Šanci stát se první estonskou premiérkou měla Kallasová už před dvěma lety, kdy se svou stranou vyhrála volby. Dosavadní premiér Ratas však tehdy šéfku největší opoziční partaje obešel a spojil se s krajně pravicovou Konzervativní lidovou stranou Estonska a partají Vlast.
Až do dalších voleb plánovaných na březen 2023 však nakonec politička čekat nemusela a v úterý podle estonského serveru ERR složí přísahu. Koalici vytvoří právě s Ratasovou Estonskou stranou středu (EKK), která je nyní v parlamentu druhou největší.
Ratasova vláda padla 13. ledna. Vaz jí zlomila korupční kauza kolem developerského projektu v centru Tallinnu. Estonsko totiž loni poskytlo půjčku 39 milionů eur (přes jednu miliardu korun) společnosti Porto Franco, přestože peníze byly určeny na pomoc podnikatelům zasaženým pandemií covidu-19.
Končící premiér prohlásil, že nic špatného neudělal a o detailech půjčky neměl informace. „Určitě existují i jiné cesty, jak se zachovat, ale pouze tato se jevila jako správná,“ nechal se slyšet při rezignaci. Podotkl, že podezření prokuratury neznamená, že je někdo dozajista vinen. Vyšetřování však „vrhá závažný stín na všechny zúčastněné“, dodal.
Prezidentka Kersti Kaljulaidová, kterou Estonci jako první ženu do této pozice dosadili v roce 2016, pak vytvořením nového kabinetu pověřila právě Kallasovou. První premiérka v historii země si navíc do kabinetu přivede dalších šest žen.
Koalice se totiž dohodla nejen na spravedlivém rozdělení postů mezi obě strany, ale i genderově vyrovnané vládě. Čtrnáct ministerských postů si tak rozdělí sedm mužů a sedm žen.
„Myšlenkou bylo nastavit rovnováhu mezi muži a ženami a mezi zkušeností a novostí,“ popsala Kallasová podle stanice Deutsche Welle. Ve společném prohlášení se pak strany zavázaly, že budou „efektivně řešit covidovou krizi“ a že se země pod jejich vedením i nadále bude dívat dopředu a ve všech možných oblastech se bude dál rozvíjet.
Estonský ministr vnitra označil finskou premiérku za „prodavačku“ |
Třiačtyřicetiletá právnička Kallasová má politiku v krvi. Jejím otcem je estonský expremiér a někdejší viceprezident Evropské komise Siim Kallas.
Bývalý bankéř také v devadesátých letech založil stranu, kterou dnes jeho dcera vede. Ujala se jí v roce 2018 a i v tomto případě jako první žena.
Nastupující premiérka také strávila čtyři roky v Evropském parlamentu, kde se zabývala digitální agendou, průmyslem a energetikou či vztahy EU s Ukrajinou. O svém působení napsala knihu MEP: Čtyři roky v Evropském parlamentu. Brusel opustila poté, co ji na své místo doporučil končící předseda Reformní strany Hanno Pevkur.
Rájem političek je Finsko
Estonsko není jedinou baltskou zemí, kde otěže drží ženy. Od minulého roku mají premiérku i v Litvě, a sice ekonomku Ingridu Šimonytė. Ještě výrazněji se pak političky prosadily v nedalekém Finsku. Tamní šéfkou vlády se před dvěma lety stala sociální demokratka Sanna Marinová.
Třetí premiérka v historii Finska byla v době jmenování i nejmladším člověkem v této funkci na světě. Koalici tehdy utvořila s dalšími čtyřmi stranami a i ty vedou ženy: Li Anderssonová řídí Levicový svaz, Maria Ohisalová stojí v čele Zeleného svazu, Anna-Maja Henrikssonová šéfuje Švédské lidové straně a Katri Kulmnuniová je předsedkyní Finského středu.
Ve Skandinávii se političky prosazují už dlouhou dobu. V čele vlády Norska osmým rokem stojí premiérka Erna Solbergová. Na Islandu řídí kabinet Katrín Jakobsdóttir a v Dánsku Mette Frederiksenová.
Premiérky dále mají v Srbsku, Bangladéši, Namibii, Togu, Gabonu, na Novému Zélandu či na Barbadosu. A nezapomeňme ani na Německo, kde dlouhá léta zastává pozici kancléřky Angela Merkelová. Její éra se však pomalu chýlí ke konci.
Prezidentku pak mají například na Slovensku, kde v roce 2019 vyhrála volby advokátka Zuzana Čaputová, či v Řecku. Loni si tam zvolili rovněž vystudovanou právničku a soudkyni Katerinu Sakellaropulosovou.
Nejvyšší ústavní funkci drží také Gruzínka Salome Zurabišviliová či Nepálka Bidhjá Déví Bhandáríová. Mezi země, kde žena mužům vládne, patří i Tchaj-wan, Trinidad a Tobago, Singapur či Etiopie. Úřadující prezidentkou je až do letošních voleb i Kosovanka Vjosa Osmaniová.
Světové politice nicméně i přes vzestupnou tendenci nadále dominují muži. Podle přehledu Women’s Power Index mělo k loňskému září ve vládě alespoň polovinu žen jen čtrnáct ze 193 států.
