„Naše řešení problémů fungovalo. Vytvořili jsme pracovní místa,“ řekla Solbergová krátce po půlnoci svým příznivcům v metropoli Oslu.
„Máme před sebou ale další výzvy... Výnosy z ropy se budou snižovat. Všichni musíme jednat zodpovědně,“ dodala politička, jejíž středopravý blok získal po sečtení 95 procent hlasů ve 169členném parlamentu 89 křesel.
Šéf opoziční Dělnické strany Jonas Gahr Störe porážku uznal. „Je to obrovské zklamání,“ uvedl vůdce strany, jež byla během posledního století dominantní silou norské politiky. Rezignovat na funkci šéfa strany prozatím odmítl.
Solbergová se v předvolební kampani prezentovala jako záruka pokračujícího ekonomického růstu, labouristický vůdce Störe sliboval, že posílí sociální stát, ovšem za cenu opětovného zvýšení daní, které konzervativní vláda snižovala.
Solbergová, která bývá svými stoupenci přirovnávána k německé kancléřce Angele Merkelové, zaznamenala pro stranu historické vítězství; od roku 1985 se totiž žádné konzervativní vládě v ropné velmoci Norsku nepodařilo obhájit mandát.
Spory o imigraci a těžbu ropy
Konzervativní strana Höyre v čele s „železnou Ernou“, jak bývá Solbergová přezdívána, tvořila od roku 2013 menšinovou vládu společně s populistickou, protiimigrační Stranou pokroku za podpory Křesťanské lidové strany a Liberální strany Venstre.
Před dvěma lety, kdy se Norsko potýkalo s prudkým poklesem cen ropy, kvůli němuž přišlo o práci v zemi 50 000 lidí, vévodila Dělnická strana průzkumům veřejného mínění s podporou 40 procent voličů. Tento trend se změnil, když se vládě Solbergové povedlo oživit ekonomický růst díky snižování daní a čerpání z norského fondu bohatství, kam země již řadu let střádá ropné zisky a jehož objem dosahuje téměř bilionu dolarů.
Z pondělních voleb sice Dělnická strana vyšla jako nejsilnější jednotlivá politická formace, získala ale pouhých 27,4 procenta hlasů, což je podle deníku Aftenposten druhý nejhorší výsledek strany od druhé světové války. Norská média píší o debaklu.
Ani pro vítězku Solbergovou ale nebude situace jednoduchá. Její strana ztratila oproti minulým volbám v parlamentu tři místa, takže bude ještě víc závislá na podpoře menších stran středopravého bloku a její vláda by mohla být méně stabilní. Křesťanská lidová strana a Liberální strana Venstre se navíc výrazně neshodují v názorech s protiimigrační Stranou pokroku, především v otázce přistěhovalecké politiky a budoucnosti těžby ropy.
Šéf křesťanských demokratů již Solbergovou varoval, že jeho strana nebude automaticky podporovat každé vládní rozhodnutí. Jak Křesťanská lidová strana, tak Liberální strana Venstre se v předvolební kampani vyslovily pro přísné omezení průzkumů nových nalezišť ropy a zemního plynu kolem malebného souostroví Lofoty a Vesteraaly a v dalších arktických oblastech.
Strana pokroku naopak propaguje rozšíření těžby ropy v Arktidě a větší utrácení energetických zisků.
