Kdo byl Vahibre-meri-Neit? „Jeho nejvýznamnějším titulem, který byl uveden na sarkofágu, je označení ‚velitel cizích žoldnéřů‘. Muž velel námezdním vojákům pocházejícím z oblasti egejských ostrovů a Malé Asie, kteří působili v egyptském vojsku v době první globalizace starověkého světa,“ vysvětlují egyptologové.
Česká archeologická mise v Abúsíru objevila v roce 2021 největší balzamovací depozit, jaký byl dosud v Egyptě nalezen. Byl uložený v 15 metrů hluboké šachtě a obsahoval více než 370 keramických zásobnic obsahujících suroviny, nádoby a jiné materiály, které byly použity při mumifikaci majitele hrobky. Komu tento mumifikační sklad patřil, však egyptologové donedávna nevěděli. Až letos při odkrytí a výzkumu do té doby neznámé hrobky oba objevy mohli propojit – majitelem balzamovacího depozitu je právě Vahibre-meri-Neit.
Než se archeologové prokopali na dno 16 metrů hluboké hrobové šachty, čekalo je nejedno překvapení. Postupně například odhalili, že přibližně uprostřed hlavní šachty byla do skalního podloží vyhloubena další, menší šachta určená k uložení pohřbu majitele hrobky.
Uspořádání nově objevené šachtové hrobky nemá ve starém Egyptě obdobu, dosud objeveným hrobkám tohoto typu se podobá jen částečně. Na dně centrální šachty vědci objevili dvojitý sarkofág, částečně poškozený starověkými lupiči. Oproti balzamovacímu depozitu byla Vahibre-meri-Neitova hrobka vykradena již v době pozdní antiky, nejspíš kolem 4. až 5. století po Kr., o čemž svědčí dvě zapomenuté koptské nádoby, které byly při archeologickém výzkumu v hlavní šachtě nalezeny.
Tři metry vysoký vnější Vahibre-meri-Neitův sarkofág byl vyroben ze dvou masivních bloků bílého vápence. Uvnitř se nacházel druhý sarkofág antropoidního tvaru vyrobený z bazaltu. Jeho víko bylo z vnější strany zdobeno textem 72. kapitoly Knihy mrtvých, která má zesnulému zajistit vzkříšení do blaženého života v zásvětí a bezproblémový vstup na onen svět.
Čeští egyptologové našli zatím největší balzamovací skrýš starého Egypta |
Uvnitř šachty egyptologové objevili několik předmětů v neporušeném stavu, které stály v místě svého původního uložení. Byly to dvě dřevěné schránky obsahující 402 fajánsových vešebtů, tedy magických figurek služebníků, kteří měli v posmrtném životě vykonávat práci místo jejich majitele), dvě použité alabastrové kanopy, do nichž se ukládaly nabalzamované vnitřnosti majitele hrobky, fajánsový model obětního stolku, deset krásných modelů pohárů z egyptského alabastru, a především ostrakon z bílého vápence, který byl popsán náboženskými texty v hieratickém písmu.
Starověcí zloději mumifikované tělo zesnulého odnesli i s veškerou výbavou, kterou měl při sobě a na sobě. V prázdném sarkofágu se našel krásný, ale nepopsaný srdeční skarab (amulet zajišťující zesnulému příznivý výsledek posmrtného soudu) a malý amulet ve tvaru podhlavničky.
„Přestože archeologický výzkum Vahibre-meri-Neitovy hrobky neposkytl velké množství předmětů pohřební výbavy, podařilo se odhalit hrobku, která je ve svém provedení naprosto jedinečná, a získat důležité informace o neklidném období počátku perské nadvlády v Egyptě.
V kombinaci s dosavadními výsledky probíhajícího výzkumu balzamovacího depozitu se tak začíná rýsovat obraz Vahibre-meri-Neitova života, jeho rodinného zázemí i jeho možná krátké profesní kariéry. Zemřel totiž pravděpodobně velmi nečekaně, když ještě jeho hrobka a oba sarkofágy nebyly dokončeny,“ uvádějí egyptologové.
„Výjimečné uspořádání jeho hrobky i její strohá, ale plně funkční pohřební výbava poskytují cenné informace o významu a důležitosti jednotlivých součástí výzdoby a výbavy egyptských hrobek poloviny 1. tisíciletí př. Kr. Ukazuje mimo jiné i to, jak staří Egypťané uzpůsobovali své náboženské představy a pohřební hmotnou kulturu obtížným okolnostem a krizovým dobám, kdy se původní charakter jejich civilizace začal vytrácet,“ dodávají.
