„Pro některé spočívá sexuální šetrnost k životnímu prostředí ve výběru lubrikantů, hraček, prostěradel a kondomů, které mají menší dopad na planetu,“ uvádí doktorka Adenike Akinsemoluová, vědecká pracovnice v oblasti udržitelnosti životního prostředí z Nigérie.
„Pro ostatní to znamená snížení škod způsobených vytvářením porna. Oba příklady jsou důležité pro životní prostředí,“ vysvětluje Akinsemoluová pohled veřejnosti na problematiku udržitelnosti v oblasti sexuálního života.
Populační fond OSN (UNFPA) odhaduje, že se ročně vyrobí kolem 10 miliard mužských latexových kondomů. Většina z nich končí na skládkách. To proto, že jsou vyrobeny ze syntetického latexu s chemickými přísadami, což znamená, že je nelze recyklovat.
Jedinou ekologicky přívětivou náhradou jsou podle expertů, na které odkazuje stanice BBC, kondomy z jehněčí kůže, které se používaly už od dob starověkého Říma. Ovčí střevo však nebrání sexuálně přenosným chorobám.
Zásah do těla, pocit hnusu. Sundání kondomu bez souhlasu jako znásilnění |
Případů nakažených pohlavně přenosnou chorobou v posledních letech přibývá. Každý den se jimi nakazí podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) více než milion lidí na celém světě. Ročně je tedy evidováno více než 376 milionů nových případů onemocnění kapavkou, syfilidou, chlamydiemi a trichomoniázou.
Odbornice se shodují, že bezpečný sex má před produkcí odpadu přednost. „Je důležitější chránit vás a vašeho partnera,“ míní doktorka Tessa Commersová. „Bezpečný sex, ať už s použitím ekologických produktů, nebo ne, je pro lidi a planetu z dlouhodobého hlediska nejudržitelnější,“ potvrzuje Akinsemoluová. V případě dlouhodobých, bezpečných partnerů je poté možnost přejít k ekologičtějším variantám ochrany.
Domácí lubrikanty i hračky
Snížení zátěže pro planetu přináší mimo jiné používání ekologicky přívětivějších lubrikantů. Podle Commersové je možné klasické přípravky nahradit domácím lubrikantem vyrobeným z kukuřičného škrobu a vody.
Výběrem sexuálních hraček je pak možné ovlivnit spotřebu plastů. Odhaduje se, že ročně se na světě spotřebuje ve všech odvětvích kolem 430 milionů tun tohoto materiálu. Pokud spotřeba poroste stejným tempem, do pěti let to bude až 600 milionů tun.
Týdně pozřeme plastu, co je v kreditní kartě. Je čeho se bát, říká vědec |
Pro snížení spotřeby plastu jsou proto k dispozici ocelové nebo skleněné alternativy. Na trhu jsou dokonce k dostání sexuální hračky na solární pohon.
Příznivý dopad na klima má také nákup ekologičtěji vyrobeného spodního prádla i ložního povlečení. Odborníci radí omezit sexuální praktiky ve sprše, používat méně horké vody nebo nechávat zhasnutá světla.
„Nemít dítě je ekologičtější“
Podle studie z roku 2017 ušetří život bez auta asi 2,3 tuny oxidu uhličitého ročně, konzumace pouze rostlinné stravy pak zmírní dopady na klima o 0,8 tuny CO2 ročně. Nemít dítě ve vyspělé části světa však ušetří planetě ročně vypuštění asi 58,6 tuny oxidu uhličitého do ovzduší. Uhlíková stopa v méně rozvinutých zemích je mnohem nižší, přičemž se odhaduje, že „náklady“ na jedno dítě v Malawi nepřesahují 0,1 tuny CO2.
V mnoha zemích světa porodnost klesá. Desítky let trvající trend ale rozhodně nelze připisovat pouze změně klimatu. Letošní celosvětový průzkum britských vědců nicméně ukázal, že tři čtvrtiny z 10 tisíců dotázaných mladých lidí souhlasily s tím, že budoucnost je pro jejich děti děsivá. Přibližně 41 procent respondentů váhalo mít děti, přičemž jako důvod uvedlo již zmiňovanou změnu klimatu.
Takto se rozhodl například Tanmay Shinde žijící v Indii, kde rodina představuje významný prvek tamní kultury. „Bezpečnější planeta a udržitelný životní styl jsou předpoklady pro to mít děti. Pokud nedojde k masivnímu snížení uhlíkových emisí a k zastavení globálního oteplování, nemyslím si, že budu mít děti,“ vysvětlil serveru BBC své rozhodnutí.
Spoluautorkou studie, podle které mají děti v rozvinutém světě negativní dopad na emise uhlíku, je profesorka Kimberly Nicholasová z Lundské univerzity v Švédsku. Netvrdí však, že by lidé neměli mít děti. „Lidé mají právo svobodně se rozhodnout, zda budou mít děti. Měli by se ale zamyslet nad tím, v jakém světě budou jejich děti žít,“ uzavírá.
