Ofenziva syrských povstalců začala před týdnem u Aleppa, dnes stojí před Homsem o dvě stě kilometrů dál na jih. Jak si vysvětlujete, že vládním jednotkám se je nedaří zastavit?
Na Blízkém východě to máte vždycky hodně složité a prvoplánový pohled nemusí být pravdivý. To vysvětlení je několikeré. Jednak v tom hraje roli skutečnost, že Sýrie je po tolika letech války a chudoby zdevastovaná země, takže ti lidé fakt nemají chuť bojovat. Navíc to nemusí být už tak ideologické, objevují se domněnky, že mezi rebely a některými vládními jednotkami může být nějaký druh domluvy.
Proč vládní jednotky pořádně nezasáhly, to se vyjasní za několik dnů, ale ten ústup je nebývalý. Politicky se sice snaží Bagdád a Teherán, teď se sešli ministři zahraničí. Ale to jsou jen politická setkání, která mohou maximálně říct, že nelze připustit nástup teroristů.
Co víme o povstaleckých skupinách, v jejichž čele stojí hnutí Haját Tahrír aš Šám?
Říkáme rebelové, ale vlastně to jsou džihádisté, kteří jsou na seznamu teroristů. Jen se jim dnes už mediálně říká opozice. Každopádně při vstupu do Aleppa nebo Homsu nedělají to, co dělal Islámský stát. Neterorizují obyvatelstvo. Od Daraá a Suvajdy přicházejí záběry zadržených vojáků, kteří sedí na zemi na checkpointech, ale není na nich činěno žádné násilí. To je nový fenomén.
Kdo kontroluje Sýrii. Červená území drží Asad, zelená území na severozápadě země povstalci, žlutí jsou Kurdové. Ruské základny na pobřeží jsou vyznačeny černými tečkami. Na severu je to letecká základna Hmímím, námořní základna Tartús leží jižněji.
Naznačovala jste, že může existovat tichá dohoda mezi rebely a částí vládních jednotek. Znamená to, že islamistům z Idlíbu se podařilo Asadovy bezpečnostní složky infiltrovat?
Je to pravděpodobné. V Sýrii je nepopsatelná chudoba a Asad před dvěma dny zvedl vojákům plat. Peníze vždycky hrály roli a v tomto regionu vždycky můžete někoho přeplatit. I rebely někdo musí platit, někdo je cvičí, někdo musel dát impuls. Je to Katar s Tureckem? Tyto dvě země vždycky byly pro Muslimské bratrstvo. Erdogan vždy chtěl, aby v Sýrii vládlo Muslimské bratrstvo. Každopádně situace je velmi vážná.
Kam a jak se vůbec ze Sýrie dá dnes odjet?
Rusové teď vyzvali své občany, aby Sýrii opustili, pokud možno komerčními lety. A jestliže to udělali Rusové, tak to udělají i všichni ostatní. Čili ještě se létá a nad tím by se měl zamyslet i náš zastupitelský úřad. Evakuační trasa do Bejrútu není úplně funkční, protože Izraelci bombardovali hraniční přechod mezi Libanonem a Sýrií. Druhá evakuační trasa vede přes jih, jenže hraniční přechod do Jordánska už obsadili džihádisté.
2. prosince 2024 |
Může režim Bašára Asada vůbec nějak zabránit postupu povstalců k Damašku?
Teď postupují velmi rychle a upřímně nevím, kdo by Asadovi teď mohl pomoct. Írán nemá jak. Rusové jsou zaměstnaní. Vidíme, že se to rozšiřuje i na jihu. K Damašku se to blíží od severu, jihu i od východu. Kurdové podporovaní Američany už mají i Dajr az-Zaur, tedy celý východ Sýrie.
Teď jde o to, jestli jsou Asadovy dny sečteny. To by v některých západních zemích vyvolalo velké uspokojení. Před lety v Evropské unii prošlo, že můžeme vyzbrojovat rebely, tedy i džihádisty a islamisty – kromě Islámského státu. Ministr Schwarzenberg tehdy nevěřil svým očím, že to procedurální chybou prošlo. Dnes by si asi některé západní země řekly: fajn, Asad skončí, nastupují džihádisté a my jsme si vlastně splnili cíl i bez jejich zásadní podpory.
Rusům v Sýrii hrozí katastrofa, povstalci dotírají na jejich základny |
Pobavilo mě páteční vyjádření Erdogana. Ten se nejdřív k té ofenzivě stavěl zdrženlivě, ale teď projevil přání, aby postup na Damašek „pokračoval bez incidentů“. Tím povstalce poprvé otevřeně podpořil. Co vlastně víme o vazbách povstalců na Ankaru?
Ty vazby jsou velké. Turecko bylo před válkou strategickým partnerem Asada. Když ten konflikt začal, tak Erdogan vyslal do Sýrie svého emisara a požadoval pět šest ministerských křesel pro syrské Muslimské bratry. Asadovi vzkázal, že pokud to udělá, tak bude za vodou, nikdo proti němu nepůjde. Asad to odmítl, a tím se jejich vztah zlomil. Erdogan byl okamžitě ochoten podporovat kohokoli, kdo byl proti Asadovi.
Turecko potřebuje mít na jihu klid. Zaprvé tu je velká vlna uprchlíků, která v Turecku živí nespokojenost. Pod ochranou Turecka byla v posledních letech povstalecká provincie Idlíb, Erdogan zároveň ochraňuje syrskou opozici v Istanbulu. Třetí věc jsou Kurdové, které chce Erdogan nějak zpacifikovat.
Pragmatický džihádista. Kdo je vůdce rebelů, který chce v Sýrii sesadit Asada |
Turci se proto poslední rok dva snažili o usmíření s Asadem. Asad řekl dobře, ale kladl si podmínku, že Turci se stáhnou ze severu Sýrie. I když mu to mohlo být vlastně jedno, nějaký nárazníkový pás u hranic s Tureckem by mu asi nevadil.
Sýrii mezitím už vzali zpátky do Ligy arabských států, takže už byl částečně omilostněn. Ale on se pořád zdráhal, pořád odmítal úvahy o smíření s Tureckem. To je zase syrská mentalita. My si myslíme, že oni budou dělat, co chtějí Rusové, co chtějí Íránci, ale tak to není. Jenže oni si vždycky dají na čas než řeknou, co jim vyhovuje a co ne.
Má krize v Sýrii přímou souvislost s válkou Izraele proti Hamásu a Hizballáhu?
To načasování je nápadné. Gaza. Libanon. Hizballáh je oslaben, Rusové teď v Sýrii nemají mnoho sil, Íránci jsou neustále bombardováni Izraelem. Teherán nechce velkou eskalaci, i když z hlediska rétoriky to tak nevypadá. Trump ještě nenastoupil, a i když bude chtít usmířit Saúdskou Arábii s Izraelem, tak Saúdové neudělají nic, dokud se nevyřeší Palestinci.
Celý Blízký východ je rozflákaný. Všechno se hýbe, vaří. V Sýrii tedy nastal ideální okamžik něco udělat a já si pořád nemyslím, že to byla nějaká spontánní akce. Kdo za tím byl? Turek jistě. Ale kdo další? Hovoří se o nové tváři Blízkého východu, ale jak ta nová tvář bude vypadat? Je to obrovská hra. Sýrie vždy byla kolbištěm mnoha zájmů a teď jde o to, kam to půjde dál.
Eva Filipi, bývalá velvyslankyně v Sýrii
Co by Asadův pád znamenal pro ruskou prestiž na Blízkém východě? Když Putin v roce 2015 pomohl Asadovi zvrátit vývoj války, tak se psalo, že si za relativně malé peníze zjednal na Blízkém východě velký respekt.
Ona to nebyla jenom Sýrie. Rusko po konci studené války mezi arabskými zeměmi pomalinku rozšiřovalo svůj vliv a Sýrie se naskytla v pravý čas. Rusové tam dnes mají dvě základny, otázkou je, co by s nimi bylo v případě pádu Asada. Teď se říká, že Rusové do Sýrie stahují z Afriky wagnerovce.
Ano, v tuto chvíli to vypadá, že Asad padne. Ale já bych ho ještě neodepisovala. Rusové se budou muset ukázat. Oni sice krvácí na Ukrajině, ale stále je to velká země, která nebude chtít ztratit prestiž. Víme, že jsou i v Perském zálivu, víme, že rozšiřují svůj orbit jako kdysi před kolapsem Sovětského svazu. Uvidíme, co domluví Turek s Rusem. Možná Rus řekne dost, stačilo.
2. prosince 2024 |
