„Oznámení o ukončení projektu je pravděpodobnější než zpráva o jeho obnově,“ řekl podle serveru úředník blízký francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Podobně se vyjádřil také nejmenovaný francouzský poslanec, který se zabývá obrannou politikou. „FCAS je mrtvý, všichni to vědí, ale nikdo to nechce říct,“ řekl zákonodárce.
Neúspěch programu na stavbu stíhačky šesté generace, doprovodných dronů a společného datového cloudu by znamenal pro prezidenta Macrona velké politické selhání. Podle francouzských úředníků si je toho Macron vědom a za záchranu projektu tvrdě bojuje.
Americké námořnictvo chvátá na stíhačky šesté generace. Předežene letectvo? |
Francouzský prezident spustil projekt FCAS v roce 2017 společně s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Program je však již téměř rok paralyzován kvůli vleklým průmyslovým sporům mezi společnostmi Dassault Aviation a Airbus ohledně jednotlivých kompetencí, technologií a rozdělení práce. Dosažení dohody se zatím jeví jako nepravděpodobné.
Francie veřejně deklarovala svůj zájem na tom, aby projekt pokračoval. „Děláme vše, co je v našich silách, abychom se pokusili tento program zachránit. Uvidíme, jak se nám to podaří,“ řekl tento týden novinářům nový šéf francouzské agentury pro nákup zbraní Patrick Pailloux.
Podle informací Politico však německý kancléř Friedrich Merz již zvažuje další možnosti. Ve hře je rozdělení projektu na dva národní letouny nebo úplný odchod Německa z projektu FCAS. Berlín měl také zvažovat možnost připojení se ke konkurenčnímu britsko-italsko-japonskému programu GCAP. Podle italského deníku Corriere della Sera je premiérka Giorgia Meloniová otevřená tomu, aby se Německo projektu účastnilo.
Čína testuje dva letouny šesté generace. Předvedla je na Maovy narozeniny |
Letouny 6. generace mají být přitom výrazným skokem oproti současné špičce v podobě F-35. Počítá se s masivním využitím umělé inteligence (pro podporu pilota i autonomní řízení dílčích úloh), úzkou spoluprací s doprovodnými bezpilotními „věrnými křídly“ (loyal wingman), s možností nasazení energetických zbraní včetně laserů a s ještě pokročilejšími prvky stealth a senzorové fúze.
V praxi se tak nemá jednat jen o „novou stíhačku“, ale o celý systém systému propojený do datové sítě. Reálně se tyto stroje očekávají obecně až po roce 2030.
Vedle FCAS běží konkurenční programy. Kde jinde než ve Spojených státech – NGAD (Next Generation Air Dominance) nebo v Číně. A je tu ještě jedna částečně evropská cesta: britsko-japonsko-italský projekt GCAP (Global Combat Air Programme). Právě existence těchto alternativ zvyšuje tlak na Berlín i Paříž, protože případné zpoždění či rozpad FCAS by mohl Evropu v klíčové technologii posunout do role „dohánějícího“ hráče.
Přestože Paříž i Berlín stále oficiálně vyjadřují společný zájem o pokračování spolupráce, neshody v klíčových otázkách se nedaří překonat ani po uplynutí několika stanovených termínů. O budoucnosti projektu by mohli lídři obou zemí znovu jednat na okraji nadcházejícího neformálního setkání Evropské rady.
2. prosince 2018 |
