Francouzský prezident Emmanuel Macron na čtvrtečním summitu EU v Bruselu. (17....

Francouzský prezident Emmanuel Macron na čtvrtečním summitu EU v Bruselu. (17. října 2019) | foto: Reuters

Macron volá do médií a stěžuje si. Zmizely už dva texty o boji s islamismem

  • 323
Zatímco navenek francouzský prezident Emmanuel Macron vystupuje coby ochránce absolutní svobody slova, v soukromí neváhá zvednout telefon, když se mu něčí názor nelíbí. Dva respektované deníky nedávno stáhly komentáře, které kritizovaly jeho snahu zatočit s radikálním islámem. Redakce nátlak Elysejského paláce popírají, ovšem hned po smazání textů zveřejnily francouzský pohled na věc.

Konkrétně se jedná o dva názorové texty, které komentují Macronův boj proti politickému islámu a imámům šířícím ve Francii radikální myšlenky. Prezident se tím po posledních útocích snaží neustálou hrozbu terorismu zadupat do země a od novinářů zjevně očekává jen chválu a porozumění.

Čečenec sťal v Paříži hlavu učiteli, který přednášel o svobodě slova

Prvním „závadným“ článkem byl komentář íránsko-francouzského sociologa Farhada Khosrokhavara. 

Vyšel poslední říjnový den na portálu Politico s titulkem „Nebezpečné francouzské náboženství sekularismu“. Autor se v něm zamýšlí, proč džihádisté cílí na Francii o tolik víc než na Dánsko, Německo či Velkou Británii, kde také ve velkém žijí muslimové.

Míní, že Francie až příliš lpí na dodržování světskosti ve veřejném prostoru a je „oddaná rouhání“. Odkázal tak na karikatury proroka Mohameda v týdeníku Charlie Hebdo, které pobouřily vyznavače islámu po celém světě. Nová vlna teroru, která trvá dodnes, začala atentátem právě na redakci satirického časopisu. Právě jeho tvorba vyvolala debatu o svobodě slova.

„Stigmatizují a ponižují i ty nejumírněnější nebo sekulární muslimy. Mnozí z nich nerozumějí, proč se francouzská laicita tak obsesivně zaměřuje na islám, zahalování, denní modlitby nebo islámské učení,“ domnívá se sociolog a dodává, že radikalizace na obou stranách jen uvrhává Francii do začarovaného kruhu útoků a reakcí na ně. Nabádá k umírněnosti.

Komentář schytal vlnu kritiky, podle níž svaluje vinu za teroristické útoky na oběti těchto zločinů. A z portálu brzy zmizel, čímž se podle listu The New York Times stal vůbec prvním, který kdy editoři Politica smazali. O dva dny později se na webu objevil nový text. Napsal ho mluvčí francouzské vlády Gabriel Attal a smazané názory označil za urážku obětí.

Šéfredaktor webu Stephen Brown na dotaz serveru The Middle East Eye výslovně odmítl, že by původní text stáhl kvůli tlaku Elysejského paláce. Načasování prý bylo prostě nešťastné. Tvrdí, že se sociologovi omluvil. A na webu čtenářům vysvětlil, že komentář nesplňoval redakční standardy. Khosrokhavar to nicméně označil za cenzuru. 

Prezidenta rozčílily i The Financial Times

Druhým medializovaným případem pak je názorový text zveřejněný 3. listopadu v britských novinách The Financial Times (FT). Napsala ho jejich korespondentka v Bruselu Mehreen Khanová, která míní, že by francouzští muslimové měli být v boji proti terorismu Macronovými spojenci. „Místo toho je však z debaty vylučuje,“ píše.

Macrona tento článek „obzvlášť rozčílil“. „Nesnáším, když mě vykreslují slovy, která nejsou moje,“ řekl pro The New York Times (NYT) prezident, čímž myslel autorčinu záměnu slovních spojení „islámský separatismus“ a „islamistický separatismus“. Macron řekl to druhé, Khanová napsala to první a prezidentovi tím podsunula, že chce potírat islám jako takový.

Kromě toho předestřela, že vláda míří k neúspěchu, že svým slovníkem supluje krajní pravici či že plány o „státním islámu“ spíš připomínají arabské diktátory než osvícenou Francii. Zastává se také obyčejných muslimů, kteří podle ní musí po každém masakru dávat hlasitě najevo svůj nesouhlas s terorismem, ale zároveň nesmějí viditelně ukazovat, že islám vyznávají.

Po kritice čtenářů – a rozzuřeném telefonátu z Macronovy kanceláře – článek z webu FT zmizel. Ani v tomto médiu se dosud nic takového nestalo, uvedla mluvčí novin. Oficiálně byl komentář smazán pro „faktické chyby“, mezi nimi i pro záměnu zmíněných slov či nesprávné tvrzení, že „žádná žena v šátku ještě neprovedla teroristický útok“. 

Názory autorky prý nehrály roli. Druhý den ve FT ovšem vyšel dopis, kde Macron vysvětluje svůj pohled a opakuje, že proti islámu vláda nebojuje. „Obejdeme se i bez článků, které nás rozdělují. Nikomu nedovolím tvrdit, že Francie nebo její vláda povzbuzuje rasismus vůči muslimům,“ napsal.

List The Financial Times stáhl text s titulkem „Macronova válka proti ‚islámskému separatismu‘ jen dále rozděluje Francii“:

Macron si vždy najde čas na kritiku novinových článků

Důkazy o tom, že redakce podlehly Macronově tlaku, když články mazaly, dostupné nejsou. Zmíněné případy nicméně zapadají do širšího kontextu snahy prezidenta ovlivnit to, co média píší. Prezident si totiž ve svém nabitém rozvrhu rád najde čas pro kritiku novinářů. 

Vadí mu tvorba anglofonního a především amerického tisku, který podle webu France24 často upozorňuje na zakořeněnou diskriminaci muslimů a uvádí ji jako jeden z možných důvodů radikalizace mladíků z předměstí.

Sám prezident říká, že američtí novináři francouzskému boji proti terorismu nerozumějí a do svých textů zatahují pohledy typické pro debatu v USA. Třeba rasové otázky nebo otevřenou toleranci k náboženství každého obyvatele namísto přísného sekularismu. 

Povyprávěl to jednomu konkrétnímu novináři. „Takže mi prezident Emmanuel Macron ve čtvrtek odpoledne zavolal ze své pozlacené kanceláře v Elysejském paláci, aby si postěžoval,“ píše totiž redaktor NYT Ben Smith ve sloupku o Macronově přístupu k anglosaským médiím. 

„Když byla Francie před pěti lety napadena, každý národ na světě nás podpořil. Takže když teď vidím noviny, které pocházejí ze zemí sdílejících naše hodnoty, jak legitimizují násilí a říkají, že kořenem problému je rasistická a islamofobní Francie, prohlašuji, že se základní principy vytratily,“ řekl mu Macron.

Smith cituje i další části hovoru s prezidentem. „Je tu trochu nedorozumění, co to evropský a obzvlášť francouzský model je. Americká společnost bývala segregační, než se přesunula k multikulturnímu modelu. Ten je v podstatě o soužití různých etnik a náboženství vedle sebe,“ řekl například Macron s dovětkem, že tento model ve Francii není.

Problém mají už i média ve Francii

Francouzští novináři kritizují nový zákon z pera Macronovy vlády, který zakazuje focení a natáčení členů bezpečnostních složek při výkonu služby. Považují to za cenzuru a ve společném prohlášení novelu odmítají.

Podle vlády má zákon ochránit identitu zasahujících policistů. Slibuje nicméně, že pro novináře bude platit výjimka.

Člověk tam je v první řadě občan bez ohledu na barvu pleti nebo víru, upozorňuje vládce země. A prý jen chce, aby média chápala, o co mu v boji s terorismem jde. Jenže tak začíná překračovat hranice toho, co by si měl politik k novinářům dovolit. Či co by si média měla nechat líbit.

„Fanatici nemají právo cenzurovat kritiky. Ale to nemá ani Emmanuel Macron. Boje za svobodu slova, za obranu sekularismu, proti rasismu a terorismu jsou neoddělitelně spojené. Autocenzuře v reakci na islamistické výhrůžky se musíme bránit. A stejně tak autocenzuře v reakci na nelibost demokratických lídrů,“ píše sloupkař Kenan Malik pro The Guardian.

A nizozemský server NRC uvádí, že Macronova aktivita znepokojuje novináře, ale i diplomaty v Bruselu. Vždyť právě za vliv na média peskují Maďarsko či Polsko. „Měli bychom se bát, že Macron zavolá šéfredaktorovi hned, jak se mu nějaký článek nebude líbit?“ cituje portál nejmenovaný zdroj ze srdce Evropské unie.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video