie Antonu Filipovičovi a jeho ženě Ivce. Měl dvě sestry a dva bratry, kteří stejně jako on zemřeli během nacistické okupace Jugoslávie.
 |
Vyučil se na zámečníka a v šestnácti odešel od rodiny do srbského města Kragujevac, kde začal pracovat jako kovodělník. Nejprve se přidal k místnímu dělnickému hnutí, za komunistické aktivity jej úřady na rok poslaly za mříže. V roce 1940 se oficiálně stal členem komunistické strany a o rok později po nacistické invazi do Jugoslávie se ve městě Valjevo přidal k partyzánům.
Zavelel do útoku a padl. Nejslavnějšího rudoarmějce vyfotil rodák z Krymu |
Filipović si rychle získal pozornost. Podle historika Milana Radanoviče se zvláště proslavil při partyzánském útoku na nádraží v Lajkovacu z 15. srpna 1941, kdy zabil několik německých vojáků a četniků, tedy příslušníků srbských nacionalistických jednotek, které částečně spolupracovaly s okupačními silami.
Rychle stoupal po žebříčku hodností, až se stal velitelem tamnavsko-kolubarského praporu ve Valjevu. Na Štědrý den roku 1941 mu však štěstí došlo. Četnici jej zajali a předali ho gestapu, které brzy zjistilo, že „tvrdý výslech“ nikam nevede. SS jej označila za „nemožný případ“ a rozhodla o jeho popravě. Oběsili ho 22. května 1942 ve Valjevu.
Výzkumnice Sarah O’Keeffeová ve svém článku „Filipovičův statečný poslední vzdor“ cituje svědectví v té době šestnáctileté studentky místního gymnázia Rakičové, kterou Němci s jejími spolužáky nahnali na popravu, zřejmě s cílem zastrašit místní obyvatelstvo a zbavit ho myšlenek na odboj.
Kdo byli četnici?Původně vznikli jako polovojenské skupiny bojující v balkánských válkách proti Turkům. Za druhé světové války jako příznivci monarchie zpočátku bojovali proti nacistické okupaci. Jejich odpor k komunistům je ale přiblížil k Němcům, s nimiž začali kolaborovat. Nacionalističtí četnici se zároveň dopouštěli válečných zločinů proti nesrbskému obyvatelstvu. Po konci války je jugoslávský komunistický režim zakázal. Mnohé příslušníky četniků popravil, včetně jejich vůdce Dragoljuba Mihailoviče. Vzestup nacionalistických nálad na začátku devadesátých let vedl k přehodnocení vnímání četniků. Začali být oslavováni jako národní bojovníci. Jejich příznivci jejich spolupráci s Němci vysvětlovali jako snahu ochránit běžné obyvatele před nacistickou tyranií. |
Filipović podle ní šel na popravu viditelně unavený, ale stále vzpřímený a hrdý. U šibenice začal vykřikovat prokomunistická a protifašistická hesla a vyzýval shromážděné lidi k odporu. Rakičová byla příliš daleko, aby jej slyšela, zaznamenala jen, že chválil sovětského vůdce Josifa Stalina.
V komunistické éře vydaná Encyklopedie Jugoslávie tvrdí, že vzpurný mladík křičel „pryč s fašisty a zrádci srbského lidu“. O’Keeffeová je však ohledně historické autenticity výroku skeptická. Podle ní je zřejmě uměleckou licencí partyzánského hnutí, které si vyřizovalo účty s četniky a srbské nacionalisty vykreslovalo v co nejhorších barvách, zatímco komunistický odboj prezentovalo jako heroického obránce svobody a lidu.
Jako dalším odsouzencům k smrti, i Filipovičovi nacisté umožnili „poslední slovo“. Nezdolný mladík k jejich překvapení pokračoval v protifašistické tirádě, přičemž urážel i samotného Adolfa Hitlera. „Nekoukejte jen, bojujte s tou verbeží! Chopte se rezavých pušek. Jestli se budete jen dívat, tahle verbež nás jednoho po druhém pozabíjí,“ vyzýval k povstání.
Němci z obav, že jeho slova padnou na úrodnou půdu a v publiku povzbudí vzpurné nálady, proto popravu urychlili. Problémového odsouzence pověsili o patnáct minut dřív, než bylo v plánu. Filipović naposledy vzepjal ruce a vykřikl: „Smrt fašismu. Svobodu lidu.“
Fotka pod kobercem
Kdo jeho poslední fotografii pořídil, není dodnes jasné. Podle jedné verze to byl čtrnáctiletý Bata Antić, syn majitele místního fotografického studia. Pravděpodobnější však je, že to byla sedmnáctiletá Slobodanka Vasićová, která ve studiu pracovala.
„Nevšimla jsem si nikoho jiného s fotoaparátem, ani mezi Němci. Po jeho popravě jsem rychle běžela do obchodu a fotku vyvolala,“ hlásila se k autorství sama Vasićová. Snímky vyvěsila k prodeji a lidé si je začali kupovat.
Revolucionářka s flintou se stala miláčkem levice. Jenže nikdy nebojovala |
„Jelikož byl obchod umístěn naproti německému vojenskému velitelství, Němci si všimli, že se něco děje,“ upřesnila, proč vzbudila pozornost nacistů, kteří ve spolupráci s místní policií ve studiu provedli zátah a fotografie zabavili. Dívku dva měsíce drželi ve vězení a vyslýchali ji, za jakým účelem snímky pořídila.
Některé fotografie jim ovšem unikly. Jednu z nich například skryl místní lékař německého původu Branko Kesler. Ten se těšil důvěře nacistů, zároveň však pracoval pro odboj. Když mu jeden Němec ukazoval zabavený svazek fotografií, využil jeho chvilkové nepozornosti, jednu vzal a rychle ji skryl pod koberec. Zakoupené snímky si uschovali i další obyvatelé města.
Fotka byla poprvé zveřejněna na titulní straně deníku Politika 4. listopadu 1944. Nepoddajný Filipović se okamžitě stal symbolem odporu a jeho poslední slova se stala sloganem partyzánského hnutí. I na Němce možná udělal dojem, protože s veřejnými popravami přestali.
Poválečný osud
Po konci války, sesazení krále Petra II. a nastolení komunistické vlády maršála Tita byl Filipović jmenován národním hrdinou Jugoslávie. Jeho jméno nesly čtyři základní školy, v rodném Opuzenu mu jeden z nejvýznamnějších chorvatských sochařů Antun Augustinčić postavil pomník. Další pompézní socha je dílem sochaře Vojina Bakiče, který v době unylé sorely provokoval nezvykle modernistickými prvky.
S koncem studené války a rozpadem Jugoslávie se však postoj ke komunistickému odboji výrazně změnil. V Chorvatsku i Bosně a Hercegovině zmizelo zhruba padesát procent všech Filipovičových pomníků, zkáza potkala i monument v Opuzenu. V roce 1991 jej skupina mladíků vyhodila do vzduchu. Viníci nikdy nebyli potrestáni.
Před třiceti lety se začala drolit Jugoslávie. Odešli Chorvaté a Slovinci |
Monument ve Valjevu se stal terčem neonacistických skupin, které na něj kreslily symboly nacistického hnutí. Rozlícení příslušníci antifašistického Svazu válečných veteránů národně osvobozeneckých válek Srbska (SUBNOR) se vandalské malůvky a nápisy pokusily odstranit. Neodborný zásah ale vyvolal hněv Ústavu pro ochranu památek, který podal na předsedu místní pobočky SUBNOR trestní oznámení.
Došlo i na přejmenování škol, Filipovičovo jméno nyní nese už jen jediná. Zatímco v bývalé Jugoslávii jeho odkaz zapadá prachem, ve světě si uchoval popularitu. Fotka jeho výsměchu nacistické zvůli visela i v OSN.
„Její ikonická síla možná spočívá ve skutečnosti, že je snadno srozumitelná na celém světě,“ uvádí bosenský fotograf a autor knihy „Červené světlo: Jugoslávská partyzánská fotografie a sociální hnutí“ Davor Konjikušić. „Když už má člověk oprátku na krku, dalo by se očekávat, že bude žadonit o život, a ne že bude ještě bojovat. Tento zásadní prvek vzpoury je okamžitě pochopitelný a může ho vnímat téměř každý.“
