Letos třiapadesátiletý politik se se stříbrnou lžičkou v puse nenarodil. Jeho otec pracoval jako řadový námořní policista na opomíjeném černomořském pobřeží. Když bylo Recepovi třináct let, rozhodla se jeho rodina přestěhovat za lepším životem do Istanbulu.
Recep ani jeho čtyři sourozenci podle všeho hlady netrpěli. Blízcí budoucího premiéra však vzpomínají, že si jako teenager přivydělával prodejem v pouličních stáncích.
Řekli mu, ohol se, odmítl
Na univerzitě Recep studoval management a hrál fotbal, dokonce profesionálně. Zde se také zapojil do islamistického hnutí, byť na turecký způsob nepříliš radikálního.
První střet s protinábožensky zaměřenými nacionalisty absolvoval v roce 1980, po vojenském puči. Tehdy pracoval pro istanbulský dopravní podnik, jehož šéfem byl penzionovaný voják. Erdogan nosil knír, neboť vous k muslimovi patří stejně jako Korán. Šéf mu nařídil knír oholit, Erdogan odmítl a byl bez práce.
Budoucí premiér se politizujícího islámu nevzdal a v jeho barvách se roku 1994 stal starostou Istanbulu. Město učinil čistším a zelenějším, což přiznávají i jeho kritici. Zákaz alkoholu v městem spravovaných restauracích však vyděsil prozápadní sekularisty i turisty.
V roce 1998 pak Erdogan zašel dál, než byl sekulární režim opírající se o armádu schopen snášet: veřejně pronesl báseň, kterou si bylo možno vyložit jako výzvu k islámské revoluci. Byl odsouzen k deseti měsícům vězení a čtyři si opravdu odseděl.
Když na počátku tisíciletí vznikala na troskách zakázaných, islámem inspirovaných partají Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), Erdogan stál v čele hnutí. Politologové obvykle uvádějí, že AKP sdružuje umírněné, často věkem a touhou po reálné moci obroušené náboženské konzervativce, kteří se vzdali radikálnějších požadavků. Faktem je, že na AKP útočí i čistokrevní islamisté.
Erdogan se naučil chodit po hraně – jeho reformy oslovují umírněné muslimy z venkova i sociálně promíšeného Istanbulu, sekularistům ovšem nedávají záminku k zásahu. Nicméně pokusy Erdoganovy AKP kriminalizovat cizoložství a vytvořit rozsáhlé zóny bez alkoholu, zvedly stoupence sekulárního Turecka ze židle a byly smeteny.
AKP se profiluje jako strana, která zavedla úspěšné ekonomické reformy, usiluje o vstup země do EU a záleží ji na spojenectví s USA. Diskuse o tom, nakolik jsou tyto Erdoganovy priority vedeny upřímným přesvědčením, a nakolik pragmatismem, byla fakticky tématem těchto voleb.
