Mělo jít totiž o další odškodnění. Švédsko-estonský provozovatel trajektu EstLine již v minulosti vyplatil přeživším a příbuzným obětí katastrofy z roku 1994 prostřednictvím fondu náhradu za „materiální škodu“ ve výši v přepočtu 130 milionů eur (3,3 miliardy korun), upozornil na svém webu deník Le Figaro.
Nanterský soud rozhodoval v pátek o tom, zda za morální újmu zaplatí 1116 žalobcům certifikační a inspekční společnost Bureau Veritas, která dala k provozu Estonie zelenou. Nadnárodní firma má ústředí v Paříži, proto se tomu věnoval francouzský soud. Nároky na odškodnění se nebudou týkat ani německých loděnic Meyer Werft, které plavidlo vyrobily.
Zkáza Estonie je dodnes opředena záhadami. Za katastrofu mohl údajně lidský faktor a chybná konstrukce, objevily se však i informace o převozu vojenského materiálu a fatální explozi.
Obryně Estonia dlouhá skoro 160 metrů vyplula 27. září 1994 večer v 19.15 místního času z přístavu v Tallinu. Na palubě vezla 38 kamionů, 34 aut, dva autobusy a 803 pasažéry. Víc než polovina cestujících pocházela ze Švédska, do jehož hlavního města Stockholmu trajekt plul. Další pasažéři byli ze 17 dalších zemí. Doprovázelo je 186 členů posádky.
První předzvěsti nešťastných událostí přišly už před vyplutím. Vál silný vítr o síle osmi stupňů Beaufortovy stupnice, který dosahuje rychlosti až 20 metrů za sekundu a na moři způsobuje vysoké vlnové hřebeny, od jejichž okrajů se odtrhává vodní tříšť a pásy pěny.
I přes tyto podmínky rozhodl kapitán Arvo Andersson, že loď vypluje. Toto rozhodnutí v prvních čtyřech hodinách nepřineslo žádné neobvyklé komplikace. Teprve krátce po půlnoci začalo vlnobití zesilovat a technici objevili, že do spodní paluby zatéká mezerou v odklápěcí přídi, kudy dovnitř najížděly vozy.
Smrt v útrobách lodi
Námořníci se otvor snažili ucpat vším, co se dalo použít. V dané situaci to byly zejména matrace. Také okamžitě spustili čerpadla. Jejich snahy však přišly vniveč. Ve tři čtvrtě na jednu se ozvala hlasitá rána. Vrata se i přes veškerou snahu utrhla.
Někteří vyděšení cestující vyběhli na horní palubu, další se však nahoru nestihli ani dostat. Radisté začali vysílat signál „mayday“. Loď se však stále znatelněji nakláněla doprava kvůli podpalubí, které se naplnilo vodou. Kajuty na pravé straně znamenaly téměř jistý rozsudek smrti, stejně jako některé záchranné čluny, jež kvůli náklonu nešlo spustit do vody.
V 01.50 se posádka ozvala naposledy. Šestihodinová plavba skončila uprostřed cesty. Loď převrátila na bok. Než se do vody ponořila celá, ještě třikrát dlouze zahoukala. Voda ji spolkla za necelou půlhodinu.
Do člunů se stihlo dostat asi 250 lidí, někteří si jen navlékli záchranné vesty, další vyskakovali, jak byli. Ve vodě o mrazivých deseti stupních Celsia však nikdo z nich neměl příliš velkou šanci na přežití.
28. září 2014 |
Dotýkám se dějin a je to euforie, říká český vrakový potápěč |
Nedotknutelná zóna a rozličné teorie
První loď dorazila na pomoc za půl hodiny, ve tři ráno přiletěl i vrtulník. Společnými silami se záchranářům podařilo dostat do bezpečí 138 přeživších ze všech 989 lidí, kteří se na palubě Estonie nacházeli. Jeden ze zachráněných zemřel později v nemocnici. Během následujících dní a měsíců vyprostili záchranáři z moře a záchranných člunů jen 93 mrtvých těl. Ostatky 94. oběti se našly o 18 měsíců později, ostatní oběti zůstaly pohřbené v 80 metrech pod hladinou jihozápadně od Finska.
Švédská vláda navrhla betonové zakonzervování vraku a státy, jejichž obyvatelé jsou mezi oběťmi, uzavřely smlouvu. Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Dánsko, Rusko a Británie prohlásily místo posledního odpočinku Estonie za nedotknutelné, nicméně zákaz se týká jen signatářských zemí. K vraku se tak později dostalo několik nezvaných hostů. Mezi nimi i dva Češi: Jindřich Böhm a Ivan Kovář. Böhm se k lodi potopil v roce 2000.
Video zobrazuje katastrofu lodi Estonia:
Teorií, které spekulují o příčině neštěstí čtrnáct let provozované Estonie, se objevil nespočet. Zazněly věci jako mezinárodní zločin, pašování drog či převoz plutonia. Na seznamu byla i msta tajných služeb, kterým se nelíbilo, že se v Estonii převážel z Pobaltí do Švédska vojenský materiál.
Poslední teorie se v roce 2004 ukázala jako nejpravděpodobnější, o rok později ji dokonce potvrdil soud. Na palubě Estonie se skutečně 15 a 9 dní před katastrofou vojenský materiál přepravoval. Údajně se jednalo o ruskou či někdejší sovětskou elektroniku z Pobaltí. Tyto transporty zamlčela švédsko-finsko-estonská komise, která tragédii vyšetřovala. Komise nejprve příčinu ustanovila jako konstrukční chybu a nedostatečnou údržbu.
Ztroskotaný trajekt Estonia převážel vojenské materiály |
Ukázalo se mimo jiné, že se estonsko-švédská firma Estline, která loď vlastnila, pokusila utajit technické nedostatky v zajištění šedesátitunových odklápěcích vrat na přídi. Jako další komise obvinila posádku, jež podcenila vážnost situace.
Závěrem bylo, že příčinou katastrofy byla voda, která vnikla do spodní paluby a loď překlopila. V neprospěch této teorie svědčí i to, že někteří přeživší později vypověděli, že slyšeli výbuch.
Komise také neobjasnila, proč se loď potopila tak rychle. Otazníky k závěru vyjádřili i odborníci. „Trajekt nemůže jít ke dnu tak rychle jen proto, že se na autopalubu dostane voda,“ uvedl profesor Olle Rutgersson.
Estonský parlament sestavil komisi, která se této otázce nově věnovala v roce 2006. Vyslechla 56 lidí a přiznání o mlžení faktů přišlo v Estonsku od bývalého šéfa komise Uno Laura.
„Při našem prvním setkání popřel Laur znalosti komise o tom, že se měl na Estonii přepravovat vojenský materiál. Později však své stanovisko změnil a znalost přiznal,“ řekla místopředsedkyně komise Evelyn Seppová.
Nezapomenutá a nezapomenutelná Estonia
Dvacet let po potopení uctily památku 852 obětí Estonie stovky lidí v Estonsku a Švédsku šestihodinovým koncertem a rozžehly svíci za každou z obětí.
Jindřich Böhm, který se k lodi potopil v roce 2000, uvedl, že to co viděli, je vyděsilo. „V místech, kde jsou zámky, které držely vrata, jsme objevili stopy po explozi. Byly tam díry na místech, kde neměly být. Na lodi normálně není nic, co by mohlo vybuchnout, a tak nás to silně zarazilo. Odřízli jsme vzorky a dali jsme je do laboratoří. Čtyři z pěti laboratoří jednoznačně potvrdily, že se jedná o explozi zevnitř ven. To znamená, že ty zámky prostě někdo odstřelil,“ popsal potápěč pro Český rozhlas.
Přibližné místo, kde se Estonia potopila:
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
